gidzitka

Velkolepá pouštní epika uvádějící vás v úžas i po více než čtyřiceti(!!!) letech. Když zazní smyčce a vy uzříte všechny ty tóniny teplých barev, jste v nebi (nebo jeho zdařilé nápodobě)...

Ach jo, Tomík se snažil o rádoby duchovní přerod a vnitřní katarzi... Výsledkem je vážný úpěnlivý výraz balící Japonku a rovná záda. Díky vynikajícímu castingu, který se posléze ukázal býti danajským darem, pana Cruise bez problému herecky zadupává i ten nejbezvýznamnější japonský herec... A vy jen bezmocně úpíte v této story s tolikrát převařovaným lektvarem, že i domácí malinovka má větší potenciál vás opít.

Morbidní srandičky šílené famílie aneb horor je, když si děti hrají. Antidotum první volby při hyperkonzumaci "růžových" filmů a dost možná i nejláskyplnější rodinný snímek. Tedy dobrá, musíte mít ten správně kamenný úhel pohledu.:)

Philip K. Dick se otáčí v hrobě a já protáčím panenky. Nicky nejspíš ztratil zbytek svého selského rozumu a navíc předvádí další úžasně debilní vlasovou kreaci z reality show "A bude hůř.". Uťatý konec s rádoby šokantní pointou je jen posledním hřebíčkem do rakve. Next, please!

Impresionistická historická detektivka zachycující jednu z mnoha vrstev geniálního románu Umberta Eca. Perla z blátivého tmářského středověku. Herecký galakoncert Seana Conneryho v jeho vůbec nejlepší roli. To vše je film Jeana Jacquese Annauda. Máte rádi sherlockovské záhady a na logické myšlení nedáte dopustit- neváhejte. Vilém z Baskervillu by vám rád položil několik otázek, na které sám zná již i patřičné odpovědi. Ač je Sean během celého filmu totálně přesvědčivý a skvělý, přesto bych vypíchla scény s knihovnou. To jeho až obsesivitou zavánějící nadšení při uzření tolikerého intelektuálního, potažmo i uměleckého, bohatství, které ta místnost představuje a následná bolest při pálení knih- jednoduše explodujete nadšením. I jiní se nedávají zahanbit- ať už mladičký Christian Slater alias Adso z Melku, fanatický Bernard Guy (F. Murray Abraham), démonický Jorge (Feodor Chaliapin Jr.) a další. Každý beze zbytku plní svou roli a zapadá do skládačky, jenž vytváří umně vybroušenou vitráž. Občasný humor i léty prověřené pravdy jsou pomyslnou třešničkou na dortu. Inu, doby, kdy četba jistých knih zaváněla hranicí, koncentrákem, vězením, PTP či alespoň vyhozením ze studia, jsou už naštěstí pryč. Nicméně je dobré na ony časy nezapomínat...

Ano, není to politicky korektní film a k "vánočnímu" filmu se má asi jako Jirka Paroubek k zákonům o církvích, ale přesto má v sobě ožralý santa Willie kalící snad extraligu COSI hodící se k tomuto požehnanému času. Možná je to jeho zoufalá snaha se z toho kolotoče vymanit, samozřejmě za podpory další řady frťanů, doprovázející úměrně vypitým skleničkám další faux pasy, z nichž by tím nejmenším prohřeškem ještě bylo vyspávání se z opice pod křeslem, když by měl krmit soby. Vymanit se z toho v naději, že už další rok nebude muset vykrádat další obchoďák, aby se nějak ehm uživil. A kupodivu:) to není nikterak jednoduché. Jeho trpasličí černošský parťák Marcus, parťákova milenka, jakož i chlápek z ostrahy (opět černoch!) jsou víc než trochu "chucpe" postavy. Naštěstí je tu židovská servírka s fetišistickou zálibou v santech (inu, zakázané ovoce...) a tlustý, zaostalý kluk se somnolentní babičkou, která když se čas od času probere, udělá pro vás sendviče se salátem... Nastíněný děj vám dozajista demonstroval, že tento film se nehodí pro slabší povahy, protože by mohl být katalyzátorem hysterického záchvatu, jenž by mohl vyústit v destrukci vašich představ o lidské dobrotě a nezištnosti. K tomu si přidejte všechny ty vánoční koledy, které se ve snímku ozývají skoro tak často jako slovíčko "fuck", jež zde má přímo samopalnou kadenci, a vyjde vám něco, jako když zkřížíte "hudební" skupinu Monty Python s tvůrci South Parku, kteří se právě rozhodli přitvrdit a být moc moc zlí. Na druhou stranu film dokáže na několika místech i překvapivě dojmout a ten pocit zadostiučinění v závěrečné scéně, kdy jeden nalezne sám sebe, druhý krom dárku i sebevědomí a do toho zní patřičně nakažlivě temperamentní hudba z Carmen, ve vás vyvolají pocit ne nepodobný onomu času, kdy jsou k sobě všichni nějak milejší a laskavější. Tak tedy šťastné a fuck veselé!

