Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Horor
  • Sci-Fi

Recenzie (239)

plagát

Od súmraku do úsvitu (1996) 

Slušná kriminální první polovina a velmi odlehčená až parodická hororová druhá polovina jsou bohužel k sobě poslepované hodně nesourodě. Ve chvíli, kdy nastoupí upíři a gore fest, klesne úroveň rapidně dolů. Masky i triky se mi příliš nelíbily a chybí tam to kouzlo grindhouse, které se tak moc povedlo Rodriguezovi v Planet Terror. První krimi polovina se drápala na 4 hvězdy, druhá hororově parodická tak max za 2, dohromady tedy někde uprostřed. Taneček Salmy ovšem velmi pěkný.

plagát

To sa mi snáď len zdá (2023) 

Výborný film se skvělým Cagem, který měl našlapnuto na minimálně 80 % - až do okamžiku školní besídky. Posledních cca 18 minut je jako z jiného, o dost průměrnějšího a primitivnějšího filmu bez větší hloubky, takže se takovému nepochopitelnému zakončení skoro podařilo pohřbít celý film. Naštěstí ne úplně, ale propad na nějakých 60 % ve výsledku to je, protože jako divák jsem nedostal katarzi, kterou by si takhle dobrý film s originálním námětem a velmi chytrým vystavěním zasloužil.

plagát

V/H/S/99 (2022) 

Jedna hvězda ze soucitu za povídky Suicide Bid, The Gawkers a To Hell and Back, které se s odřenýma ušima vyškrábaly do průměru a Suicide Bid měla navíc i jednu celkem funkční lekačku. Zbytek je ale bída, bez atmosféry, bez náznaku strašidelnosti a vlastně bez čehokoliv zajímavého. Ozzy's Dungeon je potom pravý a nefalšovaný odpad, něco tak špatného jsem už dlouho neviděl. Jen si smutně povzdechnu, kde jsou časy Safe Haven (ostatně kromě Slumber Party Alien Abduction kterákoliv povídka z V/H/S/2 strčí do kapsy všechny povídky z tohohle nepovedeného pokračování).

plagát

Chudiatko (2023) 

Kdyby Chudáčci tak strašně moc netlačili na pilu se snahou o artovost a tak strašně na sílu necpali do scénáře současné  progresivistické ideologie, mohl by to být o hodně lepší film. Samotný námět je totiž zajímavý a hororově zvrácený a nabízel příležitost pro skvělý atmosférický horor říznutý psychologií. Bohužel všechny ty pohledy rybím okem a disharmonická hudba podrážejí filmu dost nohy. No a progresivistické ideologie o zlém bílém muži, ty v takovéhle dávce dokážou slušně iritovat. Ve filmu jsou tak všichni bílí muži záporné až opovrženíhodné postavy (např. Mark Rufallo, který hraje svého slizouna s chutí a výborně), naproti tomu přemýšlivý filozof, který Bellu ovlivní, je černoch, stejně tak jako její jediná přítelkyně (socialistka z nevěstince) je černoška. Jediný, koho vlastně film vezme na milost, je submisivní asistent Bellina stvořitele (bílého muže lze zřejmě tolerovat, jen pokud je silně submisivní) - a částečně vezme na milost také jejího samotného stvořitele, protože tomu ublížil zase jiný bílý muž, jeho vlastní otec (Willem Dafoe podává velmi dobrý výkon). Chudáčkům nemůžu upřít zajímavou vizuální stylizaci, i když jak jsem psal na začátku, trocha méně rybího oka by neškodila. 65 %

plagát

Labková patrola vo filme (2021) 

Hodnotí moje dcerka - a tak by to asi mělo být :) Ten film je určený pro děti, ne pro dospělé - a u dětí má Tlapková patrola obrovský úspěch.

plagát

Labková patróla vo veľkofilme (2023) 

Hodnotí moje dcerka - a tak by to asi mělo být :) Ten film je určený pro děti, ne pro dospělé - a u dětí má neuvěřitelný úspěch.

plagát

Hrozba smrti (2024) 

