andrii

Stoupne si. Před stoupence "známé firmy," s havraní paletou. Stopne tu jejich krvavou parketu? Sám vystoupí ze sisyfovské rezidence?

Když vás ďábel /p/odvádí, na parket/u/ paleb. Pot, slzy, krev se hromadí, bez rakví. Podstoupíte život bez života. Prázdný svět. Pod trnovým, studeným sluncem. Bosenské Lidice.

Po večerech sólových pódií. Schází pod. Jede si. Osobitě. Pro soulové dny, osobně blízké duety.

Tresti, minutky z cest. Mezi myrtami a lilií. Nesoucí veselí, sten. Labužnictví labutí hřeb. Stonavému duchu nádech druhého břehu.

Bez váhání. Vhání průvan hany. Pod "sukýnku" dámy s váhami. Vrhá se, v pravdě, do přiznání. Poté prozře. V duši rozezvučí varhany zrady. Hraniční verdikt. Iluzi věrnosti předá špičce noži.

Frajer z luk, polí man. Kluk s pílí, moudry postav, co měl výstavní look, kterým se strefil do diváctva, který vytřel zrak samotné obloze, nebi. I chrpy se shlukly, sebral jim barvy, pro svůj typický "ňůňo" odstín, smyslný, smyslový znak.

Není malá. Jeho láska k sobě samému, vyklubaná v klubu narcisů.

Lekce klasiků s růžovým boa. Kabaretních ptáčků s jemným peřím. Cvrlikajících Pierotů holubičího pelu, kteří lehce opepří, sezobnou "sezónu" vašich alotrií.

Klíčem k líčení políčků, k nalíčeným, pohledným líčkům. Modré krve, mečem v třmenech. Šémem s podkovami. Aristokratka z rodu fauny, s volně vlající hřívou mezi kloboučníky.

Složili se. Na hody slunce, ódu na cenné chvíle. Australská krása, která má cit impresionistických melodií intimit. Sakra sílu rozvlnit "baladu" oceánu rajskou melancholií, než... dáma s černou broží do toho rána, ruku na srdce, na lože, do interiéru s jehlicemi, položí. Na bledulku vonnou, s modrou vlásenkou. Věnec nebes, s bílými ocúny.