messi@h

Nedonutí vás válet se smíchy po zemi, ale (skoro) zaručeně vás pohladí na duši. Ideální kus, když si chcete zavzpomínat na bezstarostné komedie 80. let. Navíc v tomhle filmu jsou všechny přísady v ideálním poměru, takže se rozhodně nebudete nudit a krásně nostalgicky si odpočinete.

Nosná myšlenka, tj. jak si stará osoba poradí s mladým zevnějškem a se související "druhou šancí", se ve filmu úplně utopila. Půl filmu Brodskou neustále někdo mlátí (místy bezdůvodně a nelogicky), když už ji nemá kdo mlátit, neví scénárista co dál, a tak ji nechá senilnět. Herci hrají bez výjimek dost špatně, chybu bych hledal u režiséra. Ani Brodská nehraje nic moc. Vlastně až v poslední čtrthodině se jakž takž snaží vyjádřit svoje stáří, ale působí nedůvěryhodně, dost přehrává.

Bohužel, oproti skvělému hororu Věc je tohle ne béčko, ale céčko. Ochotnicky "hrající" bezdomovci, nulová úroveň triků, nelogický vývoj charakterů (racionálně uvažující vědci se prakticky nesnaží najít logické vysvětlení záhadných událostí). Vrcholem všeho jsou pokusy o "vědecké" dialogy (netuším, jakým přístrojem se měří psychokinetický impulz ani jak se pomocí rentgenu určuje stáří) a "objevné" teorie (Ježíš humanoidním mimozemšťanem - Tom Cruise by jako scientista měl radost). Možná za to může zub času, ale celý tenhle film mi přišel neuvěřitelně amatérsky natočený. Hvězdičku dávám za klasickou Carpenterovskou hudbu.

Battle Royale nezapře japonský původ. Evropan mu vytkne nedotaženosti scénáře a místy i typickou asijskou naivitu. I s originalitou je na štíru (brutální soutěž o přežití, výbušné obojky - mám zatraceně silné déjà vu). Samotný film ve mně vyvolává rozporuplné pocity. Dost dlouhou dobu jsem se nudil, ale postupně, plíživě mě dostal. Především dva týpci, veteráni z dřívějších Battle Royale, jsou typově skvělí. Ovšem závěrečné "vzkříšení" Kitana za účelem vyřízení telefonátu mě znovu rozhodilo - chvíli jsem si nebyl jistý, jestli nesleduju parodii. Zajímavé, velice asijské, ale relativně stravitelné i pro Evropana. Některé scény se vryjí člověku opravdu hluboko do paměti (závěrečný souboj v ohni se slepým sokem např.).

Zatímco ve "Ztraceno v překladu" je Murrayovo minimalistické herectví stoprocentně přesné a na místě, tady ztrácí význam. Všichni herci totiž (ne-)hrají naprosto stejně. Dialogy vypadají asi takhle: Někdo pronese s kamennou tváří absurditu, druhý naprosto bez výrazu na něj chvíli upřeně hledí a následně: a) nic neřekne b) pronese se stejně kamennou tváří další absurditu. Režisérovi pohnutky jsem vážně nepochopil, stejně jako jsem nepochopil, jaký smysl mělo natočit tento snímek. Kromě toho být za každou cenu originální.

Dobře, že existují podobné nezávislé produkce, které se místo okázalého šokování svojí jinakostí nebojí klasické poctivé filmařiny. Scénář je logický, postavy přesně zahrané, atmosféra výborně dotvářená hudbou. Doporučuji všem, co u filmů rádi přemýšlí a měřítkem kvality thrilleru pro ně není počet vybuchlých automobilů.