DaViD´82

I mistr tesař se někdy utne. Ovšem utnutí v Pixarovském podání je stále ještě dobrý film, zvlášť když to je další "remake" Kurosawy.

„Teď mě dobře poslouchejte, nebudu to víckrát opakovat!“ Crabtree a LeClerc - dvě nezapomenutelné postavičky a k nim spousty dalších nezapomenutelných postaviček v nezapomenutelných scénkách v nezapomenutelném sitcomu. Prostě nezapomenutelný zážitek, který je bohužel rozmělněn tím, že tvůrci nevěděli kdy přestat a poslední čtyři série jsou již lehce zapomenutelné. Bohužel je to stále to samé.... to samé... samé. „To jsem já, LeClerc!"

První povedený snímek Jeta Li v západní produkci. Obyvykle výborný Karyo zde přehrává až ostudně. Čímž poněkud paradoxně film vlastně zachraňuje.

Scénarista Telefonní budky nám poněkud zrecykloval svůj předchozí nápad a rutinér Ellis ho zpracoval. Spousta nehorázných klišé, nijaké herecké výkony a antisympatický hlavní hrdina dělají z tohoto snímku skutečně nudnou záležitost. Bohužel ani tradičně výtečný Macy či obyvykle "cool" Statham nemají šanci snímek odtáhnout na svých bedrech, jelikož i oni se zde topí ve vodách průměrnosti. Nezajímavý snímek, který nic nového nepřináší a i to stokrát viděné nabízí ve formě horší než-li konkurence.

V době kdy to šlo se žlutou rodinkou od desíti k pěti se objevil tento seriál od stejného tvůrčího týmu. A má (dnes tedy již spíše měl) vzestupnou kvalitu. Hlavní rozdíl oproti Simpsonům je, že tam kde byli tvůrci limitováni určitými pravidly Země 20. století, tady mohli fantazii úplně popustit ze řetězu... Čehož využili bezezbytku.

Carlyle je výborný herec, ale jeho "hitlerovské" hřímání (to mu paradoxně jde, tragický je v neřečnických scénách) jdoucí ruku v ruce s angličtinou s rádoby německým přízvukem má za důsledek, že jsem mu jeho postavu neuvěřil ani na vteřinu. Což vzhledem k tomu, že nesleze celé tři hodiny z obrazovky je celkem problém. Dojmům nepřidá ani scénář a jeho velmi, ale opravdu velmi, zjednoudušující pohled na Hitlera. Něco takového bych čekal hned po válce, rozhodně ne s takřka šedesátiletým odstupem. O Hitlerovi je tolik lepších filmů (v důsledku nečernobílého pohledu na něj mnohem působivějších a mrazivějších) a dokumentů, že není valný důvod se tímto zaobírat. Není to ovšem zlé a jako film mapující vzestup(y) a pád)y) fiktivního diktátora ve fiktivní zemi to bývalo mohlo dokonce i fungovat.

Děj Slavíků jste již viděli stokrát jinde, ale ještě jste je neslyšeli. Jakmile se přítmím kinosálu rozezní "slavičí" chorály, tak mrazí... Slavíci potěší až dojmou, byť nenabízí nic jiného než famózní hudební stránku podpořenou tuctovým vizuálem a předvídatelným milým dějem. Ovšem tím čím chtějí být, jsou Slavíci více než dobře.

VéKáVéčka, Ordinace, Ulice... Kde jste?

Stylizovanou vizuální stránku doplňuje excelentní zvuk a skvělý orchestrální soundtrack. Za technickou stránkou však výrazně pokulhává příběh. Sice je zcela jasné, že je záměrně šestákově naivní, ale tohle je možná až příliš. Je sympatické, že si to v zásadě udělal jeden člověk na koleně, ale není to omluva pro všechny neduhy. Zklamáním je i Jude Law, tento typ role ve stylu hrdiného dobrodruha mu nesedne. Oproti tomu v poslední době nenápadná Paltrowová si roli novinářky náležitě užívá. Snímek nepostrádá i styl špičkovacího humoru mezi ústřední dvojicí a ten naštěstí funguje; čímž mnohé zachraňuje.

Celou hodinu a půl jsem si lámal hlavu s tím, čemu že jsem se to dle tvůrců měl smát. Marně.