Gilmour93

Chtělo by se říct, že Clint je tady bůh pomsty, ale on na to jde spíše zespoda. Bez skrupulí zabije každého, kdo se mu znelíbí, vše co je pod padesát, má vagínu a neleží na místním krchově, bez milosti ojede, obratně manipuluje s nekurážnými občany a dokonce ze svého minizapalovače, co působí jak sepraný Paolo Villaggio, udělá šerifa. Tajemný cizinec, co rozsévá smrt, semeno, nejistotu i strach živený pocitem viny jen za účelem patřičné okázalé finální vendety.. Mysteriózně-alegorický nádech ve spojení s revizionistickým směrem z toho dělá neobvyklou žánrovou laskominu, na které jde poznat, co všechno pan autor absorboval od dvojice Sergio Leone a Don Siegel. Ke kritickému psaní z pera westernové ikony Waynea, že: „tohle není to, o čem Západ byl, že tohle nejsou Američané, kteří se usadili v této zemi..“, mám jen jedno. Stoč si ho do ruličky, Johne a narvi do prdele! Hned za žlutým šátečkem..

Tak takhle to teda bylo. Chudák Oswald.. Ranní kocoviny, nedostatek disciplíny, horké zboží narvané ve skříňkách, nerespektování autorit a teď zamlčený nález nebezpečné hromady prachů s tajemnou minulostí. Tihle hoši z hraniční hlídky by měli mít na bundě spíš nášivku „U.S. Bordel Patrol“.. Debutant Tannen sice nedrží opratě svého neo-westernu s konspirativním stetsonem pevně v rukou, ale jsou tam věci, na kterých lze stavět. Uvěřitelné přátelství mezi cynickou šlachou Kristoffersonem a horkokrevným Williamsem, atmosféra prašného texaského pohraničí, věrohodně natočený pád pašerácké cessny či doprovod Tangerine Dream, když se rychlou jízdou zkouší odolnost náprav hraničářských džípů. Ještě několik minut po závěrečných titulcích jsem nemohl z obyváku vyvětrat odér osmdesátek a byl jsem za to rád..

Chápu, že je to datem vzniku hodně vousatý dokument a rozhodně jsem nečekal, že prorazí bránu, vyzpovídají přeživšího mimozemšťana z roswellské havárie a v jeho talíři společně odletí do nedalekého Mandalay Bay na partičku blackjacku, nicméně informační hodnota tohoto investigativního díla se limitně blíží nule a snaha o dramatičnost často hraničila s trapností. Hned na začátku, kdy Bob, Mike, Chuck a Guy (už ty křestní jména mě měla varovat) rozdělají mapu oblasti v bistru, měla přijít jedna věc. Měli si dát smaženou slaninu se čtyřmi vejci a toasty, pár lívanců s javorovým sirupem, několik hrnků kafe a s čerstvým výtiskem Las Vegas Review-Journal se odebrat tam, kde i odhalovač konspirací chodí pěšky. A pak, těsně před spláchnutím, by v míse nalezli přesně to, co přinese jejich čtyři a dvacetihodinová výzvědná akce. Pravda je tam venku a ne uvnitř. Fox Mulder měl pravdu..

Pár fragmentů z časů vzdušné špionáže nad NDR, kdy se využívalo toho, že zásobovací koridor pro Západní Berlín nebylo jak oplotit. Na můj vkus až příliš mluvících hlav a málo detailů ohledně těch krasavců, co rádi fotili přírodu pro milovníky crateologie. Ať už fandíte jakékoliv straně, neškodí si občas připomenout, že i tenhle způsob „dick measuringu“ udržoval mezi jadernými mocnostmi tolik potřebnou rovnováhu, neboť kdyby jeden tehdá seznal, že ho má tak dlouhého, že by s ním druhého klidně umlátil, mohla se nám ta studená válka nebezpečně rychle ohřát..

