andrii

Máry má. Teď už jen zarámovat. Ty pravé. Krok sun krok. K živému terči. Na kluzkém kolbišti, na tržišti se životem.

..., z nichž crčí ohnivé plameny, rubínové kapky. Bijí se.  Frejíři, "westernovští boháči," bez neprůstřelných vest. Milovníci, majitelé zdobných šlechtičen, s tělem plným střelného prachu. Na společenském dýchánku vějířů času.

Má oči červánkové. Inkoustovou modř dne zalije kalichem černého nebe. Soumrak jezdce, odjezd bytí. Noc -  ten bytostný básník tmy, co bdění sepisuje úmrtní list. Jen mladým snům ponechává plavé kouzlo,  kytici světel.

Memento v časech fantazie velí: "Nikdy neslevit. Všemi smysly, životem, lvími třesy viset na smyslu slávy, i přes Mefistofelovy otřesy, móresy závislostí v zákulisí."

Náramně nápadití, když jim padnou úspory, odplují z Temže do Seiny. Popadnou se za ruce, znovu jako pár. Hodí si pár představení, špionáž v paruce. V hlavním městě viníka, perlivých rendez-vous. Rozpustilí čtveráci, s citem p/r/o práci.

Neopomněly. Útulná objetí. Žal založit, srolovat s žaluziemi. Vnést přímé, upřímné světlo do oken, stěn interiérů. Prozřít v křehkosti. Poučit se z pavučin. Mít jasno v nitru. Otevřít, zřít galerii maleb/né/ lidskosti, pod římsami vanilkové siesty.

Za vámi. Karavana rozhněvaných. Provaz soudců. Rudý talár. Porota černých katů. V hlavách. Rozsudek havraní. Bude pro ně kladivem. Každé ráno ranou na duši, vyjma vás, 7 statečných, stojících proti. Stíhat je  stinná triga/tragédie smrti. Tribunál věčnosti.

Když se bazíruje na tradici. Otec, matka, syn. U rodinného krbu bývá blaze, vřelo. Někdy horko, hic, až roztaví se mříž. Otevře se manéž variací všeho.

Krásný Arturo. Křehká rosa ve vlnách. S motýlky na rukou. Ladí trylky, dávné rajské polohy múzy. Klaní se mu. Jižanská hostitelka s citrusy. Subreta s moudry. Dálná exotika. Ladná krajina niterních sorbetů, klíčových tónin.

Netroškaří. Monsieur Noir. Šarádník, co /se/ rád strojí. Kyvadlový mistr her. Má pod dozorem, co má zůstat trezorem. Cestovatel s místenkou a časem.