Svědek obžaloby

Once in 50 years suspense like this...Sebevědomý tagline. Právem. Když si geniální filmové buňky Billyho Wildera smlsnou na adaptovaném soudním dramatu nedostižné Agathy Christie, budete 116 minut viset na rtech chladné bohyně Marlene Dietrich a jiskřivých očích Charlese Laughtona, aby vám na konci spadla čelist nad šokantním twistem. Pokud hledáte nějaký zapomenutý skvost, který snoubí černobritský humor (I am constantly surprised that women's hats do not provoke more murders:-), a vražedné napětí, předvolejte Svědka obžaloby. (02.09.2007)

Podezřelých je málo, což trochu umenšuje napětí, i tak vás ale závěrečné rozuzlení dostane. Jak jinak než plným hodnocením to může dopadnout, když se spojí dvě vaše lásky (Agatha Christie, Billy WIlder) a když tuto chutnou směs navíc okoření nadmíru charismatičtí herci Marlene Dietrich a Charles Laughton? (06.08.2011)

Už se vám někdy stalo, že vám film po jeho skončení vzal veškerá slova a přitom jste plní tolika pocitů, které bohužel beze slov nezvládnete vyjádřit? Tak to je přesně případ tohoto skvostu, který se zrodil pod rukou génia a za dozoru génia byl převeden na filmové plátno. Film začíná zcela tradičně a připomíná klasickou hru boje za svobodu nevinného. Netradiční se začne stávat ve chvíli, kdy člověk spatří Charlese Laughtona - postaršího bývalého advokáta, silně paličatého, arogantního a nekonečně ctižádostivého člověka, ovšem se smyslem pro čest a spravedlnost, sedícího na smrtelné posteli, který se nechystá prožít zbytek života odpočinkem. I přes přísný zákaz si nedokáže ze života odmyslet své doutníky a brandy. Jeden takový doutník, respektive oheň k jeho zapálení mu zařídí nový případ, který se zdá zcela všední a prakticky nevyřešitelný, což je pro pro našeho advokáta ta nejlepší motivace. Samotný soudní proces je plný velmi zajímavých argumentů nečekaných zvratů a je patrné, že ho nepsal žádný idiot. V tuhle chvíli musím svůj komentář ukončit, protože to bylo přání samotného režiséra. Mohu ho tedy jen velmi silně doporučit. A protože jsem v poslední době viděl velmi mnoho filmů téměř nulové kvality, tak je tento takovým malým zázrakem a mohu tedy své doporučení doporučit i nejvyšším možným hodnocením. A rychle než si to rozmyslím. (16.02.2013)

U divadelního provedení bych se zaručeně ukousal nudou. Nepochybuji o tom. Wilderův převod do filmové řeči, potažmo uhlazenosti vytříbeného kontinuitního stylu, který tolik zbožňuji, jsem však (pro jeho napínavost, sardonickou humornost i nejednoznačnost do poslední chvíle) sledoval se zatajeným dechem. Precizní film a jedno z nejlepších soudních dramat vůbec. Mistr v oboru se holt nezapře. A Marlene Dietrich? Bohyně! (26.06.2009)

Tenhle film se celou dobu tváří jako klasická soudní kriminálka. Vy to po tý hodině a půl všem těm hercům a herečkám věříte a řikáte si, že jste viděli tuctovku, na kterou jste přišli už od samotného začátku a hrdě se těšíte, až to každýmu vyblejete do světa. Jenže ouha, film má posledních dvacet minut, kde se stane asi tucet naprosto šokantních scén a vše je v tu ránu okamžitě jinak. Už jenom kvůli tomu to stojí za to tenhl film vidět, protože to, co udělali s koncem, to ani v dnešní době nenajde konkurenci. (05.11.2011)