Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Dobrodružný
  • Rozprávka

Recenzie (170)

plagát

Tmavomodrý svět (2001) 

Musím přiznat, že při první projekci viděné se spolužáky z gymplu v multiplexu Palace Cinemas, moje hodnocení bylo o dost vyšší, což si ovšem pochopitelně vysvětluji prvotním šokem z té audiovizuální pecky, která mě postihla. Po vychladnutí a vidění tohoto filmu v České televizi jsem se nakrkla. Přece nebudu dávat vysoké hodnocení filmu, který nás tak nerafinovaně citově vydírá a navíc pokládá diváka za absolutního historického ignoranta (rádoby vtipná narážka na Evu Braunovou - o ní širší okolí nevědělo, dokud s Adolfkem nespáchala sebevraždu; nebo poručík Skokan říkající, že teď je na řadě Polsko - to byla sice pravda, jenže v té době si Polsko brousilo zuby na Těšínsko, takže pochybuji, že by naši letěli zrovna k nim). A vrcholem byla kokršpanělská fenka Barča ve filmu, tím byla má míra snesitelnosti sentimentality již několikanásobně překročena. Na druhou stranu, abych jen nekritizovala: hudba Jardy Ježka je mojí srdeční záležitostí (jen mi zde chyběla píseň "Ezop a brabenec"), takže "...A jakej byl Góóliááš?" jsem zpívala spolu s Machatým; dále největší sympaťák filmu Honzík Machatý - co s touto rolí udělal Olda Kaiser to se hned tak nevidí, nechápu, že není víc obsazován do ústředních rolí. Taky komunistické finále nebylo špatné, protože o tomto "ožehavém" tématu se filmy u nás moc netočej a pokud jo, tak spíše s přídechem hořké komedie. Milostný příběh na české poměry ušel ("Copak vy jste doktore ještě nikdy nepotkal ženskou, která by vás zbavila rozumu?"), i když si myslím, že "láska" je v tomto případě možná příliš silné slovo a že "hormonální bouře" by tento stav (nikoliv vztah!) charakterizovalo výstižněji, i když to samozřejmě nezní tak dobře. Vzdáleně mi tento film asociuje Pearl Harbor a pokud jej srovnám s ním, česká verze si stojí o něco lépe. 65%

plagát

Skrotená hora (2005) 

K růžové "Pražské Hrdosti" mám velmi odtažitý vztah, k tomuto filmovému zpracování homo lásky už ne. Nemůžu si pomoct, ale když Ennis Del Mar v podání Heatha Ledgera hovoří se svou už dospělou dcerou v laciném přívěsu z třísek, vždy se dojmu, protože autentičtější ztvárnění zlomeného člověka jsem ve filmu ještě neviděla. Tehdy v onom okamžiku jsem si vyřadila Heatha ze škatulky blonďatejch hezounů (pro mě tedy ztracenejch případů) a zařadila jej s definitivní platností do čestné kolonky "charakterní Pan herec".

plagát

Ivetka a hora (2008) 

Ivetka táhne celý film a daří se jí to víc než dobře. Co se ovšem nedaří naprosto, je kvalita zvuku a obrazu a také pořádné režie. Folklorní svatba je docela vtipně sestříhaná, jen kdyby mi ten ženich nepřipadal jako takové ťululum (asi takový není, ale tady to tak vypadá). Ovšem to, co Ivetka zažila a to, že je tak normální, považuji za zdokumentování zázraku v přímém přenosu, jen škoda že to celé končí svatbou, protože to trochu vypadá jak romantický "slaďák" pro středoškolačky, což tvůrci nejspíš neměli v úmyslu. 80%

plagát

Hviezdny prach (2007) 

V originále z toho úvodu příjemně mrazí. Vidět hvězdy a do toho hlas Gandalfa, ehm Iana McKellena, mně stačí k dokonalému pohádkovému rozpoložení. Příběh o mladíkovi Tristanovi a jeho padlé hvězdě prošpikovaný skrz naskrz anglickým humorem: naprosto skvělí princovští duchové komentující dění jak na fotbalovém zápase, pirát libující si v Shakespearovi, klasické hudbě a ehm šatech; čarodějnice rochňající se v trávicích traktech nebohých živočichů a strážce Zdi poctivě trénující i přes svůj pokročilý věk. Jenom cynikům s hypertenzí hrozí z toho konce infarkt, což je asi tak jediná má výhrada k -pro mě- dnes už klasice pohádkového fantasy žánru.

plagát

O ztracené lásce (2002) (seriál) 

Zpočátku příjemné překvapení, které se však s přibývajícími díly postupně mění v zdegenerovanou noční můru, která už ani neví, zda má, nebo nemá letět k plameni. Malá Honza tu děsnou klaďáckost ještě ustála, starší Honza v podání Danici Jurčové už ne. Ona - pro naše scénáristy pohádek to asi bude novinkou - není sympatická perfekčnost, ale nedokonalost, která se sobě samé dokáže zasmát. Navíc pokud tato postava prochází tolika těžkými ranami a bolestmi, není normální, aby si alespoň občas neulevila nějakými těmi vulgarismy, když už je tak hodná, že na viníky ani neřve. Prostě nemůžu si pomoci, ale tato pohádka je pro mě alarmním příkladem nezpracované touhy po dokonalosti, která se očkuje už i dětem, což je dle mě hnus.

