Goldbeater

Tenhle snímek se ve mně nějakou chvíli docela bil. Na jednu stranu je to jen přiblblá komedie, při níž je radno co nejrychleji vypnout všechny mozkové závity a užít si těch pár vtipů, co dosednou jak mají. Na stranu druhou je to film o dvou odpudivě strašných charakterech, s jejichž životními cíli by se dokázal ztotožnit snad jen málokdo a jimž nepřejete nic jiného, než tvrdě padnout na držku. Navíc poselství filmu je tak morálně zkažené, že si raději vzpomenete na malé „highlight“ momenty s Chazzem Palminterim a Danem Hedayou, než abyste se dále zamýšleli nad tím znepokojivě pokleslým vyzněním.

Sám doma s twistem, že zloděj je zachráncem před daleko horším hostem. Vynalézavých „pastičkových“ filmů není nikdy dost a scénárista prostředních dílů série Saw se nezapře, ale musím přiznat, že čím jsem starší, tím ty „torture porn“ filmy snáším hůř, zvlášť když je v nich přemíra rybářských háčků. Solidní hororová podívaná, ale pro mě jednou a dost.

Kouzlo daleko lépe funguje jako psychologické drama než horor, protože ty žánrové propriety, které se zde zákonitě musí odehrát, přichází bez nějakého překvapení a v poměrně klasické formě. Přesto pokud vám už na plakátu ústřední břichomluvecká loutka připadá velmi znepokojivá, tak se máte na co těšit. Anthony Hopkins je ve dvojroli (dá-li se to tak říct) fenomenální a rozhodně nese celý film na svých bedrech. A musím říct, že mě až překvapilo, jak dialogově dynamická, vtipná a sprostá podívaná to chvílemi byla. William Goldman se nezapře. Když to nějak shrnu - bát se určitě nebudete, ale budou vás zajímat dobře vykreslené postavy a vnitřním konfliktům hlavního antihrdiny budete naprosto věřit.

Cením bláznivost celého nápadu a nějaké poměrně odvážné detaily, které se tam ale asi objevily jen tak omylem, protože jinak je tenhle film naprosto nedisciplinovanou, formálně podivnou a hororovou atmosféru zcela postrádající grindhousovkou, která bohužel většinu času ani moc nebaví. Že chování postav bude postrádat jakoukoliv, ale fakt jakoukoliv logiku, vám je jasné už v páté minutě, takže máte do konce dost času se s tím smířit. Ale že dospělí se zde chovají jako daleko nezodpovědnější haranti než ti nesnesitelní vražední spratci, to je teda něco. Možná to byl záměr.

Malý film, velká paráda. Už během prvních pár minut mě The Father dokonale vtáhl dynamickými dialogy, rychlým tempem a silnými hereckými výkony. A musím říct, že to celé nakonec bylo jako emocionální horská dráha, která vás na konci vyplivne s husí kůží. Spirálovité vyprávění si vynalézavě hraje s vnímáním času, prostoru i vedlejších postav, a prožíváme tak s hlavním protagonistou jeho rostoucí zmatení a frustraci. Anthony Hopkins je zde na vrcholu svých sil. Vše co dělá a co cítí mu bezmezně věříte a zapomínáte, že se díváte na herce. Byla to síla a dojalo mě to jak dlouho nic jiného.

Kong II Král monster. Prakticky bych mohl zkopírovat svůj komentář od druhého Godzilly s možná jedním přidaným pozitivem, že tentokrát je během soubojů aspoň něco vidět. Stále však neskutečně mnoho času sledujeme nicotně charakterizované, klišovité a naprosto nesnesitelné postavy, z nichž některé jsou na plátně jen proto, aby zíraly do výšky a roboticky deklamovaly chytlavá jména monster. A musím říct, že i při té bídě jsem tak nějak očekával, že scenáristé nad mnohokrát viděné schéma přidají nakonec ještě nějaký jeden akt, který by přinesl aspoň jeden moment překvapení. Ale ne, film skončí a vy si řeknete: „Aha, to bylo celý.“ Pousmál jsem se u neskrytých odkazů na 2001: vesmírnou odyseu, první Star Wars a asi i Trona, pokud jsem ho v tom neviděl jen tou přemírou neonů. Ale pomrkávání po divácích celkový dojem opravdu nespraví. Náladu mi zvedlo jen to, že to celé vypadá jako labutí píseň série, a já pevně doufám, že tomu tak je.

Zack Snyder je mistrem v podávání placeba. Problémy původní Ligy spravedlnosti ani zdaleka nevyřešil, jen je rozmělnil a poschovával v dvojnásobné délce. Charaktery některých postav z toho sice možná vyšly „živější“, ale stále se úmorně dlouhou dobu díváme na prakticky nezničitelné (a tím pádem nezajímavé) hrdiny, jejichž schopnosti postrádají jakoukoliv konzistenci a řídí se jen tím, jak se to scenáristovi zrovna hodí do krámu. A k tomu generický záporák z generické galaxie generických záporáků, který posté přišel ovládnout/zničit svět, protože prostě proto! A při scénách plných zpomalovaček, ubulených hudebních vložek a nekonečného teasování na pokračování a spin-offy, které nikdy nevzniknou, jsem si akorát říkal, zda jsem se svým časem neměl naložit líp a pustit si místo toho 2 až 3 kratší, přesto obsahově plnější filmy.

Mláďata jsou jedním z těch pomalejších a na druhé zhlédnutí už méně obstojných děl Davida Cronenberga. Jakmile jednou víte, kam to celé směřuje, nemá to úplně ten správný tah na bránu a spíše už jen vyhlížíte určité dějové momenty (a třeba takoví Scanners u mě při druhém zhlédnutí naopak velmi stoupli). Přesto svým nápadem, naturalistickou obrazovostí a chladnou kanadskou atmosférou je to stále obdivuhodné dílo, jehož finále se každému určitě zažere do paměti.

Unavený, uměle vyšňořený, na efekt dělaný dámský plagiát (nikoliv spin-off) Dannyho parťáků, v němž každý pokus o humor... a vlastně veškerý pokus o cokoliv končí křečí. Debbie a její parťačky si mohou podat ruce s Ghostbusters Paula Feiga a vzájemně se dělit o post dvou nejlínějších cash grabů posledních let.

Velmi slušný 70s testosteronový survival o partě doktorů, kterým rybářský výlet v divočině naruší vzájemné rozpory a jeden nevítaný záškodník. Srovnání se známějším Vysvobozením není úplně od věci, Rituals každopádně kráčí víc vstříc hororovému žánru. Rozmanitá pustina daleko od civilizace dodává velmi solidní atmosféru celkového odloučení a to narůstající zoufalství a vyčerpání postavám s ubíhajícími minutami zcela věříte. Má to sice trochu žánrového klišé, přesto jde o velmi solidní snímek, který mi svou náladou a napětím velmi padl do noty. A Hal Holbrook je silný tahoun!