Až do smrti

Dokud hrál Van Damme v tomto filmu šmejda, alkoholika a feťáka, tak se mi film líbil. Tuhle kontroverzní roli zahrál skutečně dobře. Jakmile došlo k jeho "proměně" v dobráka po uzdravení průstřelu hlavy, film šel naprosto do háje. Akční scény neuvěřitelně slabé, přestřelky trapné, záporák uboze zahraný ... Prostě tak půl na půl, dá se na to kouknout, ale žádný comeback se opět a znovu nekoná ... (27.12.2007)

Občas si říkám, že rutinní akční thrillery jako je tento jsou hodnoceny (i mnou) příliš přísně, a když jejich zábavnost porovnáte s něčím vážnějším, neprojeví se to tak úplně v adekvátním ohodnocení. Until Death je ale typickým příkladem opravdu špatného filmu, kde se s hodnocením musí jít fakt hluboko. Nikdy nechápu, proč musejí mit akční STV filmy tak děravé scénáře. Jestli distributoři kinových filmů dávají producentům těchto fláků nějaké úplatky, aby domluvili svým scénáristům, ať píší hrozně, že pak filmy v kinech budou moct svou chytrostí víc machrovat. Opravdu bych chtěl vidět, který policista závislý na heroinu si nechává své dávky a stříkačky v šuplíku ve své kanceláři na stanici. Samozřejmě mu je tam najdou. Ten policajt je tedy Van Damme, který se chová jak a není nepodobný Dirty Harrymu. Hlavní záporák se jmenuje Calla(g)han, ehm. Ale i navzdory všem těm dírám se na začátek filmu docela slušně dívá, Van Damme je drsnej, občas řekne nějakou hlášku. Jenže pak nastane zásadní zvrat (je zase úplně trhlej) a z filmu se stane drama. Van Dammovi a jeho hereckému rozsahu tvůrci věřili opravdu neadekvátně, tohle nezvládnul ani náhodou. S ním a jeho filmovou ženou, která se do něj znova zamilovává, prožijeme hodinu, a pak film skončí. Nemám rád, když někdo shrne příběh filmu do jedné věty, a tím odůvodní, proč je špatnej. Ono to jde takhle shrnout totiž úplně vždycky, jenže nikde se zatím Van Damme nesnažil znova učit mluvit, chodit apod. Jediným kladem filmu jsou opravdu povedené nepřehnané dvě přestřelky, ve kterých hrdinové nedělají kotouly ke střílení, jak bych to od Van Damma čekal, bohužel po jedné z nich nastane ten hrozný zvrat, a druhá zas hrozně vznikne. Já se Until Death fakt snažil mít rád, ale u filmu kde hlavní hrdina v autě řekne klukovi na chodníku, aby si nastoupil, a když nechce, tak ho přinutí slovní výhružkou "Musíš.", a on si sedne a stanou se z nich kamarádi až do smrti, to fakt nejde. Prostě scénaristická blitka, kterou nemůže Van Damme zachránit tím, že potěší svou manželku tím, že si vzpomene jaká písnička hrala na jejich prvním rande. (09.06.2007)

Nepatřím zrovna k těm, kteří vyhledávají Van Dammovi filmy, ale když běží v televizi, vždy se rád podívám a povětšinou bývám příjemně překvapen. Až do smrti jsem - přiznávám - nechtěl zhlédnout, ale příjemně kladný komentář od Malarkeyho mě příjemně namotivoval, takže mu patří velké dík. Tenhle snímek je totiž úplně jiný než jsem čekal. Spíše než na blízký konakt totiž sází na poctivé střelné zbraně a místo hrubého nástinu děje tu je opravdový příběh a postavy. Až do smrti navazuje v tom nejlepším slova smyslu na syrové kriminální příběhy francouzské školy posledních let. Příjemně zaostřený obraz se šumem, zajímavé detaily, hrátky s kamerou a střihem... Zaujal i hudební doprovod Marka Sayfritze, který v některých momentech připomíná hudbu k Haute tension a daří se mu v některých momentech nastiňovat stísněnou atmosféru. Závěrečná přestřelka ve staré strojovně patří k těm povedenějším a daří se jí držet pozornost diváka díky rozfázování děje. Až do smrti je jasným důkazem, že k dobrému filmu stačí hlavně kvalitní režisér - tedy spíše režisér, který přesně ví co chce a daří se mu to přenést na plátno. Simon Fellows možná není žádný velký borec, ale rozhodně dokáže natočit poctivou zábavu v novém tisíciletí. Samozřejmě k tomu hodně pomáhá i dobrý scénář. (04.12.2007)

Ale to se podívejme, Jean-Claude umí také hrát! Už jsem ani nedoufal, že bych ho při tom někdy přistihl. Nafasoval charakterní postavu (ať již v pozitivním nebo negativním slova smyslu), přestal máchat nohama nad hlavou a někdo mu také konečně vysvětlil, že nemusí před kamerou běhat hodinu a půl v trenýrkách namazán olejíčkem, aby zaujal. Jistě, i v tomto kousku má chvilky, kdy jeho zbraň jakoby neznala vyčerpání nábojů v zásobníku, leč v samotné biografii Van Damma shledávám Až do smrti jedním z nejpovedenějších filmů, které jsem s ním prozatím viděl. (30.01.2011)

Těžko říct, proč si ke konci své akční kariéry začíná Van Damme vybírat zkorumpované, prochlastané a hlavně životem zcela znuděné policisty. Na jeho hrdinovi není nic přitažlivé – v první polovině filmu je opravdu ubohý, po uzdravení zase moc slizký a stejně odhodlaný zemřít, přestože jej manželka evidentně miluje a chce s ním vychovávat brzy se narodivší dítě. No ale budiž. Kdo chce kam, pomozme mu tam. Jenže – proč Van Damma máme rádi? Protože to byl vždy pohodový kluk, který uměl karate, skvělé rotačky a tak nějak mu to šlo lehce od ruky. Na hraní ochlastů a zkrachovalců máme Doplha Lundgrena. Takže spíše bych očekával pohodový akčňák v duchu Kontrabandu, s hodně akčními scénami tělo na tělo, trochu nadnesenosti a hlavně radosti. Jenže počínaje Replikantem je to samá socka, lůzr a ubožák. Už mě to opravdu unavuje a nebýt trochu čerstvého vzduchu v J.C.V.D., asi by mi tento sympaťák už tolik příjemný nebyl. No snad zažije dostatek rozumu a nechá se Stallonem naverbovat do jeho Expendables II. Jinak tento film trpí vším klasickým pro akční béčko – špatné a hlavně bezduché akční scény, chybí trochu odlehčenosti a výraznější tempo. Že to Van Dammovi s delšími vlasy sluší, to se nedá popřít. Ale na druhou stranu si to přiznejme – stárne nám, a to velmi velmi výrazně. Já mu přesto věřím, že by nám ještě mohl ukázat, jak se starý hoch dostane do formy. Zde k tomu měl jedinečnou možnost, ale zůstalo pouze u pár sklapovaček. To mi vážně nestačí. Hudba: Mark Sayfritz (13.02.2011)