S čerty nejsou žerty. Ale vůbec.. Suchopárné, neinvenční a ač by to mělo být prolezlé sírou tak bez jiskry. Aspoň, že je tam minimum pro autora tolik typického pitvoření, žvatlání a přiblblého tajtrlíkování. Napadlo mě s ohledem na tu trvale marnou snahu přiblížit se Bočanovu čertovskému kultu, že kdyby se uspořádala přehlídka tvůrců nejhorších českých pohádek posledních třech dekád, Zdeňkova jediná slova by po vzoru kaprála musela být: „Já přijdu..“

Udělal to Krakonoš? Nebo snad hajnej? Major Kalaš a nadporučík Varga v nablýskané 603 pendlují mezi Prahou a nehostinným venkovem a mezi obvyklými podezřelými hledají pachatele. Tentokrát spíše sázejí jen na sérii poctivých výslechů než nějaké CSI metody šedesátek a dlouho je i diváky trápí nesoulad mezi shodným modus operandi a motivy mordů. A kdo ví, jestli by to vůbec rozlouskli, nebýt doktora Plzáka a jeho krapet drsné rekonstrukce. A to byl ještě tak laskavý, že pachateli následně neporadil to své „zatloukat, zatloukat, zatloukat“.. Působivý realismus, černobílou živená ponurost a brilantní scénář vodící si diváka jak slepého koně. Klenot české filmové detektivky, ve kterém už Hrušínský není takový Napoleon jako ve Strachu a občas dokonce sáhne i po vtipné glose, nicméně svým minimalismem pořád strhává maximum pozornosti.

From Dusk Till Love. Pár měsíců poté, co přišel Schumacher se sexy and young Ztracenými chlapci, vytasila se na stejné téma budoucí chvilková Cameronova manželka v neo-westernovém rámci. Má to osobitý styl manipulující s filmovými konvencemi, prašnou atmosféru amerického středozápadu a v neposlední řadě Henriksena jakožto vůdce nomádské bandy, jejíž zaměření nebylo třeba popisovat slovy. Jednu věc je však třeba zdůraznit. Bez kouzelného ambientu mandarinkového snu by to nebylo tak působivé. „I´m afraid.“ - „Don´t be. It´s just the sun.“

Sleeping with the Invisible Enemy. Whannell má za ty léta kooperace s Wanem budování napětí v malíčku a tady akorát při zachovaných postupech vyměnil nadpřirozenou entitu za výkřik moderní technologie. V okamžiku, kdy se to překlopí do béčkového stylu Verhoevenova Hollow Mana, si člověk uvědomí, jak by sestřihání jakkoliv funkční první „duchařsko-stalkingové“ části přispělo k celkovému zhutnění, protože ty dvě hodiny jsou v rámci typu nabízeného produktu zkrátka moc. Obsazení Elizabeth Moss, která si postupně prošla fázemi: nahrbený uzlík nervů, uzlík nervů v kýblu a sebevědomá paní Pomsta, je tady všeobecným zdrojem údivu. Někoho takového že by si vybral prachatý vynálezce? A napadlo vás, že třeba dobře vaří..?

Nejdřív Šedý, pak Bílý a teď Vychcaný. Lstivý Sýček pod rutinním dohledem Condona kuje pikle, aby se nakonec mírně zamotal do jejich variací, flashbacků a logických nesrovnalostí. Sám Mithrandir s vizáží Seymoura Cassela i lady Mirren s pečlivým rozmyslem nakopávající jeho Palantíry ovšem vynikající ve všech svých nenápadných i nápadných gestech..

Pokud zíráte dlouho do Propasti, pak Propast netknutě zírá zpátky do Vás, nebo tak nějak to ten Nietzsche říkal.. Snaha alespoň se přiblížit Cameronovu hlubinnému sci-fi dobrodružství už dopředu ztroskotala na Eubankových tvůrčích i finančních limitech, takže směr podmořské horory sklonku osmdesátek byl jediným možným východiskem. Pak však bylo zapotřebí o něco zajímavějších postav a přehlednosti. Chápu, že na dně Mariánského příkopu není světlo jak v poledne na Champs-Élysées, ale není potřeba nořit diváka do tmy i zmateným střihem.. P.S.: Eminem mi v roli strojního inženýra vůbec nevadil. Dokonce mu to v tom dámském spodním prádle i seklo..