messi@h

První polovina filmu má takový náboj a atmosféru, že kdyby si ji udržel celý film, bylo by to jednoznačně za 5*. Až do smrti začíná jako skvělá temná kriminálka s ultra drsným hlavním hrdinou a velmi fotogenickým podsvětím. Tady mohl vzniknout nový Leon nebo Brutální Nikita (a pochybovače upozorňuji, že nejsem žádný nekritický příznivec Van Damma). Bohužel pak přijde zlom v podobě smrtelného zranění hlavního hrdiny (škoda toho klišé) a scénárista i režisér si najednou neví rady. Druhá polovina filmu je dost rozplizlá. Ale naštěstí nikdy nesklouzne do trapnosti nebo nesnesitelné patetičnosti. Přesto "Až do smrti" kvalitativně mezi ostatními Van Dammovými filmy docela ční. P.S.: Van Damme opravdu hraje - a podle mého dobře! P.S.2: Na film jsem se díval v dabingu. Nemám dabing rád, ale tady dost pomáhá, protože ostatní herci v originále mluví tak nějak divně... neherecky. A u Van Damma mě trochu iritoval ten jeho francouzský přízvuk.

Originál neznám. Každopádě tohle je poctivě odvedené řemeslo. Přepadení mě rozhodně nenudilo, naopak byl jsem napjatý do poslední chvíle. Zvlášť, když se tvůrci s ničím nepárali a nechali zabít i 100% kandidáty na přežití (víc nemůžu bez spoilerů). A taky jsem si užil civilněji natočené přestřelky, ve kterých hrdinové nedělají přemety a nedobíjejí zásobníky artistickými úkony. Sníh a krev jsou opravdu fotogenický pár.

Jestli ne nejlepší, tak minimálně nejzábavnější Delonova kriminálka. Hlavní hrdina je zatraceně cool a film nepostrádá spoustu povedeného černého humoru. Tak trochu Delonova odpověď na bezchybný Belmondův film Profesionál (oba filmy vznikly ve stejném roce). 70%

Aby zdejší hodnocení nebylo tak jednostranné - Řeka smrti mě hodně zklamala. Těšil jsem se na efektní souboje - místo toho přišla nuda. Choreografie soubojů je ve většině případů na úrovni nejnovějších Seagalových filmů - tzn. pohled na obličej - střih - protivník má meč zabodnutý v libovolné část těla, včetně ženských ňader. A nepodařené souboje, to je u filmu, který je prakticky bez jakéhokoliv jiného děje, opravdu smůla.

Režie: ***** Scénář ** Danny Boyle mě až tímhle filmem přesvědčil, že má opravdový talent. 3/4 filmu jsou skutečně skvělé, tady bylo zaděláno na nový SF milník. Režie je natolik sugestivní, že neřešíte případné fyzikální nesmysly nebo místy jistou účelovost. Jenže od okamžiku příletu k Ikaru 1 začne režii házet klacky pod nohy scénář, který je náhle děravý jak rybářská síť. Př.: Když vyšlete loď, jejímž jediným účelem je shodit nukleární bombu do Slunce a na výsledku mise zavisí osud celého lidstva, nevyškolíte pro jistotu kvůli zastupitelnosti v případě nehody nebo úmrtí každého člena posádky k zacházení s onou bombou? Další př.: Půjdete navštívit vrak lodi putující roky kosmickým prostorem v extrémních podmínkách blízko Slunce bez skafandru, když si nemůžete být jistí, v jakém stavu je trup lodi? Do třetice.: Pokud je na lodi počítač, který je chlazený v mrazivé lázni, nejspíš vybavíte údržbáře nějakými dobře zateplenými neprosakujícími "montérkami", aby vám při případné delší opravě nezmrzl. Atd. Takže pokud Danny Boyle bude pracovat s lepšími scénáristy, je na co se těšit. 70%

Toxic Avengera jsem si pouštěl s velkými obavami, které se naštěstí nevyplnily. Ale zázrak se taky nekonal. Bohužel jsem se za celý film ani jednou nezasmál a ani jsem se moc nepobavil. Vlastně jsem se docela nudil. Je to prostě amatérský film, který měl dobrý nápad, ale horší zpracování. Možná, že by ho zachránil dobrý střihač a zkrácení stopáže (nekonečné flashbacky na konci byly skoro k nevydržení). Jednoduše řečeno - jsem rád, že jsem T.A. viděl, ale další filmy od Tromy mě už moc nelákají.

100% souhlas s Ruutem - až na jednu maličkost. Podle mě jsou obě povídky na zhruba stejné dobré úrovni.

Jasně, že Zkurvená noc není nějak invenční. Podobných filmů vzniklo od dob Pulp Fiction fůra (a někteří uznávaní režiséři si na nich postavili kariéru, viz González Ińárritu, Alejandro ). Ale Zkurvená noc má v kapse několik trumfů, které ji vytahují z šedého průměru: 1. je to překvapivě příjemný film, který nedrásá snahou šokovat za každou cenu nebo šíleným videoklipovým stříhem. 2. stopáž, která je odpovídající podobné hříčce, takže vás nezačne nudit 3. ačkoliv na první pohled vypadá zápletka šíleně překombinovaně, dal si s ní scénárista opravdu práci, takže při bližším pohledu do sebe všechno zapadá. Vztahy a motivy postav i jejich výskyt na daném místě v daný čas jsou logické, což zřejmě každý ocení zejména až při dalším shlédnutí. Z tohoto pohledu je škoda úplného finále, kterým se celá zápletka uzavírá - to jediné je násilné a překombinované. Ale zase má svoje místo v příběhu, aspoň nebudete litovat "chudáka" řidiče, kterému někdo hodil na auto mrtvolu. 70 %

Smutné je, že začátek filmu nevypadá špatně. Je v podstatě nevídaně realistický - chlapíka, který postřílel pár zombies, pošlou do vězení jako vraha. Jenže on se stihl nakazit. Nákaza se navíc nepřenáší jako obvykle pouze kousnutím, ale stačí kontakt s krví nakaženého. Slibný rozjezd, ale všechno jde do kytek, jakmile se věci dají do pohybu. V tu chvíli si režisér + scénárista přestávají vědět rady, takže následuje přehlídka nesmyslů, zmatenosti a absurdit, podaná navíc tak nudně, že jsem nebyl schopen vydržet do konce. Jeden příklad za všechny: Malý syn ředitele věznice se naprosto v pohodě prochází v doprovodu bachaře po věznici s nejvyšší ostrahou (!) a přijde do ošetřovny, kde před několika vteřinami vystřelili pár lidem mozek z hlavy. Takže na zemi spousta mrtvol, na zdích spousta krve a mozku, ale malého chlapce nikdo neodvede pryč. Nechají ho tam stát uprostřed těch jatek a ředitel jenom řekne bachařovi, že se snad zbláznil, když ho tam přivedl. A nechají kluka v místnosti dál (on se ostatně tváří naprosto vyrovnaně, jako když je na podobné věci z domova zvyklý). Ách jo.

Docela dobrý zombi film (o horroru bych raději nehovořil). Je tedy pravda, že strachu ani gore si v něm moc neužijete, ale to pro mně osobně není zas tak rozhodující. Masky nemrtvých jsou dobré, ale co mě hlavně příjemně překvapilo, byly slušné herecké výkony a dialogy dávající smysl. Film navíc s lehkostí a nenuceně vystřihl něco, o co se Romero opakovaně, ale ne moc přesvědčivě a úspěšně pokouší - totiž studii člověka v mezní situaci, kdy se z něj často stane horší stvůra, než jsou jeho nepřátelé.