Super prehnití

Hned na začátek musím ocenit tu úvodní jízdu kamery uličkama Montmartru s hudbou Francise Laie k tomu. Něco tak krásnýho musí prostě potěšit srdce každýho fanouška Prohnilích. Snad v každým záběru jsem viděl přítomnost, pokrok a moderní rozvoj Montmartru, ale současně jsem viděl Montmartre i tak, jako když se v něm poprvé před dvaceti lety ukázala jedna užasná dvojka "prohnilích" chlapů, Philippe Noiret + Thierry Lhermitte. Na to vlastně ani zapomenout nejde. Claude Zidi to moc dobře věděl a do třetího dílu se mu podařilo dostat tu lásku k těm oprýskaným barakům, malinkým uličkám plných pofiderních obchodníčků se vším možným i nemožným, zlodějíčku větších i menších, holek s živností na "lásku", ale hlavně dokázal, alespoň na chvíli vrátit chlapy, kteří jsou možná prohnilí, ale taky jsou okouzlující, zábavný a stále neskutečně sexy. Ano, jednou prohnilí, navždy prohnilí a z tohoto setrvalého stavu se v tomto případě raduje celé mé srdce. (26.12.2008)

Miluji tyhle francouzské lahůdky doprovázené tak typicky vynikajícím, hudebním doprovodem. Zasněná se půjdu za chvíli zasnít doopravdy. Jsem moc ráda, že jsem si nitro nechala pohladit tak výbornou filmovou perličkou. Opět není dobré nad vším přemýšlet a hledat logické souvislosti. Nechte se unášet romantikou francouzského humoru, okořeněné rebelským vyloupením banky. Phillippe hrál stárnoucího muže, milujícího sázky a svého kocoura kouzelně. Všechno řešil s naprostým klidem a odzbrojujícím úsměvem na rtech. Jdu se ještě na chvíli usmívat pod peřinu. :-) (23.05.2016)

Devatenáct let od snímku ´Prohnilí´ (1984) a třináct let od volného pokračování ´Prohnilí proti prohnilým´ (1990) se režisér a scénárista Claude Zidi vrhnul na třetí film poukazující na další životní etudy Reného Boironda a Françoise Lesbucheho. Vpodstatě vlivem tak dlouhého časového odstupu je nám dána možnost se podívat, jak si v životě oba dál počínají. A hned na začátku se dozvídáme, že se v jejich charakterech nezměnilo vůbec nic. Postavení každého z nich se však za tu dobu výrazně posunulo a tak je René v důchodu a François šéfem, který dostává za parťáka nováčka, stážistu Juliena, který do toho všeho svým způsobem přináší mladistvou svěžest. No, a všichni tři se očekávaně ocitnou v kolotoči událostí, které my diváci už moc dobře známe. Ano, originalitou se snímek zrovna nepyšní, ale vlivem vstupu třetí postavy to přeci jen má o něco jiný ráz. Děj je plný zvratů, úsměvných situací, Vše je podmiňováno nostalgickou atmosférou prvního snímku a ční z toho určitá zralost hlavní dvojice, což vůbec není na škodu. Snad i na to byl kladen důraz, což mohla být i tvůrčí myšlenka Claude Zidiho. Takže nic proti ničemu. Právě z onoho nostalgického hlediska snímek svou nezměněnou atmosférou pobavit ještě dokáže, ale pro jistotu raději z toho nic převratného neočekávat. (11.10.2020)

Tak a konecne mam dokoncenu a napozeranu dalsiu trilogiu Prohnili 1984 - Prohnili proti prohnilym 1990 - Superprohnili 2003. A suverenne je to najslabsi clanok trilogie. Noiret /L´Africain/ je aj tuna pritomny, ale osobne nemam rad Lhermitta. Komedialnych situacii je asi najmenej, casto dialogy vyznievaju do prazdna : 74 % (22.08.2015)

Dvojka mi přišla slabí, ale třináctiletý odstup jednoznačně pomohl. Hlavní hrdinové sice už zestárli, ale pořád jsou to oni. V protikladu s dravým mládím je z ústřední dvojice najednou trojice a hle...ono to funguje. Opět tu máme humorné hlášky a celou řadu vtipných situací. Zidimu se povedlo mistrně poukázat na to, jak se Paříž a vlastně celá Francie změnila, ale na druhé straně jsou některé věci pořád stejné. A právě pohyb mezi nostalgickým cosi, působícím na fanoušky této série, a něčím novým jde tvůrcům skvěle. Hlavně loupež v bance nebo dívka, která trojici pomáhá a fandí, přestože její "otec" a "boyfriend" už seděli, opět s nekalou činností, soupeří trochu s touhou po dobrodružství, kořenící její život, a trochu s chápáním správného a morálních hodnot. Ona je vlastně těžítkem, které tak nějak dává k zamyšlení právě to, o čem Prohnilí po celou dobu byli nebo čím chtěli být. Vlastně jsou to zločinci, ale jinak dobří lidé. Skvělé zakončení, které je možná dokonce o malinko lepší jednička. (03.08.2021)