andrii

Má odvahu zastavit ji, když nemá chuť, svatební dort nechává netknutý. Varhany s Mendelssohnem váhají. Ženichova vesta s myrtou čeká. Oddací list prohání, bere luft. Stále není podepsaný. Na kytici z kal nic nenaláká?

Tam choť její ochotný k tokání s koltem, když půdu pod nohama kutat chtějí. Za laciný peníz. Rozkutálet chléb jejich, věno drahé dráhy.

Klade tón za tónem. Obrací list za listem. A máme tu. Melodickou korespondenci vášní, hrdliččí nesešněrovanosti. Cukrový liz kláves lásky. Chrám pln andělů, nebeské "oázy." Její milosti. Milostné sonáty. Svazek ducha s oratoriem.

Rozsvěcí. Purpurové světlo. Jarní bytosti zahoří. Obdobím jisker a plamenů. Vtěleným šampaňským. Rozlévá zlatavý žár po řece, nivách. Zdobný, potřebný svit. Ale když se srdce sluní s jiným. Příliš prudce. Pálí cit. Zabolí. Bodá nitrem nejedna řezavá jehlice. Jako úžeh, v hlavě uhlíky, bouří hoře. Mračný stín zatáhne slunečník. Uhasíná nektar člověčí.

Ve městě velikém, sinavém. Bují pokoutná temnota. Škodná s osinami kličkuje chaosem. Honáci s odznakem /se/ plaší. Visí okem nad  mechanismem "slin" chobotnic autostrád. Zakaleným dnem vltavských, naplavených sinic, stád.

Sám důmyslný fanfarón, frejíř. Múz vějíř. Hostí masy, aniž se postí. Odvaha ostří svědčí duši granda pera.  V/d/ěčná próza poznání povah s meči.

Mezi námi děvčaty. Protiútok "slaměnek" za louží, které si zablokovaly tok lítosti, útesový motiv. Samy zabukovaly nelimitovaný směr. Zabodovaly stylem. "Žeň týlem." Přízeň, žeň božích mlýnů. To si zaslouží. Zvrátit, obrátit emoci, na rozum.

... přes jez, kolem cedrů. Ona. Přes dřez cedí sílu. Umí si dupnout. Nezazdít zemi. Před zdymadly mamonu. Sousedem - surovcem s pařáty. Správcem jizev s pážaty, v havraním klobouku.

To víš. Je založen, lpí. Na pádu nejen Amorů, do šlehačkových dortů, z moduritu.

Jiskřičky v srdci rozprostřené. Svítivě. Markýzy citu se zaplétají. Škvířivě. Pod lucernami. Na(d) parapety čtvrti. Padají atmosféry bytí. Bez paraplat. Šumivě.