plagát

Sága rodu Forsytovcov (2002) (seriál) 

Inteligentní anglická dobovka s krásně pokrytecky vykreslenými charaktery. Jediným výrazným K.O. je dle mě obsazení představitelky Irene. Rozhodně není tak krásná ani charismatická jako v knize, ale chová se jako stará hysterická panna, která omylem zabloudila na nudistickou pláž, navíc je studená jak psí čumák, takže to asi vzala obloukem přes Aljašku. Většině je nesympatická i v knižní předloze, kde bych se jí však trochu zastala, protože mladá žena viktoriánské éry opravdu netušila do čeho - mimo jiné - v manželství jde:). Nádherná ukázka toho kam až nás předstírání a předsudky mohou zavést... (I když ji vlastně nechápu ani tak, mně kdyby byl odporný dotek nějakého chlapa, tak bych si ho nevzala, ani kdyby mi nabízel milióny pod, ale i nad podlahou).

plagát

Malá mořská víla (1976) 

Poeticky pojatá "pohádka", která stejně jako její sestry (i když spíše nevlastní) hovoří touž řečí o lásce, že je silnější než smrt. Navzdory drtivé většině je však její pointou oběť, a ne šťastné vzdychání a objímání se ústředního dua. Nádherná symbolika, která z tohoto díla čiší, se vám neomrzí ani ve dvaceti ani ve čtyřiceti či později... Na rozdíl od většiny jiných si nemyslím, že by nebyla vhodná pro děti (stejně jako chození na pohřeb), ...protože oběť i smrt přece k životu patří. 100%

plagát

Panna a netvor (1978) 

Neskutečně krásný temný klenot naší filmové tvorby. Takovou atmosféru jsem nezažila ani u "Šestého smyslu", hudba podtrhává a ještě umocňuje. Myslím, že toto dílo je návrat ke kořenům. Vždyť původní "pohádky" určitě nebyly jak od Walta Disneyho, kde se i Malá mořská víla neproměňuje v mořskou pěnu a evidentně žádnou tragicky nešťastnou láskou netrpí. Z těchto přeslazených kreslených seriálů se mi dělalo asi tak skvěle jako Wednesday Addamsové z růžových šatů. A pro vyrovnání své duševní rovnováhy jsem ráda vždy znovu a znovu sledovala "Pannu a netvora", u nichž jsem se mohla tak krásně bát a mimochodem kromě úplného začátku jsem se později Netvora samého až tak nebála, protože mi připadal hodnej.

plagát

Bláznivá strela 2 1/2: Vôňa strachu (1991) 

Frank Drebin poprvé: "Sejmout čtyřiadvacítkou podezřelého, který někam prchá, znamenalo pro mě všechno." Frank Drebin podruhé: "Nemohl jsem uvěřit, že je to ona. Bylo to jako sen, ale byla to ona. Přesně taková, jakou jsem si ji pamatoval. Ten překrásný jemný obličej a tělo, které by dokázalo rozehřát i sýrový sendvič. Ňadra, jako by říkala "Hej, koukněte se na nás!" Je to ten typ ženy, před kterou klesáte na kolena a děkujete bohu, že jste mužem. Ano, připomínala mi mou matku. O tom nebylo sporu." - "Franku, prober se. Zíráš na ni jako by to byla tvoje matka, člověče." A do třetice všeho dobrého F.D. potřetí: celý finální ekologický projev "...Chci svět, kde když si dám k snídani mořskou vydru, neudělá se mi špatně..." - Od tohoto okamžiku už jsem se ani tak nesmála, jako spíše hýkala smíchy. A u sejmutí Barbary Bushové mě přemohla škytavka. Takovéto filmy už se bohužel netočí a až se přestanu smát, napíšu víc... 90%

plagát

Kráľovná Alžbeta I. (2005) (TV film) 

Alžběta I., spolu se Saladinem, sv. Václavem, Karlem IV. a králem Šalamounem patří k mým oblíbeným panovníkům, kteří se přes svou moc jí nenechaly nikdy zkorumpovat. Navíc Alžběta jakožto žena si nemohla dovolit chyby jako její mužští kolegové. Toliko k mé zainteresovanosti tímto tématem. K filmu samotnému nemám téměř co vytknout: autenticita prostředí i charakteristiky jednotlivých postav, nádherně návyková dobová hudba, u které bych klidně protančila celou noc, dramatický a lidsky komplikovaný děj a vyústění. Nicméně i tak mám několik výhrad: dle mě naprosto nevhodný Tom Hardy jako představitel Roberta Dudleyho (doprčic možná to vidím příliš idealisticky, ale přece se Bety nemohla zamilovat do takového egoistického dětinského hejska?! I když by to jen potvrzovalo mou teorii, že silné ženy mají v lásce pech.) a jejich vzájemná "chemie" mi teda tady moc nefunguje; dále masky ke konci (tomu se člověk při dnešních možnostech musí smát). Můj verdikt: Anne-Marie Duff je skvělá herečka a měla by dostávat víc příležitostí ukazovat jaká hloubka v ní dřímá! Tato bouře by totiž strhla davy!!