argenson

Tyhle příběhy o ovlivňování osudů s přesahem od druhé světové války po několik generací jsou dost depresivní, ale film je to výbornej. Kromě fantastické základní dějové linky mě zaujala hlášky tý židovský dcerky, co odmítla finanční dar: "Negramotnost není úplně židovským problémem."

Od doby covidu a Tří tygrů se mohlo zdát, že Štěpána Kozuba je až moc a dostává všude prostor. Ale film Spolu ukazuje, že je fakt neuvěřitelnej talent a naši pozornost si zaslouží. Potěšila i Veronika Žilková a s pár hláškama Václav Kopta v malé roličce.

Samozřejmě to má spoustu logických nedostatků, protože například Robinson Crusoe by se mohl od Langmajera učit, jak se dá za pár dni vybudovat na pustým ostrově solidní bydlení. Ale jako vztahová romance to funguje a Jana Plodková výborně hláškuje. Seš zas chytrej jak delfín.

Od začátku jsem měl problém zorientovat se v panoptiku pošahanců, jejichž hru na pošahance provázejí exaltované herecké projevy nezřídka na hranici snesitelnosti. Ovšem měl-li to být vážně míněný pokus vyrovnat se s německou okupací Francie, nutno dodat, že náckové jsou tady napasovaní do pozice směšných karikatur. Konstrukci příběhu za mě ruší melodramatická love story Madeleine Sologne, která ve své éteričnosti převážně čumí tak trochu do blba. P.S. Surprise, co všechno se dá najít na Netflixu.

Měl jsem problém ztotožnit se s kteroukoliv z postav, nikdo nepobral mé sympatie, což navíc podtrhuje nepříliš fotogenický exteriér Dánska. Ale způsob, jak se zbavit mrtvoly, byl nadmíru originální, to zas jo.

Škoda, mám rád Hofmanna a Kostkovou, ale tenhle film je úplně špatně počínaje otřesným ozvučením a odfláknutýma postsynchronama. Zaujal mě akorát soundtrack včetně použití Gottovy písně V máji v anglické verzi.

Meziválečná prvoligová hvězda Suzy Prim diriguje gang svých dcer, poválečných druholigových krasavic. Nejsou u nás vůbec známé, takže kvituju, že se mi nepletly. Naopak pánové se mi pletli dost, s výjimkou Louise de Funèse (s vlasama!). Jako komedie skromné, jako kriminálka úsměvné.

Přesně ten typ filmu, který asi nechceš vidět víckrát, přitom jde hodně pod kůži. Kostlivečka v almaře ti na venkově dají solidně sežrat, ale nakonec to dobře dopadlo.

Na rozdíl od mnoha jiných já mám Terezu Ramba v kategorii velmi oblíbených, takže za mě cajk.

Bejt baba v konvencema svázaný Anglii padesátých let 20. století a naservírovat jí, že manžel odjíždí se svým šukatérem na měsíc do Benátek, tak to je solidní nářez. Skvělá práce s dvěma časovýma rovinama a dobrým střihem. Díky časovému rozpětí taky střídavě dramatické i dojemné scény o tom, jak moc se během několika desetiletí změnil pohled veřejnosti na homosexualitu. Dvojice Styles-Dawson je fajn, z ženských partů se mi víc líbila Gina McKee jako zestárlá Marion.