Goldbeater

Když se poprvé Lev Nikolajevič Myškin začal loučit, že už musí jít, z celého srdce jsem si přál, aby opravdu odešel a film skončil dřív. A pokaždé, když se tento motiv opakoval, ale Myškin stále ne a ne z bytu vypadnout, jsem byl víc a víc frustrován. Je zajímavé, že Wajdovy tříhodinové filmy jsou většinou tak dějově nabité a strhující, že utečou jako voda, ale unylá divadelní inscenace Dostojevského Idiota, Nastasja, má úplně opačný efekt - dějově stojí na jednom místě a pocitově působí, jak kdyby měla ty tři hodiny, i když reálně trvá jen necelých 100 minut. Holé utrpení. [LFŠ 2020]

Vcelku únosná hororová podívaná, která má několik zajímavých vizuálních nápadů a nabízí hlavně poměrně sympatické ústřední postavy (což u podobných žánrových filmů často nevychází). Leccos si to bere z Noci hrůzy, Evil Dead či Disturbia, Démon zatracení ale postrádá nějaké stanovení pravidel, jaké schopnosti a limity zdejší čarodějnice má, takže se více méně dějí nové a nové věci, jak jen se to scenáristům zrovna hodí do krámu. Chvíli jsem přemýšlel, zda dějový zvrat v poslední třetině filmu v kontextu předchozího dění vůbec dává, nebo nedává smysl. Došel jsem k závěru, že je to vlastně úplně fuk, protože ten zvrat je v prvé řadě neopodstatněný a úplně zbytečný, film nikam neposouvá, ani nijak nemíchá kartami a jen vytváří asi vteřinový WTF efekt, který se okamžitě rozplyne. S ucelenějším konceptem to přitom mohlo být velmi slušné.

Oportunistická exploatace vědomě se vydávající za seriózní dokument. Svět podle Daliborka přitom nabízí několik zajímavých a palčivých témat k zamyšlení, zvoleným tvůrčím uchopením však veškeré poselství podkopává a mění jej v umělou frašku, která není vtipná. Je to něco na půl cesty mezi Policií v akci a Výměnou manželek, sledování filmu pro mě tedy bylo solidním utrpením. A vykonstruované finále, v němž pan režisér hrdinně vstupuje do potyčky, kterou sám zinscenoval, je totální tvůrčí dno.

Monumentálně výpravné a dodnes vizuálně neskutečně působivé dílo, které technickou kvalitou předběhlo dlouhé dekády. Snímek, kterému byste ten rok vzniku vůbec nehádali. A čtyři hodiny tak vyšperkované filmové parády, že bych rozhodně nevynechal ani jedinou minutu. Ryzí starý Hollywood se vším, co si pod tím pojmem lze představit!

Tak aspoň už vím, kde končí kufry ztracené British Airways! Svérázná britská rodinka usídlená kousek od Heathrow se naučila tak nějak si všechno přivlastňovat - a je jedno, zda jde o krádeže zavazadel a drobné elektroniky, nebo rovnou unášení návštěvníků a pracovníků letiště. Mum & Dad sice nenabízí úplně moc nového, co bychom už ve filmech tohoto žánru neviděli dříve, ale má aspoň sympatickou hlavní hrdinku, které ten úspěšný úprk z pekelného baráku přejete.

Průměrný a zapomenutelný slasher z prostředí školního kampusu. Snímek většinu času sleduje každodenní trampoty nesympatických středoškolských studentů (včetně opravdu bizarně přestřeleného kanadského žertu, za který by v reálném světě šli jeho strůjci sedět na tvrdo - a zde je nad ním jen mávnuto rukou) a dává si poměrně dlouho na čas, než v něm zabiják začne se studenty dělat krátký proces, ale ani potom z toho není kdovíjaká podívaná. Navíc nezajímavý pachatel s vizáží obyčejného nezamaskovaného týpka, který vraždí z pohnutek, o kterých se nic nedozvíme, není dobrým lákadlem.

Snímek s tak stresujícím dějem, že i pouhé jeho sledování by vám snad mohlo uhnat žaludeční vředy.

Jako malej kluk jsem tenhle film měl docela v oblibě, ale po letech jsem si z něj pamatoval prakticky už jen scénu s křeslem a nic víc. Když jsem si před pár dny Kačera Howarda pustil po asi patnácti letech znovu, nestačil jsem zírat, jak bizarní dílo to v jádru je a jak se při něm i po těch letech dokážu neskutečně bavit. V době vzniku kritiky strhaný finanční propadák z produkce George Lucase dodnes obsazuje místa ve všemožných žebříčcích nejhorších filmů všech dob - v mých očích zcela neprávem. Je to teda neskutečná bejkovina, v níž se dočkáte několika opravdu šílených nápadů a dost suchého humoru, ale zároveň je to tak zábavné retro dobrodružství, že není možné se u toho nudit. Baví mě myšlenka, že Kačer Howard prakticky předběhl dobu a to mu více méně zlomilo vaz - dnes, kdy jedny z divácky nejúspěšnějších komiksových blockbusterů jsou ty s mluvícím mývalem a kusem dřeva, by tahle bláznivá podívaná přišla vhod. Mně ale stejně Kačer Howard sedí víc do té poloviny 80. let, jejichž atmosféru smíchal s trochou neo-noiru, což skvěle podkresluje velkolepá hudba Johna Barryho a velmi chytlavý rockový soundtrack (z velké části zpívaný hlavní herečkou Leou Thompson). Jak mě dnešní komiksové filmy povětšinou už moc nebaví (i ty od Marvelu), tak tenhle snímek si naopak milerád dám někdy brzy znovu. Kačer Howard pro mě zřejmě bude takovým menším „guilty pleasure“ a kdykoliv se ho rád zastanu.

David Koepp s Kevinem Baconem se po Ozvěnách mrtvých opět sešli na poli hororu, tentokrát jde ale o méně zářnou spolupráci. První polovina filmu funguje velmi dobře, seznamování s postavami probíhá v náznacích, herecké výkony jsou dobré a interakce hlavní postavy s divnými úkazy v domě a bizarním chováním lidí, se kterými přijde do styku, docela dobře baví. Po technické stránce jde taky o dobře odvedenou práci. Ovšem je to scénář, co v druhé polovině začíná silně pokašlávat a finální rozuzlení je pak už z čistě tradičního soudku a nemůže ničím nikoho překvapit. Nad průměrem to celé drží jen velmi dobrý Kevin Bacon, kterému bohužel měl David Koepp poskytnout víc materiálu, s kterým by mohl pracovat.

Rozporuplná záležitost, která na jedné straně připomíná svérázně pojatou kombinaci Apokalypsy a Pokladu na Sierra Madre a na straně druhé působí, jak kdyby Spike Lee napsal učebnici „Historie hrdinných afroameričanů pro základní školy“ a po dobu dvou a půl hodiny vás s ní každé dvě minuty praštil po hlavě. Politická angažovanost z toho křičí na každém kroku a místo drobných náznaků se Lee rozhodl pro totální doslovnost, takže po zhlédnutí filmu nebudete možná ani tak zdevastováni samotným příběhem, ale spíš tou politickou nalejvárnou, kterou jste absorbovali. Film naštěstí i při své délce nenudí a celé to dobrodružství obsahuje jak spoustu (možná chtěného) kýče, tak i velké množství překvapivé akce a silných dějových momentů - jedním z nich je velmi bizarní vývoj postavy Paula a s tím spojený herecký výkon Delroye Lindo.