messi@h

Rudovouse rozdělil sám režisér do 2 částí. A i mně samotnému se zdálo, jako bych sledoval dva různé filmy. Už jsem nabyl přesvědčení, že mě čeká první zklamání s Kurosawou - první část filmu je vážně rozvláčná a ono hluboké lidské poselství je divákovi servírováno tak prvoplánově, že z filmu vysloveně trčí. Pak naštěstí přišlo hudební intermezzo a po něm neuvěřitelná proměna. V druhé části filmu jsem si celou nemocnici pro chudé i jednotlivé postavy zamiloval a film mě nekompromisně vtáhl do svého děje. Takže moje hodnocení - 1. část slabé tři hvězdy, druhá bez debat pět. Výsledek proto bohužel jenom za čtyři.

V nových animácích nestojí na začátku otázka: O čem to bude? Tvůrci se podle mě ptají nějak takhle: Co bychom tam dali za roztomilou/legrační/otravně ukecanou postavičku? A co by se jí všechno mohlo stát, aby to byla ještě větší legrace? Výsledné gagy nějak poslepují do celku - hlavu si s tím moc nedělají.

Film je to zvláštní, bez diskuzí. Ale varuji všechny od přílišného očekávání. Já sám mám filmy mimo hlavní proud velmi rád, ale kdybych měl hodnotit "Kdo to tam zpívá" podle dojmu, jaký ve mně zanechal, tak to bude stěží 40%. Film ve mně nevyvolal absolutně žádné emoce, kromě přání, ať už proboha ty cikáni znova nezpívají (předesílám, že se mi jejich zpěv v úvodu docela líbil). Protože upřímně, ty jejich písně plní ve filmu nulovou funkci a jednoznačně zdržují děj. Ale zase musím ohodnotit i to, že mě film (nevím vlastně proč) udržel až do konce, takže v zájmu objektivity dávám za tři. Na závěr přiznávám, že nejsem fanoušek Emira Kusturicy ("Kdo to tam zpívá" se i podle mně velice podobá jeho výtvorům), takže jeho obdivovatelé si v klidu nějakou tu hvězdičku můžou přidat.

Nedonutí vás válet se smíchy po zemi, ale (skoro) zaručeně vás pohladí na duši. Ideální kus, když si chcete zavzpomínat na bezstarostné komedie 80. let. Navíc v tomhle filmu jsou všechny přísady v ideálním poměru, takže se rozhodně nebudete nudit a krásně nostalgicky si odpočinete.

Nosná myšlenka, tj. jak si stará osoba poradí s mladým zevnějškem a se související "druhou šancí", se ve filmu úplně utopila. Půl filmu Brodskou neustále někdo mlátí (místy bezdůvodně a nelogicky), když už ji nemá kdo mlátit, neví scénárista co dál, a tak ji nechá senilnět. Herci hrají bez výjimek dost špatně, chybu bych hledal u režiséra. Ani Brodská nehraje nic moc. Vlastně až v poslední čtrthodině se jakž takž snaží vyjádřit svoje stáří, ale působí nedůvěryhodně, dost přehrává.

Bohužel, oproti skvělému hororu Věc je tohle ne béčko, ale céčko. Ochotnicky "hrající" bezdomovci, nulová úroveň triků, nelogický vývoj charakterů (racionálně uvažující vědci se prakticky nesnaží najít logické vysvětlení záhadných událostí). Vrcholem všeho jsou pokusy o "vědecké" dialogy (netuším, jakým přístrojem se měří psychokinetický impulz ani jak se pomocí rentgenu určuje stáří) a "objevné" teorie (Ježíš humanoidním mimozemšťanem - Tom Cruise by jako scientista měl radost). Možná za to může zub času, ale celý tenhle film mi přišel neuvěřitelně amatérsky natočený. Hvězdičku dávám za klasickou Carpenterovskou hudbu.

Battle Royale nezapře japonský původ. Evropan mu vytkne nedotaženosti scénáře a místy i typickou asijskou naivitu. I s originalitou je na štíru (brutální soutěž o přežití, výbušné obojky - mám zatraceně silné déjà vu). Samotný film ve mně vyvolává rozporuplné pocity. Dost dlouhou dobu jsem se nudil, ale postupně, plíživě mě dostal. Především dva týpci, veteráni z dřívějších Battle Royale, jsou typově skvělí. Ovšem závěrečné "vzkříšení" Kitana za účelem vyřízení telefonátu mě znovu rozhodilo - chvíli jsem si nebyl jistý, jestli nesleduju parodii. Zajímavé, velice asijské, ale relativně stravitelné i pro Evropana. Některé scény se vryjí člověku opravdu hluboko do paměti (závěrečný souboj v ohni se slepým sokem např.).

Zatímco ve "Ztraceno v překladu" je Murrayovo minimalistické herectví stoprocentně přesné a na místě, tady ztrácí význam. Všichni herci totiž (ne-)hrají naprosto stejně. Dialogy vypadají asi takhle: Někdo pronese s kamennou tváří absurditu, druhý naprosto bez výrazu na něj chvíli upřeně hledí a následně: a) nic neřekne b) pronese se stejně kamennou tváří další absurditu. Režisérovi pohnutky jsem vážně nepochopil, stejně jako jsem nepochopil, jaký smysl mělo natočit tento snímek. Kromě toho být za každou cenu originální.

Dobře, že existují podobné nezávislé produkce, které se místo okázalého šokování svojí jinakostí nebojí klasické poctivé filmařiny. Scénář je logický, postavy přesně zahrané, atmosféra výborně dotvářená hudbou. Doporučuji všem, co u filmů rádi přemýšlí a měřítkem kvality thrilleru pro ně není počet vybuchlých automobilů.