gidzitka

Diváci "Dokonalého triku" se mohou jen cynicky ušklíbnout. Jelikož nejsem chlap, krása Jessiky mě nechává ledově chladnou a já nemohu přidat další hvězdičku. Koně se přece střílejí a v tomto případě by se měl odstřelit scénárista i s režisérem a pro jistotu jako odstrašující případ i mdlý Norton...

Jedna z těch milých komedií, které pohladí na duši a vy vlastně až tak moc neřešíte uměleckou stránku věci. A konečně je tu kariéristka, která není záporačka a ani si při závěrečné scéně nesype popel na hlavu a neodjíždí za černoušky do Rwandy...

Tak ráda bych dala muzikantskému životopisu těch hvězdiček pět. Proč, Mangolde, proč?? Měl jsi k dispozici skvělé obsazení, repertoár báječnýho barda Johnnyho Cashe a stejně ses nezmohl na víc než průměrný obvyklým způsobem řemeslně zvládnutý snímek bez špetky osobitosti a tvůrčí energie? Ještěže je tu Reese a Joaquin, kteří povznášejí zážitek z filmu o dobrých 200%. Váš obdiv ještě umocní fakt, že veškerý zpěv obstarali oba herci sami. Když vpadne Phoenix na pódium a prohlásí svým hlubokým sytým hlasem: "Hello. I´m Johnny Cash."; jdete jednoduše do kolen. Ó, genua, genua, nechť přiblíží se k jezeru. A já pak moc ráda chlemtám tu osvěživou pramenitou vodičku každý písničky, která je tu k mání. Jen si nejsem jistá, jestli Joaquin nezahrál tu nadrogovanost až příliš přesvědčivě:). Co se týče Reese, tak tady potvrzuje svoje obrovské "diblíkovské" charisma, které zapříčinilo i to, že "Pravou blondýnku" jsem dokonce zařadila mezi mé oblíbené "růžové" filmy. Nejvíc jsem se pobavila u vyšilování (doufám, že účelově přehnané) uvřískaných Cashových fanynek. Utěšuju se, že bych se k jejich ječení snad nepřidala- ostatně můj alt by pro to neskýtal ten nejvhodnější matroš:). Ovšem nejsilnější scénou je jednoznačně vystoupení ve folsomské věznici, k níž se pojí i báječná filmařská historka. Jó, to když začala hořet bedna a půlka štábu začala vyšilovat, tak Joaquin jen přeladil na "Ring of Fire" and show had to go on...

Ač mám Shyamalana ráda, toto je totální zklamání, ale tout a fait. Celou dobu jsem si říkala, ono je to tak trapný a pseudopsycho, až se mi to na konci přeci musí líbit, ale ono ne...

Místy cyničtější než "Nebezpečné známosti", místy víc psycho než "Přelet nad kukaččím hnízdem", místy dojemnější než "Madisonské mosty" a místy vtipnější než "Ospalá díra". Navíc všichni čtyři hlavní protagonisté předvádí skvělé výkony. Uznání si zaslouží Michael Caine za svatoušského doktorského parchanta (jeho úvodní scéna v mučírně vás nenechá na pochybách, že toto individuum je stejnou mírou vtipné, jakož i padoušské). Uznání si zaslouží Kate Winslet coby svobodomyslná zamilovaná pradlenka Madeleine (, tedy typicky winsletovská role:)). Uznání cum laude si zaslouží Joaquin Phoenix zmítající se mezi přátelstvím k markýzy, láskou k ženě a Bohu a vírou jako takovou. Třešničkou na dortu je Geoffrey Rush, který si komplikovanou roli markýze užívá od začátku až do tragického finále. Počátky samizdatu se datují nejspíše do této doby:) (vtipná scéna, kdy markýz diktuje svůj příběh bláznovy, ten dalšímu ze sousední cely a tak to dál postupuje až k Madeleine. Netřeba dodávat, že každý článek řetězce k tomu přidává další pikantnosti, aby "vylepšil" de Sadeho verzi). Kromě komediální linky tu je i linie dramatická až tragická, která trochu evokuje "Kladivo na čarodejnice", i když markýz má k nevinné oběti dozajista daleko. Milostná rovina zas připomene starý dobrý "Věk nevinnosti" či "Vzpomínky na Afriku". Zakázaná touha i láska je zde vyobrazena s takovou grácií, že si troufám tvrdit (i s ohledem na vyznání ve "Vesnici" a "Walk the Line" obecně), že jestli v něčem Joaquin fakt hoodně vyniká, jsou to role chlapáků, který jsou v tom až po uši, a neví, co s tím. Závěrem bych dodala- narozdíl od Formanových "Vlasů" či "Amadea" nemám potřebu po shlédnutí tohoto filmu vyrazit do knihovny a začíst se do markýzovy tvorby, nicméně když už pro nic jiného, tak pro bardzo volnou inspiraci jeho životem, která vybobtnala v nádherně mnohovrstevný naturalistický filmařský počin, to de Sadeho "rytí" stálo za to:).

