Goldbeater

Dáme-li všechny ty Lepší zítřky, Killery, Zloděje a Hard Boiled do jednoho pytle jako áčkové akční filmy Johna Woo, pak Heroes Shed No Tears je jeho ultimátní hongkongské béčko. Snímek, v němž hlavní hrdinové na cestě za předáním zlotřilého generála spravedlnosti potkávají všemožné zájmové skupinky, které se je za A) snaží zabít; za B) snaží s nimi hrát hazardní hry; nebo za C) jim chtějí udělat thajskou masáž, je fakt tou bezelstnou tupě naivní podívanou, jakou od (z řetězu utrženého) Johna Woo chcete vidět. Neustálá akce, potoky krve, infantilní drama, neuvěřitelný patos a nahodilý sex i komediální vložky, tenhle film má snad od všeho něco. A kroutit hlavou u tohoto snímku budete minutu za minutou.

Velmi nadějný a lákavý námět. Takový Vetřelec na moři z toho dejme tomu klidně mohl být (a jedna scéna dokonce dost znatelně Vetřelce cituje), ale pro mě to teda nefungovalo snad v ničem. Rok od roku si říkám, že scenáristé už snad mají něco nakoukáno a mohli by vědět, jak napsat postavy, které jednají jako lidé a ne jako idiotské stroje, které na sebe vzájemně neumí logicky reagovat. Tenhle snímek však potvrzuje tu druhou možnost. Zdejší charaktery jsou jak z hororové parodie. Neasa Hardiman, ač očividně má určité nápadité vize, poměrně selhává v budování jakékoliv hororové scény - vše se tedy tak nějak prostě děje za hudebního doprovodu pomalého a smutného piana (to někomu může navodit hororovou atmosféru?) a gradace děje, nebo nedej bože strach o postavy zcela postrádáte. Nakonec je to jen další z řady filmů, které spočinuly na rozsáhlém hřbitově pohřbených nadějných námětů.

Snímek o politických vlivech, lžích, manipulaci a zastírání. A o marném boji proti tomu všemu. Velmi nepříjemná podívaná od mistra politických thrillerů, jímž je Costa-Gavras. Byl jsem překvapen, kolik času na plátně nakonec strávil hlavní herec Yves Montand, což ovšem nakonec přidává na šoku a deziluzi, které patří k vyznění tohoto filmu. A před závěrečnými titulky přišlo totální vystřízlivění. Do zpěvu vám po zhlédnutí určitě nebude.

Je fajn vidět, že u nás jde natočit nějakou žánrovku za asi celkem málo peněz, o níž se dá říct, že má určité kvality, ačkoliv spíš jen jako satira. V principu to ale nepřináší vůbec nic nového. Vzpomněl jsem si hned na dva americké béčkové filmy z roků 1959 a 1960, které mají totožnou premisu. Češi prostě ve své nevyvinuté žánrové kinematografii dneska přichází s něčím, co frčelo v zahraničí před šesti dekádami. Možná to mohlo být daleko lepší - humoru je strašně málo, nějaké části filmu bych osekal a vynechal bych to audio „sexy našeptávání Tiffany“, které bylo fakt hrozně laciné a na facku. Nechci navyšovat hodnocení jen kvůli tomu, že je to z Česka a zároveň OK, takže za mě takových 50% (což je na současné české filmy ještě chvála). V rámci naší kinematografie je to zajímavý krok stranou, v rámci světové kinematografie je to „s křížkem po funuse“ a fungovat to může jen jako výpověď o nižších sociálních vrstvách společnosti. Mimochodem, proč Tiffany a ne třeba Taťána? Odehrává se to v Čechách a Audrey Hepburn jsem si v obsazení nevšiml.

Blábol. Značka Black Christmas je zde jen zneužita jako marketingová skořápka, s předchozími dvěma verzemi nemá tohle absolutně nic společného, prakticky si během filmu ani nevzpomenete, že se má odehrávat o Vánocích. Tohle je čistě propagandistický rádoby slasher, v němž se krve nedořezáte, zato menstruační krev ze stránek scénáře teče proudem. Nevím, co Sophia Takal a April Wolfe mají za mindrák, tímto filmem ale dávají všem jasně najevo, že podle nich je mužské pokolení absolutní černočerné zlo a je nutné ho vypálit do posledního jedince. S celým snímkem a hlavně vyzněním jeho finální scény mám celou řadu problémů, tenhle typ jednostranné propagandy à la „jenom JÁ mám pravdu a VŠEM tu svou pravdu musím cpát“ však pokládám za ignorantský, vulgární a nebezpečný, zvlášť ve spojení s alibistickým přístupem režisérky, která tvrdila, že film vůbec není určen mužům (odpálkovala tak předem polovinu diváctva) a že je potřeba, aby ho vidělo co nejvíc mladých dívek, proto v postprodukci film okleštila, aby dostal přístupnost PG-13 a mohlo na něj co nejvíc náctiletých. Naštěstí je film tak špatný a totálně k smíchu po všech směrech, že ho snad ani lidé s IQ tykve nemohou brát vůbec vážně. Odpad všech odpadů.