K původnímu Road House se pravidelně vracím, je to mezi akčními filmy takové moje guilty pleasure, stejně jako např. Commando. Patrick Swayze tam má obrovské charisma a bitky jsou správně syrové. Není to žádný hongkongský balet, ale řežba, která opravdu bolí. Kamarád a mentor hlavního hrdiny je moc sympatická postava a záporáci jsou slizcí a nebezpeční. Na remake jsem se těšil, protože mám rád Gyllenhaala a od režiséra Limana mám dva hodně oblíbené filmy - Na hraně zítřka a Barry Seala. Věřil jsem tedy, že výsledek bude aspoň ucházející. Začátek nového Road House se mi celkem líbil, Gyllenhaal se na roli ukázkově fyzicky připravil a film jen tupě nekopíruje originál, což jsem ocenil. Bohužel, časem začně být film úmorný spoustou věcí: Zaprvé zbytečnou délkou skoro 2 hodiny, zkrácení o 20 - 30 min by mu jen prospělo. I když je herec Gyllenhaal supersympaťák, neustálý úsměv jeho postavy po nějaké době začal vyvolávat spíš dojem mírné retardace (netuším, jak režisér Lyman došel k závěru, že kdyby šel film do kin, mohl by Gyllenhaal bojovat o nějaké ceny - scénář ani režisér mu nedovolí předvést vůbec nic z jeho nesporného hereckého talentu). Hudba mi k filmu místy moc neseděla a bylo jí podle mě až příliš, tady by se našlo hodně prostoru pro stříhání. Byl jsem zvědavý na Conora McGregora, který měl být tahákem filmu - jenže jeho postava je karikatura šíleného psychopata a na mě osobně působil nejvíc ze všeho jako komická postava. Jeho "nasvalená" chůze s nohama široce od sebe působila strašně nepřirozeně a směšně. Ostatně nikdo ze záporných postav nepůsobil opravdu nebezpečně a hlavní mafián mi přišel naprosto neškodný cucák (bát se ho mohl maximálně jeho barber na začátku filmu). Hyper akční konec s divokými střihy a nefunkčními úhly záběrů mi pak už připadal, jako by ho natočil někdo na tripu. Takže snad jediné opravdové nezpochybnitelné pozitivum filmu jsou prosluněné plážové lokace a sem tam nějaké bitky. Mohl bych dát slabé tři hvězdy nebo silné dvě, nakonec se přikláním ke slabšímu hodnocení. 55 %

plagát

Solaris (2002) 

Soderberghův Solaris je pro mě takovým zvláštním filmem, po jehož skončení si říkám, že to mohlo být mnohem lepší a že filmu chybělo cosi důležitého, abych byl opravdu spokojený... a přesto se k němu pravidelně vracím. Hodně tomu asi  napomáhá i to, že jde o nepříběhový film, jehož lyrická podstata je těžko k zapamatování - takže se pokaždé divím, jak málo si ho pamatuju. A díky tomu si pokaždé užiju jeho hypnotickou atmosféru, abych si na závěr znovu řekl: Dobré, ale mohlo to být mnohem lepší. Přesto si myslím, že jsem Solaris neviděl naposledy (napsáno po 3. shlédnutí). 67 %

plagát

Úsmev (2022) 

Hodně lidí tady opěvuje It Follows, pro mě je ale Smile jednoznačným vítězem. It Follows byl nemastný neslaný popcorn, ze kterého si po pár měsících nepamatuju už vůbec nic. Smile je daleko intenzivnější horor, při kterém se člověk opravdu necítí dobře, a to hlavně v první polovině, ve které se pomalu a s citem buduje napětí. Některé lekačky jsou v první polovině skoro infarktové a pocit bezmoci hlavní hrdinky je mučivě hmatatelný. Nevím přesně proč, ale v druhé polovině hororová intenzita výrazně polevila a závěr s přerostlým monstrem mi přišel spíš nepovedený. I tak za mě ale poctivých 65 % a kdyby si celý film udržel kvalitu první poloviny, neváhal bych i s 80 %. A to i navzdory tomu, že z hlediska scénáře není Smile příliš originální a opravdu si půjčuje, kde může (což má společné právě se zmíněným It Follows).