Ach, bože. To se Frantíci nezmůžou na něco rafinovanějšího? A José Giovanni hodlá násilně stimulovat naše slzné váčky. A víte co? Mě tím nedojal... A kdyby jeho milovaná byla co k čemu, tak ho praští pánvičkou, aby se nedostal do takového maléru.

Tento seriál dokazuje, že JSEM sentimentální. Mí přátelé o tom pochybují, ale toto je důkaz! Jak jinak si racionálně vysvětlit moje rozněžňování se nad tímto dílem? VKV, Pojišťovna a další- z těch si směle dělám legraci a paroduji je při jakékoliv vhodné příležitosti, ale Quinnovou? Tu prostě žeru.

Jedno z nejpůsobivějších milostných dramat, v němž je vynikající snad úplně všechno: scénář, režie, kamera, hudba, herci, přírodní scenerie... A i když svět zná epičtější romantiku (Jih proti Severu, Doktor Živago, Vzpomínky na Afriku), tento film na tom není o nic hůře, ba naopak skládá jakousi symfonii, kde čistě zní opravdu každičký tón a vytváří tak tu nejpůsobivější filmařskou sondu do tenat ženského srdce, kterou jsem kdy viděla. Sugestivní klavírní doprovod plně vynahrazuje "handicap" Ady, která v celém filmu pronese akorát pár vět při počátečních titulcích a těmi je řečeno VŠE podstatné. Co bych to protahovala, toto dílo si zaslouží pasování na "nuanni", tedy Příběh, který stojí za vyprávění.

Tedy nečekala jsem žádný zázrak, ale to výsledné znechucení ještě předčilo mé očekávání. Oliver Stone nám předvedl, jak spolehlivé vyhodit X milionů dollarů za totální ptákovinu, na kterou by se snad nezmohl ani student přípravného ročníku FAMU. Klipovitě natočený snímek má dodat nejspíš auru autentičnosti, nicméně jsou to jen a jen stopáže totální nudy, která spolehlivě vypráská jakékoliv "osudové zachvění" v nás, kdož jsme zažili osud Dvojčat v přímém přenosu. Ano, kdejaká rekonstrukce leteckého neštěstí či dokument ČT2 ve vás vyvolá větší emocionální angažovanost než toto "dílo". A pokud hodláte budoucím generacím ukázat, JAKÉ že bylo 11. září, pusťte jim raději "Let č.93", jenž spolehlivě navodí atmosféru zmatku, beznaděje a neuvěřitelnosti, jež doprovázela tento den, kdy zas jednou Američané nevěřili vlastním strojům a našinec uším. A snad už tou dobou bude platit: "God bless you, America".

Temně staroanglická atmosféra. Arogance Belgičana si opět zaslouží uznalý pokyv hlavou... Je fakt, že mi hlavní podezřelá alias Elinor byla od začátku velmi sympatická a za travičku bych ji nepovažovala:). Jo, zaškrtit vlastnoručně rukama, to možná:). Válka růží a zamilovaný doktůrek (sympaťák od pohledu, hrál v Hornblowerovi) jsou třešničkou na dortu. Jinak aby nebylo mejlky, mi tento díl připadal na herculovské poměry velmi přímočarý, ale možná právě proto ve mně zanechal velmi příznivý dojem.