Mlle

Sledovat tento vrcholný opus krátce po shlédnutí evropského snímku Cizinka je jako zázračné zahojení rány.

Strašná slátanina. Hlavní hrdinové mi lezli neskutečně na nervy, "příběh" byl už úplně o ničem. Jen těžko jsem si představovala, že tihle muži v době vzniku filmu pro někoho zosobňovali chlapský sex-appeal a už vůbec nepobírám tak vysoké hodnocení tohoto snímku.

Film mě nezaujal. Od začátku se line příběhem jalový tendenční záměr. Nápadu by prospělo hlubší psychologické propracování a méně prediktability a školometství. Je to takový Harlekýn s modřinami v bleděmodrém. Jakoby si začínající student filmové školy přečetl osnovu v brožurce a s nadšením natočil svůj první pokus. Hloubkou dokáže zaujmout jen velmi málo scén (hysterický výlev před ubytovnou, rozhovor s kamarádkou, sezení mužů mlčky a samozřejmě zabití maličkého). Souhlasím zde s Hanys, asi jsem taky už na takové levné citové vydírání stará. Prefabrikované dojáky s přísnou strukturou emočního kalkulu (Kolja) mě ale odrazovaly vždy. Skutečnému upřímnému citu nemůže být nic vzdálenějšího než umělé vyvolání soucitu s falešným fenoménem "dokonalé oběti". Hlavní hrdinka je navíc buď výborná herečka skvěle ztvárňující blazeovanou leklou rybu, nebo špatná herečka, které se nepodařilo vzbudit mé sympatie k postavě. Její příběh ve scénáři v mnohém kulhá (zodpovdědnost matky je v rozporu s iracionálním chováním). Ostatní herce musím upřímně pochválit, ale šablonovitý příběh, na kterém jakoby snad spolupracoval i někdo z Bollywoodu, už nezachrání.

Snímek, který strčí do kapsy mnohé pozdější filmy o holokaustu, a to přesto, že jsou drobnosti, které by mu bylo možné vytknout. Vyniká uměřenou civilností, realistickým líčením po sobě plynoucích událostí i jednotlivých dnů v koncentračním táboře. Sledujeme skutečný, relativně prostý příběh a reálné emoce, celkové vyznění je přitom o mnoho depresivnější, než kdyby nás autoři utápěli v bahně rozbředlého sentimentu s uměle exponovanými momenty. Plně si tak uvědomíme i absurditu toho, že nejvíc lidí v koncentračních táborech umíralo v posledním půlroce před skončením války. Film o pomoci bližnímu, o síle víry, utrpení, o lidské nedokonalosti i povaze člověka v různých situacích. Nezbývá než doufat, že není tak aktuální, jak by se mohl jevit.

Skvělý film, jistě v mnohém schematický, dokumentární přesnost tu může vyžadovat jen nudící se scholastik. Děj, scény, detaily i psychologie postav se ovšem opírají o sympatické hodnoty, jejichž síla i hodnota jen stoupá, jak už taky naznačuje proměna hodnocení filmu v čase. Tím se snímek stává nadčasovým. Film pro správné chlapy. Ostatně i bojové scény jsou relativně povedené, zejména v kontextu své doby, hercům není co vytknout.

Must see. V člověku není dobré a špatné, dokud to někdo nepojmenuje. Pojmenuje to, když to chce využít a s pomocí srdce a duše druhých "změnit svět". V prosté smysluplné činnosti a práci je nejhlubší krása. Lidská duše tu není od toho, aby byla dobrá. Je tu proto, aby byla. Baví-li vás dobro a krása, pěstujte je ve své duši. A jezte k tomu dobré jídlo.

Pohádkové schéma zákeřné zloby a plíživého patolízalství za cestou ke kariéře proti bojovné ušlechtilosti a přímočarému dobru obklopuje každou dvojici v příběhu a každý jejich samostatný příběh tak mocně, až se stává vězením i pro diváka. Ten pak touží prchnout do běžného světa, kde dobro a zlo nejsou tak zkomprimované a jejich esenciální souboj na život a na smrt neplní každou prostou minutu lidského života. Lživost a bezpáteřnost je přilepena ke každé osobě s vyšší společenskou šarží, zatímco bezmezně utlačovaná spravedlnost a dobrá vůle se neobjeví nikde, kde to nevoní přiírodou, poctivou prací a skromností. Tento jednotvárný a přísný sociální rozměr se line celým dílem tak pečlivě, že by i poválečným komunistickým cenzorům jen tiše kapaly sliny z úst závistí. Je to chyba Folleta, nebo scénáře? Jinak příjemnou pohádku, kde je rozhodně na co koukat, to postupně mění v otravnou show. Zbytek zoškliví až příliš tučná a všetečná dramata červené knihovny. Kdyby nebyl seriál zasazen do historických reálií a nezpestřovali ho sympatičtí herci i herečky, nebyl by asi hoden ani toho nejnižšího hodnocení.

Trend vyprávět historii "tak, aby ji rozuměl i dnešní člověk" hromadí pohádky, na jejichž nesmyslnost doplácíme zavádějícími a falešnými lidovými, rozšířenými a bohužel velmi persistentními představami o tom, co máme za sebou, co je našimi tradicemi a jaká je kontinuita kmenového, feudálního a moderního myšlení. Dvě hvězdičky jsou výhradně za kostýmy, scenérie a vtíravou melancholii, kterou atmosféra triptychu invokuje. Francouzští potomci Normanů (nezaměňovat s Vikingy, předchůdci Dánů), kteří se coby zchudlí, takřka necivilizovatelní rytíři neustále lační po půdě často zapojovali do křižáckých výprav, byli kronikáři a historiky charakterizovaní jako prohnaní lidé pohrdající vším, i odkazy svých předků. Staletí po osídlení severu Francie byli i coby majitelé panství dobře rozpoznatelní od zdejších původních aristokratických obyvatel.

Slibný začátek věstící inteligentní podívanou se rozplyne v marném, konvenčně typizovaném ději bez špetky invence, humoru či aspirace na poselství. Jediným garantem oduševnělé zábavy zůstávají skromné vstupy Tomáše Hanáka coby krále říše. V jeho podání zní i obyčejná věta jako shakespearovský sonet.

Upřímně řečeno, pokud jde o ryze klasický syžet, neznám ve světové kinematografii nic povedenějšího. Po všech stránkách mistrovské dílo.