Snesitelný remake, který se nesnaží jen dojit nápady originálu, ale chce dát aspoň trochu zajímavou backstory záporné postavě a vytváří tak docela bizarní vánoční legendu. Kámen úrazu však je, že o kladné postavy se scénář pak už vůbec nezajímá, tím pádem tu máme jen frontu totálně zaměnitelných postav připravených na porážku, na nichž vám nebude ani trochu záležet. Určitou vynalézavost v provedení mordů tomuto filmu ale upřít nelze.

Fajn metalová oddychovka o vesnických lůzrech, kteří by to rádi někam dotáhli, ale úplně si neví rady jak na to. Lehký humor, pohodová atmosféra, pozitivní náboj, pár velmi dobrých nápadů (focení promo fotky pomocí policejního radaru). Asi bych u tohoto filmu nepřeháněl s nějakými superlativy, ale bavilo mě to a rychle to uteklo.

Jako první díl stejně nahodilá a scenáristicky líná podívaná, v níž se může stát úplně všechno a je to totálně fuk, protože moc dobře víte, kam to směřuje, a s nápady to nepřijde. Záporák opět ve filmu jen „existuje“ z povinnosti, nic ale prakticky nedělá a hlavní hrdiny neohrožuje. Nejzábavnější na tomhle díle je fakt, že Dwayne Johnson a Kevin Hart měli příležitost napodobovat herecké manýry Dannyho DeVita a Dannyho Glovera, ale to mi má v dvouhodinovém filmu stačit?

Těší mě, že se objevil komiksový film, který není mládeži přístupný a dětinsky rozjuchaný, ale přitom dokáže být finančně a divácky úspěšnější než jiné komiksárny (ačkoliv to už před lety potvrdil Logan). A trochu doufám, že to do budoucna pozmění tendenci komiksových filmů, které už vystřílely nápady a jsou dneska povětšinou na jedno brdo. V každém případě je nutno říct, že ani Joker nepřichází s ničím novým a jen líbivě stylovou cestou podává docela mělký příběh. Otrávil mě přístup tvůrců, kteří na jednu stranu říkají: „tady máte komiksový film pro dospělé,“ zároveň však mají tendenci vodit diváka za ručičku - scéna, v níž Joker zjistí, že si řadu šťastných okamžiků jen představoval (což je jasné už od prvního záběru), musí být z nějakého důvodu podána jako téměř shyamalanovský zvrat a opatřena několikaminutovým sestřihem retrospektivních scén, kde Joker mluví s imaginární postavou a v dalším střihu je vidět, že je vlastně celou dobu sám, aby to i ti nejhloupější diváci fakt do puntíku pochopili. Na jinak seriózní film strašně laciný postup, který mi podkopal celý ten princip, že s námi tvůrci hrají fér hru. Jinak ale samozřejmě Phoenix a De Niro super, stylová výprava, hudba, cool soundtrack. Jen to pro mě prostě není takový blesk z čistého nebe jako pro většinu dalších.

Explozivní zábava totálně béčkového ražení, přitom jeden z prvních zástupců „pyrotechnických thrillerů“ 90. let (mezi dalšími Zděšení, Specialista, Nebezpečná rychlost...). Na jedné straně zábavný thriller s bizarním a velmi chytlavým nápadem „živé rozbušky“, který přináší pár velmi povedených výbušných scén (režisér nezapře své začátky u Scanners II & III), na druhou stranu film opředený tolika klišé a brakovými dialogy, až to bolí. Pierce Brosnana mám velmi rád, zde má ale docela strašně napsanou roli (při jeho flashbacku s dcerkou jsem se té lacinosti musel nahlas zasmát). S přimhouřenýma očima ještě lepší průměr, v němž Ben Cross (hlavní postava Ohnivých vozů) hraje over-the-top záporáka, no potěš pandu!