argenson

Viděno kdysi dávno v kině s rodiči. Postupem doby jsem převzal všeobecný názor, že je to kult, klasika. Teď jsem si to po čtvrtstoletí dopřál v televizi a ejhle, ono je to jinak. Asi je to tím, že jsem nikdy neprožíval Dustina Hoffmana ani Toma Cruise, takže Rain Man je pro mě uslintaná sentimentální road movie o ničem.

Člověk by měl asi vědět víc, než že byla nějaká Alžběta a Marie Stuartovna, aby pochytal všechny souvislosti a nuance, ale i tak je to docela srozumitelně podaná mozaika té doby. Kromě výborné Cate Blanchett moje sympatie posbíral nadmíru charismatický Clive Owen v roli Waltera Raleigha. Výtku ale mám. Když to celé směřuje k zásadním momentům Alžbětiny vlády, což byla poprava Marie Stuartovny a slavné vítězství nad Španělskem v roce 1588, chtělo by to větší gradaci, emoce, patos. Takhle je to ve výsledku docela průměrné historické drama a je to škoda.

Načetl jsem několik zdejších komentářů, které jásají nad hlavním hrdinou. Tak to jsem se asi díval na jinou pohádku, princ a kovář v nijak objevné variaci na Prince a chuďase, oba byli nemastní neslaní holobrádci. Navíc mi docela vadí počítačová úprava exteriérových záběrů, ty kontrasty jsou strašně znát a přitom jsou zbytečný. Děvčata opět bez šťávy, takže pro mě tady plusově jedině charismatický král Tomáše Hanáka.

Musím přiznat, že několikrát jsem se zasmál. Především díky Zuzaně Bydžovské nebo skvěle vystřihnuté karikatuře komořího Jaroslava Plesla. Jenže... Bejvaly doby, kdy z pohádek zaznívala kultivovaná a ukázková čeština, která mohla děti vychovávat. V tomto směru je tahle pohádka těžkej průser a tvůrci by si měli ujasnit, pro koho vlastně točí. À propos, to se v českých a moravských divadlech nenajde opravdu pěkná holka, která by se hodila pro roli princezny? Totéž ostatně platí i pro postavu hlavního sympaťáka. Lukáš Příkazký s umaštěnou hřívou fakt ne.

Vidíš tam Sovák, Bohdalová, píšou tam komedie, tak si řekneš, že by to mohla bejt docela sranda. No, tak není.

Ne každá divadelní hra má to štěstí, aby při zfilmování vznikl klenot typu Oskara. Čtyři na kanapi jsou sice taky z rodu konverzačních frašek, ale třeskutá legrace to věru není, některý verbální vtípky mi dokonce přišly takový nedotažený. Má to ale skvostný dabing a dobrý herce, Marina Vlady mi navíc přišla půvabnější než ta Galabruova o generaci mladší cuchta. Na jedno podívání budiž, na doporučení někomu dalšímu ale ne.

Umělecká propagace Československé plavby labsko-oderské s propagací tehdy vycházející hvězdy Lenky Filipové. Natočeno ovšem za nepochopitelně hnusnýho počasí a s účastí východoněmeckých umělců. Jako zábava mizerné, hele, on ten Menšík taky nezachrání kdejakou hovadinu.

Dementní výběr "hitů" a stupidní verbální vsuvky.

Jak už tady někdo zmínil, zvlášť pikantní je scéna, kdy podezřelej vytáhne z nespláchnutýho hajzlu předmět doličný a sežere ho. Pak jsem se lehce neorientoval v tom sudoku se ztracenejma mobilama, což naštěstí příběhu nijak nevadilo. Příběhu, kterej se spouští dost pomalu, takže ze začátku jsem se trochu nudil a užíval si aspoň pěknou kameru. Potom se ale spustila kanonáda nečekaných zvratů a překvapení, k tomu solidní napětí, to vše korunováno famózním rozuzlením.

Dalo by se to šmahem zmuchlat a zahodit do odpadu normalizační televizní zábavy, zvláště při exhibicích Baletu Československé televize přichází chuť prohodit televizi voknem. Ale při smířlivějším náhledu zjišťuju, že je to docela roztomilé pohlazení, byť zábavné často jen průměrně. Na druhou stranu, právě odsud pochází řada scének, které dodnes ČT doluje z archívu a uvádí v hlavních vysílacích časech. Vypíchnul bych zvláště monology Miroslava Horníčka, který jsou úplným balzámem. Jeho vyprávění o pražských sochách ze 16. dílu (1977), to se musí vidět. A nakonec, Kabaret má nespornou zásluhu v tom, že naposledy před kameru přitáhnul dávné prvorepublikové hvězdy jako Hanu Vítovou, Věru Ferbasovou nebo Járu Pospíšila.