Goldbeater

Špatné zprávy pro Medvědy je absolutní archetyp moderních sportovních příběhů, v nichž tým totálních outsiderů spojí síly v nemožném boji proti elitě. Zároveň je to dodnes zábavný a pozitivně laděný snímek, který si lze výborně užít. Celé to táhne do první ligy skvělý Walter Matthau, který si coby člověk, který své zašlé úspěchy utápí na dně lahve, dokud nenajde ušlechtilou cestu ke svému vykoupení a pln srdečného cynismu nezačne trénovat partu zdánlivě beznadějných baseballistů, dokáže získat skutečné sympatie. Tatum O'Neal a Jackie Earle Haley v rolích mladistvých hráčů taktéž válí.

No teda, tohle je latinskoamerická telenovela jak vyšitá. A neospravedlňuje to ani fakt, že to scénář uvědoměle nechává postavy na plnou hubu přiznat v průběhu filmu. Za mě jsou třetí Mizerové dost nahodilým navázáním na předchozí dva díly, v němž Michael Bay vyloženě chybí akčním scénám, a docela zábavné cameo to těžko zaplácne. Konec je pak jen totální výplachový cliffhanger hodný leda tak série Rychle a zběsile, přitom já měl vždy Mizery za o něco solidnější franšízu.

Stephen King mohl zkraje 90. let využít toho, že mu knižní i filmová vydavatelství totálně zobala z ruky, a tak zas jednou bezostyšně popustil uzdu svým grafomanským schopnostem a napsal scénář ke Sleepwalkers. Příběh, v jehož jádru je párek stvoření podobných upírům, kteří ovšem místo krve sají životní sílu, místo slunce pro ně představuje smrtelné nebezpečí kočka, oddávají se incestním hrátkám a dokážou zneviditelnit nejen sebe, ale i své obří auto, je totální slátanina, která jako celek docela nedává smysl a po zamyšlení se solidně rozpadá. Přesto to má určité brakové kouzlo. Dejme tomu, že Mick Garris dokázal i ten pokulhávající námět docela slušně zaonačit, a zejména díky obsazení Mädchen Amick se na to dá v pohodě koukat. Mou oblíbenou scénou bude cameo samotného Kinga, který je coby všetečný správce hřbitova postupně odmítnut jak Tobe Hooperem, tak i Clivem Barkerem. V dalších cameo rolích se navíc objeví i John Landis, Joe Dante a Mark Hamill. Mick Garris dokázal dávat dohromady solidní partičky!

Wow, další neskutečně low-energy akčňák, který se snaží řídký děj, nulovou charakterizaci postav, nedynamické akční scény a mrzké nápady vyvážit rádoby cool rozjuchaným stylem, barevností a jízdou na moderní „girl power“ vlně (zde dotažené na maximum, protože všechny mužské postavy ve filmu jsou buď špinaví kriminálníci, šmejdi, nebo zrádci). Po úplně mimózním Suicide Squad jsem do toho šel s nulovými očekáváními, ale co naplat. Zcela roztříštěný děj neohrabaně skáče sem a tam, nemá žádnou atmosféru a svou nesoudržností otravuje. Postavy při nejlepším představují stokrát viděné klišé kriminálek (přehlížená policistka, pomstychtivá mafiánská dcera), v horším případě tam prostě jen jsou a něco sem tam dělají (barová zpěvačka a zlodějka s diamantem ve střevech). Nejvíc jsem nepochopil, proč bychom z dvojice antagonistů - afektovaný zženštilý záporák, který zabíjí lidi a je docela hajzl, a afektovaná infantilní hrdinka, která zabíjí lidi a je docela svině - měli fandit zrovna hrdince. Jen proto, že nám to film diktuje? Jedině snad proto, že Harley už je po dvou filmech nějak představena a oproti tomu slaboučký záporák Black Mask, jehož nezajímavost se Ewan McGregor bezradně snaží vyrovnat aspoň šíleným přehráváním, byl zklamáním filmu. Někdo by mohl říct, že McGregorovi nic moc jiného nezbývalo, když mu scénář nedal s čím pracovat. Já říkám, že zbývalo jedno jediné - roli nebrat. A radím nebrat celý tenhle film.

