argenson

Nádherná ukázka toho, že chtít být forever young přináší nesporné výhody, ale taky zavání řadou průserů. Furt se stěhovat, měnit jména, ukončovat vztahy a zoufale se vyhýbat focení, dyť z toho by normálnímu člověku muselo hrábnout už po pár letech.

Jo, zlatej covid, to se to točily exteriéry bez lidí. I když je to vizuálně kýč jako prase, musím říct, že tolik pěkných záběrů Prahy už jsem ve filmu dlouho neviděl. Příběh je ovšem celkem o hovně, naivně poskládanej a se spoustou připitomělých dialogů. Momentu odhalení paní prezidentky úplně chybí nápad a humor, chtělo by to lepšího scenáristu. Ale má to celkem příjemnou náladu. Co je to vlastně za chlapa? Má vůbec prověrku?

Zkusil jsem, jestli jsme ve schématu středoškoláckých vyvražďovaček zaznamenali nějakej progres. No, tak to zase nevyšlo.

Upřímně řečeno, filmografie Tomáše Holýho mi s výjimkou velryby a polepšovny trochu splývá a na první dobrou bych nedokázal říct, kdo ve kterým filmu hrál. Takže úplně náhodou jsem si po letech zopakoval Prázdniny pro psa, tak snad už udržím v paměti, že Drtikol a zábavná interakce Maciuchová-Hrzán je odsud. Jako celek to úplně skvělý není, ale jak několikrát zaznělo: Hlavně že se nikomu nic nestalo.

Je neuvěřitelný, že mladý lidi tady maj outfity a účesy, s kterýma by klidně mohli vystupovat i dneska. Pak je zábavný, jak pozdější gentlemani par excellence tady jsou za pěkný hajzly (Petr Kostka, Jiří Kodet). Jana Brejchová už tady ukazuje, že má našlápnuto k pozici evropské hvězdy. Trochu mě rušilo sluníčkové finále, ale jak jsem se někde dočetl, ten konec musel Krejčík přetočit, páč se to soudruhům nelíbilo.

Můj první film, kde jsem viděl hrát sestřenici Karla Schwarzenberga Iru von Fürstenberg. Nepřijde mi teda v pořádku, že policie prakticky nekoná a musí to všechno oddřít Franco Nero. Dá se diskutovat i o některých nelogických pochodech, ale má to výbornou kameru a nervydrásající finále.

Módní vlna všech těch gender korektních trendů dává vzniknout vskutku zvláštním dílům. Tenhle příběh je nesmyslně zasazenej do prvorepublikového efektního prostoru Podtatří (to jediný je tam fajn). Nevěřím moderní skorodoktorce, která se staví do role mentorky sexuální výchovy. Nevěřím osvícenýmu bačovi z východního Slovenska, kterej je na tu dobu neskutečně gay/trans friendly. Nevěřím paní továrníkové, která ve vysokém stupni těhotenství běžně tráví hodiny za volantem. A už vůbec nevěřím mluvenému projevu, i když to prej byl záměr přizpůsobit to současnému divákovi. Ale aby se lidi v lepší společnosti za první republiky běžně oslovovali píčo, to je prostě špatně.

To by člověk neřekl, jak zásadní záležitostí ve vztahu dvou lidí s přesahem několika desetiletí může bejt marmeláda.

Od příslibu sci-fi jsem asi čekal podstatně víc, dostalo se mi ale docela slušné kriminálky s futuristickými prvky. Myšlenka bodu obnovy je dost děsivá a samozřejmě není překvapením, že se stane předmětem manipulace a kšeftů. Krimi zápletka je chvilkama trochu nepřehledná, ale závěr je naštěstí srozumitelnej. A navzdory četným vizualizacím města budoucnosti mě moc potěšil exteriér stránovského viaduktu.

Nikdy jsem nebyl na teambuildingu a koukám, že o nic nepřicházím, vypadá to jak organizovaný zábavy na rekreacích ROH. V dnešní době už je těžký vymyslet originální sérii vražd, ale tohle se docela povedlo, i když to jede podle neoriginálního schématu nesourodé skupiny lidí odříznuté od světa a tajemnýho mešuge zabijáka. Slušná kamera a místy naprosto skvěle sestříhaný.