Goldbeater

Nic proti nízkému rozpočtu a čistě fandovskému přístupu k látce, mám s tímhle filmem ale jeden velký problém - kam se sakra poděl klasický Angry Video Game Nerd? James Rolfe se tu většinu času jen míhá v záběru, jeho charakteristické „fuckování“ a sarkastické poznámky téměř chybí a místo toho řečnický prostor po většinu času dostávají nezajímavé vedlejší postavy, které vám jsou absolutně ukradené. Tenhle filmový guláš v sobě má sice od všeho něco, ale postrádá tu nejvíc stěžejní přísadu, a to je právě ta všekomentující naštvaná postava AVGN charakteristická pro webový seriál. Zklamání.

Precizně natočený příběh o boji několika jednotlivců proti prohnilému systému. Film, který se ke konci nebojí ukázat, že pro prosazení vyššího dobra je v případě potřeby nutné stoupnout i pár kroků za hranu zákona. Režisér Brian De Palma ve své nejlepší formě a Sean Connery ve své nejlepší herecké poloze. Poutavý snímek, jenž obsahuje všechny kouzelné substance, díky kterým mám rád opakované sledování filmů. A při zdejší Morriconeho hudbě mám vždy husí kůži!

Je to nízkorozpočtová blbina, která se snaží jet na vyčerpané vlně klasických drákulovských hororů, avšak ten titulní „Drákulův hrad“ vypadající spíše jako běžná kalifornská barabizna, absence jakékoliv atmosféry a nedostatek vizuálně zajímavých scén tomu vůbec nepřidávají. Na konci 60. let už tenhle koncept nemohl strašit ani ty nejnaivnější diváky.

Brakový příběh o veteránovi z Vietnamu, který se coby asociál s PTSD uzavře ve svém domku hluboko ve floridských bažinách a jako jediné společníky má jedovaté hady, které se snaží chránit před místními lovci hadí kůže. Ti však nehodlají škodit jen hadům, a tak dojde k nepříjemnému souboji. Stanley má určité brakové kouzlo a solidní atmosféru špinavého vidlákova, ale zároveň má tempo asi jako stojatá voda a těch 108 minut je pro tento jednoduchý příběh opravdu příliš. Navíc jestliže se ve snímku, který se snaží do jisté míry propagovat mírumilovné soužití člověka s divokými plazy, objevuje explicitní násilí na těchto stvořeních (to si opravdu tvůrci mohli a měli odpustit), podkopává to celý obraz filmu.

Indonésie přichází s další démonickou hitparádou gore scén a tíživě temných obrazů a já říkám: „Jen tak dál!“ Kimo Stamboel a Joko Anwar si vzali do parády indonéskou hororovou klasiku Ratu Ilmu Hitam (1981), ale látku ve velké míře pozměnili a aktualizovali, takže z původního filmu zbylo jen pár prvků a jinak jde o úplně novou, povýšenou podívanou. Skupina starých známých se setkává v odloučeném sirotčinci, aby vzpomněli na staré časy, ale minulost se ukáže být mnohonásobně děsivější, než by si kdokoliv z nich dokázal připustit. Po hororové stránce snímek funguje velmi dobře a přináší několik opravdu nepříjemných vizí. Vytknout bych snad mohl jen nadměrné užívání digitálních efektů (ten počítačový hmyz tomu hodně ubližuje), jinak jde o atmosférou velmi silnou podívanou, jejíž nejsilnější momenty jsou opravdu pekelné.

Indonéská hororová klasika Ratu Ilmu Hitam, v níž se ukřivděná dívka pod vlivem temných intrik mění v titulní královnu černé magie a mstí se venkovanům, kteří ji neprávem poslali na smrt, je poměrně rozporuplnou podívanou. Na jedné straně obsahuje dost melodramatický příběh, který (zejména ke konci) svými rodinnými pletenci téměř zavání nějakou jihoamerickou telenovelou a zároveň vkládá do charakteru hlavní postavy až přílišnou dávku naivity, na straně druhé přichází s poměrně podmanivými fantaskními scenériemi a nárazy až překvapivě krvavých výjevů, jimž vévodí zběsilé utržení hlavy a její následné levitování po okolí. Na nerozvinutou žánrovou kinematografii, jakou byla počátkem 80. let právě ta indonéská, je to rozhodně pamětihodné dílo. Z kosmopolitického pohledu je ovšem potřeba dost přimhouřit oči.

