Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Akčný
  • Krimi

Recenzie (3 525)

plagát

Magnólia (1999) 

Osm zdánlivě nesouvisejících hlavních dějových linií a k tomu pár vedlejších, které je protínají? Tří hodinová stopáž? Hrající Tom Cruise? Nemožné režijně ukočírovat? Evidentně jste zatím neviděli Magnolii. Má své mouchy, ale celkový dojem je velmi působivý a podpořený tu a tam scénou, která zapůsobí "jako kdyby žáby z nebes padaly".. Atmosféra je stejně tak pohlcující jako specifická. Pracovně jsem si jí pojmenoval jako magnoliodní.

plagát

Auto Focus: Muži uprostred svojho kruhu (2002) 

Na jedné straně výborně napsané (životem) a zahrané postavy oproti tomu na straně druhé film, tak trochu o ničem kde se nic moc neděje, jenom tak plyne. Až nějakých 25 minut před koncem začne nějaký pořádný děj. Solidní, průměrné a zapomenutelné.

plagát

Bratstvo neohrozených (2001) (seriál) 

Ti nejodvážnějí si zaslouží tu nejlepší možnou poctu. A jak si HBO řeklo, tak také udělalo. Ano, někdy je to až takhle jednoduché... Na druhou stranu je pravda, že ne všechny díly jsou úplně geniální. Některé jsou "pouze" vysoce nadprůměrné, ale kdo by to řešil, když si stačí vzpomenout na ta kvanta nezapomenutelných momentů. A to nejen těch bitevních, ale především těch lidských. ♫ Hodnocení OST: 4/5

plagát

Alexander Veľký (2004) 

Ultimátní sestřih z roku 2013 uvedený ve Varech režisérem: Nesporně sevřenější a s jasnějším tvůrčím záměrem i rešící většinu problémů původních verzí. Problém je, že to dalo vzniknout celé řadě nových problémů. A nepotěší ani částečné opuštění od výrazně symbolické linie originálu. Paradoxně tak je vysněná (údajně) finální podoba Stoneova opusu magnum tou nejméně zajímavou ze čtyřech dostupných verzí. Kinoverze 2004: Plné nevytěženého potenciálu? Záleží co jste čekali. Alexander není filmem pro všechny. Buď ho milujete i přes jeho nesporné zápory nebo ho právě pro ně zatratíte. A ani jednomu se nelze příliš divit. Jako "tak trochu jiný" historický film to nemá chybu. Alexander si z vaší strany sice vyžádá jisté vstřícné kroky i nemalou dávku trpělivosti a chtění proniknout pod jeho zdánlivě nezajímavou slupku. Zato se však odvděčí netradičním zážitkem plným podobenství, symbolů a naznačených věcí. Co se povedlo náramně je psychologie postav. Snad v žádném historickém spektáklu si tvůrci nedali tolik práce s charakterizací nejednoznačných postav. Nepotěší Stoneovo přehlížení Alexandrových kontroverzních kroků typu vyhlazení některých měst. Do celkového realistického rámce to moc nezapadá. Škoda také nevhodně použitého a špatně zkomponovaného Vangelisova partu. Nečekejte klasický efektní velkofilm, to zde opravdu není. Je tu ovšem spousta jiných věcí k objevování.

plagát

Terminátor 3: Vzbura strojov (2003) 

Akční parodie fenoménu Terminátor. A překvapivě to docela i funguje. Přesto se i tento film nakonec přehoupne do vážnější polohy a důstojně uzavře terminátoří mytologii. Tedy upřímně doufám, že uzavře.

plagát

Snowboarďáci (2004) 

Ze začátku skvělé, má to tah na branku a je to vtipné, ale od druhé třetiny se to dosti rozmělní. Sem tam vykoukne podařená scéna, ale tak nějak to uplyne až do konce a ... A nic. Snesitelné to v každém případě je, a vzhledem k tomu na jakou cílovou skupinu je to zaměřeno, tak jde v rámci možností vlastně o úspěch.

plagát

Wimbledon: Zápas o lásku (2004) 

Na to, že jde o spojení dvou "nejrizikovějších" žánrů (sportovního filmu a romantické komedie) to vůbec není špatné...

plagát

Čert vie prečo (2003) 

Výprava zdařilá, herci ucházející, režie také není z nejhorších, ale ten scénář. Celý film se nic neděje, žádný náboj, zápletka vůbec nic. Prokletí porevolučních hraných pohádek trvá i nadále.

plagát

Super prehnití (2003) 

Návrat po letech ke dvojici (nyní dokonce triu) vykutálených ne až tak čestných pařížských detektivů. A ani do třetice to není nuda čili tento nejmladší bratříček sérii ostudu nedělá. Jistě, v zásadě se pouze opakují "staré dobré postupy" z předchozích dílů, ale to je na tom to vůbec nejsympatičtější. Jde totiž v každém ohledu o závan osmdesátkové nostalgie, která sází na to, že již máte k sérii vybudován vřelý vztah z předchozích dílů. Pokud ne, tak pak to samo o sobě příliš neobstojí.

plagát

Dannyho dvanástka (2004) 

Solidní, byť scénářem i hereckým obsazením poněkud přeplácaný průměr. Pouze hlavní postava má dostatek prostoru něco předvést; ostatní se vždy tak objeví a zase zmizí. A možná se znovu objeví a nebo také ne. Opravdu vydařené scény jsou ty kde si herci dělají legraci sami ze sebe; kupříkladu řešení věku Dannyho alias George Clooneyho či záměna Julie Roberts za Julii Roberts.