argenson

Film natočil režisér Jean-Pierre Mocky a podařilo se mu po několika letech znovu zaujmout diváky i odbornou kritiku. Základem byla solidní literární předloha, novela „Shadow of a Doubt“ z roku 1961 od amerického spisovatele Harrisona Judda. Stejně jako v jiných případech si Mocky napsal sám scénář, ale tentokrát na něm spolupracoval také s několika italskými scenáristy. Italové se na vzniku filmu podíleli i v jiných oborech, hudbu například dodal slavný skladatel filmů neorealistické vlny Piero Piccioni, v hlavní roli se ostatně objevil také Ital, a sice Alberto Sordi (Antonio). Poprvé se v tomto filmu Mocky sešel také s Philippem Noiretem. Vzhledem k umístění děje byly exteriérové záběry pořízeny převážně v Remeši, interiérové scény byly natočeny ve filmových ateliérech v Římě. Francouzská premiéra proběhla 20. září 1978.

Úvodní scéna seznámení Marie Terezie (Marie-Luise Stockinger) s Františkem Štěpánem Lotrinským (Vojtěch Kotek) byla natočena v zámeckém parku v Lysé nad Labem. Dále se také točilo např. v Praze, Bratislavě, Vídni (Belveder), Dobříši, Milovicích a Světci u Tachova.

Kromě německého zámku Charlottenburg se natáčelo na řadě míst v Čechách, na zámku Lemberk, na Svaté Hoře u Příbrami nebo v knihovně strahovského kláštera.

Natáčelo se na zámku Strawberry Hill House poblíž londýnského letiště Heathrow.

Závěrečný souboj byl na přání Alaina Delona (Zorro) inspirován filmem Scaramouche (1963).

Natáčelo se v létě 1974 ve Španělsku, například v Madridu a v Almeríi, další práce pokračovaly ve studiích v Římě. Pro interiéry guvernérova paláce posloužila budova Museo Cerralba v Madridu.

V některých dialozích jsou použity doslovné citace z vlastního životopisu Lídy Baarové "Života sladké hořkosti".

Předobrazem hlavní postavy (František Němec) byla skutečná osobnost primáře nemocnice v Čáslavi MUDr. Jana Kafuňka (1899-1943), který zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi. Kafuňkův příběh zpracoval jeho vzdálený příbuzný Otakar Chaloupka v knize "Ta chvíle, ten okamžik" (1976), která se pak stala předlohou k filmu.

Na výrobě filmu se podílela produkční společnost Vera Films, která své jméno dostala po režisérově manželce a představitelce jedné z hlavních rolí (Vera Clouzot).

Postava komisaře Ficheta (Charles Vanel) se svými metodami vyšetřování a uváděním podezřelých do nejistoty se podle některých zdrojů stala inspirací pro slavnou televizní roli inspektora Columba.

Významný skladatel Georges van Parys, který složil hudbu ke stovkám filmů, se v tomto případě musel spokojit s minimálním úkolem. Hudba zde zaznívá pouze u úvodních a závěrečných titulcích v celkovém čase něco málo přes dvě minuty.

Natáčelo se v Paříži a v několika dalších městech ve Francii. Scéna nakládání mrtvoly do auta byla natočena v Montfort-l'Amaury poblíž Paříže, kde Clouzot v té době žil a již předtím zde točil film Havran (1943). Jako Delasallova soukromá škola posloužil zámek ze 17. století v L'Étang-la-Ville poblíž Paříže. Budova zámku byla v té době nevyužitá a bazén, který je důležitou součástí děje, byl postaven přímo pro potřeby natáčení. Clouzot měl zájem vytvořit ze zámku filmové studio, nakonec jej ale koupilo město a dnes je zde radnice.

Úvodní scéna s mumiemi byla natočena v kryptě kapucínského kláštera v Palermu, působivá sekvence pohřbu prvního zavražděného soudce byla pořízena na náměstí Piazza San Domenico Maggiore v Neapoli. Natáčelo se také v Římě nebo ve starobylém městečku Agrigento na Sicílii. Pro scénu, v níž inspektor Rogas (Lino Ventura) hledá podezřelého lékárníka Crese, byl použit exteriér paláce Palazzo Tafuri ve městě Lecce v jižní Itálii.

Přes všechny klady se tento zástupce tzv. noir filmu setkal s poměrně vlažným přijetím u diváků. Návštěvnost kolem 900 000 diváků zdaleka nemohla konkurovat nejúspěšnějším snímkům ze stejného roku (ve francouzských kinech tehdy bodovaly romantické příběhy o císařovně SISSI nebo MOST PŘES ŘEKU KWAI, z domácí produkce pak například ŠEŘÍKOVÁ BRÁNA).

Film byl pořízen ve spolupráci s Itálií a Německem, natočen byl poměrně rychle za šest týdnů v průběhu července a srpna 1957 ve studiích v Boulogne-Billancout, exteriéry vznikly v pařížských ulicích.

Seriál vznikl mimo jiné v okolí zámku Château de Tanlay v Burgundsku, kde Borderie již předtím natáčel první díl ságy o Angelice.

Osmý díl pořadu z roku 1988 věnovaný písmenům I a M byl posledním veřejným vystoupením Vladimíra Menšíka. Ten byl tehdy již vážně nemocný a při odchodu z jeviště jej musela podpírat Jitka Molavcová. Zemřel dva dny po tomto natáčení.

Ve francouzských kinech vidělo film více než půldruhého miliónu diváků, což je ve srovnání s ostatními filmy Jeana-Paula Belmonda sedmdesátých let pouze průměrný úspěch.

Jedná se o první film, na kterém se Jean-Paul Belmondo podílel i jako producent.

Exteriérové scény filmu byly natočeny v Lille. Natáčelo se také ve městě Roubaix.