Clint, Morgan i Hilary holt umí. A ostatní jen čumí. Toto drama vypadá zpočátku nenápadně- prostě klasický sportovní film kterak talentovaná chudá holka k titulu přišla. Přesto je na co se koukat: Maggie by se totiž klidně mohla vzdát, a přesto by pro vás zůstala hrdinkou (konec americkým klišé, kdy rodina či přítel jsou největšími oporami ve vašem životě!); Frankie se svou tajuplnou minulostí vás zase dostane náboženskými dotazy ("Otče, vyšetřil byste si pět minut na Neposkvrněné početí?") a civilní Eddie je fajn chlápek s rovnoměrným přídělem srdečnosti, tvrdosti i zdravého selského rozumu... O to šokantnější je pak následný knock-out, který otáčí vyznění filmu o 180° a donutí vás jen zalapat po dechu... A že to má pořádný grády a vy jste na konci totálně emocionálně vyšťavený jak nějaký egyptský faraónský nebožtík- tak o tom vůbec nepochybujte! Téma eutanazie, tedy dobré smrti je tu probráno až na dřeň a já jen doufám, že v životě nepropásnu- stejně jako Maggie- svou šanci.

Mysteriózní thriller s mojí nejoblíbenější pointou. Kdo by mu odolal? Možná John Constantine, já však rozhodně ne. Od počátku jsem tušila boudu, a přesto jsem Alu Pacinovi podlehla a cítila takřka fyzickou radost z jeho postavy, která s přibývající stopáží gradovala až do nebeských (či spíš pekelných?) výšin... A ten nadupaný konec včetně nestárnoucích Stounů a jejich nesmrtelného vejvaru "Paint it black", omg, to nutí člověka k zamyšlení svého jednání a vztahu k druhým. Kolik takových filmů znáte?

Sandálům odzvonilo. Kdo by se zajímal o Koloseum, když byly na výsluní kapitalistické liberární hodnoty? Tato otázka ztratila svůj význam s příchodem Ridleyho a jeho Maxima Decima. Sice mám silné podezření, že scénárista při psaní pošilhával víc, než by bylo záhodno, po mýtu jménem Rommel, ale věděl, že by to v amerických studiích neprošlo, a tak si ten příběh zasadil do starověkého Říma (koneckonců nacisti by na tuto éru bývali rádi navázali, n´est-ce pas?). A navíc by diváka zdeptal ten konec- nemůžete přeci skončit tím, že generálovi místo šnapsu nabídnete cyankáli a on ji přijme (co na tom, že tím zachránil život své ženě a synovi?) a nedbá přitom rad svého kámoše, aby si prostříleli cestu přes gestapáky, anébrž rezignovaně povzdechne: "Nejde to, příteli." ...A tak tu namísto toho máme úchvatný příběh vojáka, z kterého se stal otrok, otroka, který se stal gladiátorem a gladiátora, který byl silnější než římský císař. Morituri te salutant... a při tom umírání zazní i náš silný aplaus, jenž sílí s každým blížícím se okamžikem smrti, až i konzumní divák hrdinu propouští jako Lucilla: "Jdi za nimi. Jdi domů." A nemá pocit deprese ani rezignace, vždyť smrt se na nás usmívá a nám nezbývá než se na ni usmát také.

Galaktické podobenství o lásce a smrti. Vizuální lahůdka bez digitálních (!!!) efektů s využitím zvětšených chemických reakcí pro geniálně nadzemské zobrazení mlhovin. Japato že to nenapadlo i jiné? Jako by se Kubrick a Gilliam slili v jedno... A my sledujeme věčnou love story Izzy a Tommyho v minulosti, přítomnosti a budoucnosti, honbu za nesmrtelností, aby se zvrátilo nemožné...