Banda potulných hipíků si najde velmi pokleslou zábavu a s pomocí teatrálních krvavých rituálů začnou provolávat svou věrnost vládcům pekel. Čekáte, že je nějaká vyšší prozřetelnost potrestá a démoni si je podají? Kdepak. Stačí na to malý pomstychtivý klučina, který najde naprosto unikátní způsob, jak jim zavařit. Inu, dětská vynalézavost nezná mezí. Průšvih je, že se chlapcův „vědecký experiment“ tak trochu vymkne kontrole. Velmi vynalézavá zápletka obohacuje jinak zcela brakové zpracování grindhousového rázu a jde ve výsledku o docela zajímavou podívanou s trochou gore, bláznivou hudbou a bohužel dost slabě napsanými kladnými postavami, které se v druhé polovině snímku chovají stejně šíleně a nelogicky jako zlí a vzteklinou nakažení hipíci, od nichž by se to primárně dalo čekat. Jinak však zábavné a nápadité exploitation.

Ví se, že Francouzi jsou národem vinařů. Co se ale stane, když se toto zemědělské odvětví vlivem používání pesticidů zvrhne v líheň podivné nákazy? Jean Rollin natočil poměrně vizuálně působivou ukázku apokalyptického hororu, v němž se obyvatelé jižní Francie mění v šílená monstra (zřejmě se nechal výrazně inspirovat snímkem The Crazies George A. Romera), po jehož zhlédnutí možná párkrát zaváháte, zda místo lahve vína nesáhnout raději po půllitru piva. Záběry vylidněného francouzského jihu a četných rozvalin opuštěných domů mají ten správný punc hororové atmosféry, nicméně ve velmi rozmělněném ději a zcela nelogickém chování všech postav je kámen úrazu. Nad jednáním jednotlivých aktérů není vůbec radno přemýšlet, jinak vám to nenávratně pošramotí zážitek. Je to škoda, bylo tu přitom nakročeno na dost zajímavou hororovou podívanou, která by s kvalitnějším, svižnějším scénářem a lepším vedením herců byla solidní noční můrou.

Tak to vypadá, že v roce 2020 pro americký lid veřejným nepřítelem číslo jedna není mezinárodní terorismus, komunismus, ani kriminalita či virová epidemie. Je to politická satira! Že ta „velká kontroverze“ kolem Lovu je jen nafouknutá bublina, bylo jasné od začátku, značné procento Američanu se totiž dnes cítí být hluboce dotčeno i vlahým jarním vánkem, který jim polechtá pozadí. Pardon, chtěl jsem říct „sexuálně obtěžuje“ pozadí. Je nutno být korektní. Nakonec je Lov jen satirická akční taškařice, která se nevybíravě pouští do všech politických odnoží, přesto nenabízí nic moc nového, co by třeba takový seriál Městečko South Park nevykřikoval v posledních 15 letech na běžné bázi. Očividně je problém, když se politická satira objeví v doslovné podobě v relativně velkém kinofilmu. Lov si na této kontroverzi po značném odložení premiéry už postavil kampaň. Chvílemi je to podívaná trefná a vtipná, chvílemi dost nesoustředěná a překombinovaná. Akční řežba, která se možná snaží až moc za každou cenu překvapovat, ale rozhodně ani na chvíli nenudí, a neuškodí ji vidět.

Lehce erotické drama o voyeurovi, který z podkroví činžovního domu sleduje osobní životy jiných nájemníků a po citovém propadnutí jedné ujeté zámožné dámě se rozhodne i k drastickým činům. Nutno říct, že Šmírák v podkroví plyne velmi pomalým tempem a nenabízí ani zdaleka tolik zábavy, jak se na první pohled může zdát. Přesto je to snímek, který se pouští do témat tajných tužeb lidské duše a výmluvně nastiňuje, jak vypadala společnost v Japonsku 20. let. [FOD 2020]

Jedna z nejpodivnějších hororových sérií přichází se svým vesmírným příspěvkem. Leprikón tentokrát zatápí vesmírné jednotce vymletých zelených mozků a ujetých vědců. Dá se ten zcela nahodilý děj vůbec nějak komentovat? Pro sebemrskačské a otrlé diváky, kteří si rádi dávají ztřeštěné hororové komedie, je tohle ideál. [FOD 2020]

Úplnou náhodou jsem si dva dny před projekcí tohoto snímku pustil vesmírné béčko Sador, vládce vesmíru a ne tak úplnou náhodou i den předem Temnou hvězdu, byl jsem tudíž u vytržení, že Tauřina dobrodružství jsou z velké části kompilátem vesmírných scén z těchto dvou filmů. Většina stopáže je samozřejmě věnována nově natočenému materiálu z vesmírné ženské věznice, přesto jde ale o totální levný brak s všemožnými dírami v logice, kontinuitě a snad i úplně všem ostatním. Fred Olen Ray tímhle vytasil svá opravdu nejlacinější esa z rukávu. Štěstí je, že jsem ani nic jiného nečekal. [FOD 2020]