La Nuit de la mort ! má příjemně stísněnou atmosféru příznačnou pro gotické eurohorory. Z toho filmu vyloženě cítíte, že hlavní hrdinka je v tom sama a nikdo jí nepomůže. Navíc Isabelle Goguey podává velmi sympatický výkon v hlavní roli, ač hraje veskrze naivní postavu. Scénář však odhaluje všechny svoje karty příliš brzy - v prvních 20 minutách se dozvíte vše o podstatě zdejšího zla, a pak únavně dlouhou hodinu (v níž se téměř nic neděje) čekáte na nějaké to drastické vyústění, které už s ničím novým nepřichází. Ta prostřední část filmu se mi bohužel táhla jako týden před výplatou a dokonale mě ukolébala. Nahuštění děje by tomuto filmu bylo ku prospěchu, takto těch 95 minut bylo docela úmorných.

Vamp je výrazně stylizovaná hororová komedie o partě studentů, kteří vyrazí do zaplivaného striptýzového baru, který je ale k jejich smůle plný upírů. Tvůrcem filmu je Richard Wenk, známý to scenárista některých velmi výrazných akčních filmů posledních let (16 bloků, Equalizer I a II, Expendables 2). Výtvarná stránka, využívající pastelově barevného jakoby neonového nasvícení, tomu dává ten správný 80's feeling a zároveň v lecčems vyrovnává jinak chatrný dojem z poměrně rozmělněného děje a předvídatelného scénáře plného suchého humoru (ten není na škodu). Pokud však hledáte nenáročnou upíří teenagerskou komedii ve stylu Noci hrůzy Toma Hollanda, jste na správné stopě.

„Neuvěřitelně pravdivý příběh“ a „založeno na skutečných událostech“ zní z traileru k tomuto sci-fi thrilleru, který nám zas jednou ukazuje, že s lidským pokolením je opravdu všechno špatně, zvlášť co se přehnaně ambiciózních céčkových filmařů týče. Je to opravdu transcendentální podívaná. Do klukovsky naivní pohádky napumpoval finance producent a scenárista Milan Friedrich a navíc - což je asi nejzásadnější - toto sci-fi o únosech lidí mimozemšťany vychází z jeho reálných zkušeností, jak se dozvíme z úvodu filmu. Ano, jsou mezi námi! A při pohledu na nadcházející Friedrichův snímek začínám věřit, že v Česku se na poli filmu opravdu začíná odehrávat něco mimozemského. Pomyslným vrcholem Alpha Code je samozřejmě kontaktní souboj mezi Markem Vašutem a šampionem UFC Randym Couturem (The Expendables I-III). Můžete si schválně tipnout, kdo vyhraje. Pěsti ve tmě sice tentokrát nejsou, ale plné denní světlo aspoň krásně odhaluje, jak choreograficky chudá a žalostně natočená tato scéna je. Ne že by zbytek filmu byl natočen o něco méně žalostněji.

(Ne)hezká ukázka toho, jak si v Hollywoodu producenti představují ideální moderní předělávku filmového hitu z 80. let. Ono stačí angažovat režiséra videoklipů (který nikdy žádný celovečerní film nenatočil), sesbírat všemožné nápady z původní série, obsadit modelově atraktivní herce, přidat laciné lekačky (protože bez nich to dnes už ve velkém hororu nejde), dát tomu zdánlivě drahý vizuál a zbytek zaplácat „opravdu krásnými“ moderními počítačovými efekty, a hned máte film vysoustružený pro současné publikum. A že ten snímek nemá duši? Že je fádní a duchaprázdný? Že veškerou látku degraduje na ten nejrozbředlejší odvar? Nevadí, lhostejní a spokojení diváci se mezi mladistvými, kteří neznají originál, vždycky najdou!