Gilmour93

Jumanji: Další love. Kasdan kuje své železo, ale už je žhavé jen v maličkostech. Výsledkem je tuctová rodinná zábava na jedno použití, které by už vzhledem k vyčerpanosti námětu slušel závěrečný nápis Game Over, nicméně ti pštrosi v ulicích ve stylu originálu z roku 1995 něco takového nenaznačují.. Apropo, ve Hře o trůny Ohař remizoval s Horou, tady ho jednoznačně porazila Skála. Ani si netroufám pomyslet, co by s ním provedl Benny Hill..

Bilancování armádní matrace, která na konci s hrůzou zjistí, že není jediná ve městě.. Zajímavě vystavěné televizní drama prostoupené cynismem, melancholií a deziluzí. Šrámkův filmový zprostředkovatel Krška tam dodal tolik impresionismu, že jsem při hřbitovní scéně čekal expresionisticky se vynořujícího Maxe Schrecka..

Naučit se milovat a udržovat rovnováhu s přírodou, splynout s oceánem a brát vodu jako živel, který je člověku přirozenější než vzduch. To byl Jacques Mayol. Jeho životní filozofie se odráží i v neobvyklém umístění jeho náhrobku. Sice u něj nezapálíte svíčku, ale zase na něj nemohou kálet ptáci.. Člověk si při sledování dokumentu uvědomí, že dostat všechnu tu mystiku a poetičnost do Le Grand Bleu bylo vlastně pro Bessona hrozně jednoduché..

Ve všech směrech „nápravné“ zařízení, ve kterém by Frajer Luke pozřel jen jedno vajíčko, Rita Hayworthová by měla na plakátu přimalované fixem péro v puse a pan Jingles by (doufejme) hrál v kleci fotbal s andulkou.. Silná horká káva. Působivá ve svém realismu a syrovosti, bolestná ve zjištění, že inteligence je na některých místech spíše překážkou. Hudba při závěrečných titulcích geometricky srovnaných s budovou už jen zpečetila ten deprimující dozvuk..

Nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Oblíbený motiv pragmatického propojení obou stran zákona, u kterého jsem čekal více serióznosti z policejní strany (něco mimo pole působnosti Jackieho Chana) a méně hlušiny v prostřední pasáži. Nerozumím dvěma věcem. Proč se nedrželi kréda, že jen blázen si bere na přestřelku nůž a proč vše neskončilo všeříkajícím úsměvem na vězeňském dvoře? Nejspíš lze očekávat americký remake a já už mám v hlavě jeho obsazení. Policajta bude hrát Mark Wahlberg (když už Moo-yeol Kim postavil svůj výkon na jeho napodobování), role gangstera se chopí John Cusack po tříměsíční cheeseburger-bourbonové dietě a kuchající ďábel bude ze škatulky urputně se vymaňující Zac Efron..

Nejen způsobem „vniknutí“ neobvyklá, mezi několika žánry oscilující home invasion, během které se sází jen na první část rčení „Důvěřuj, ale prověřuj“. Řemeslně precizní (především kamera v interiéru moderního domu), ale jak se sestoupí hlouběji (fakticky i obrazně), začne být to podobenství vratké v kolenou. Dlouhodobě mám problém s těmi jihokorejskými filmovými konci. Jako by nevěděli jak a kdy přestat..

Nejedná se o nic jiného, než o souboj o teritorium v obchodu s narkotiky. Na jedné straně nepříliš organizovaná skupina mentálně pomalejších zločinců vedená změkčilým Hookem, na druhé protřelý dětský gang, který se nerozpakuje použít zboží i k vlastní potřebě (Izzyno „Bílý prášku, leť!“). Je nad DEA jasné, komu se bude plnit truhla zlatými dublony a komu zůstane jen miska rybí šlichty.. Děti to mají rády a já pro to nalézám pochopení..

Dívat se stranou, nebo po zbytek života přes rameno? Kirk vsadil vše na přímočarost a smysl pro čest a spravedlnost chráněný plátem z vibrania. Přestřelky jsou sympaticky drsné, Kitschovi sedí role labilního ostrostřelce, Simmons sází protřelé hlášky a závěrečné řeči „obhajoby“ a „obžaloby“ poukáží na fakt, že nic není černobílé. Slušná žánrovka, která svým tempem omezuje prostor pro pochybnosti.

Pirates of the Caribbean in a galaxy far, far away.. Generické dojení slavné značky, u kterého je důležité, že z toho Lucasova cecíku něco teče a není ani tak podstatné co. Chewieho kňučení, Millennium Falcon a Williamsovy tóny chvílemi vytrhnou z letargie, ale není tam ani jedna scéna, co by se mi po pár minutách nevykouřila z hlavy. Harrelsonův vzácný dar bavit byl zašlapán do bláta Mimbanu, krotitelka digitálních draků prodává své neherectví a kožený Ehrenreich je jen trapná verze Star-Lorda. Možná jsem stará konzerva, ale u Star Wars ságy vždycky fungovala ta polarizace na dobro a zlo. Tady zlo neexistuje a dobro je bez šťávy..

Když vám někdo otevře oči, otevře vám i mysl. A až do chvíle, kdy se starý plešatý švindlíř rozhodne, že už s ním nemáte počítat, není lepšího požehnání.. Nenásilně plynoucí drama o potřebnosti správných vzorů v dětství, ve kterém si mě Hopkins omotal kolem prstu i tehdy, když jen bezděčně civěl z okna. Nadpřirozena se to dotkne jen letmo, ale pozoruhodná je jiná věc. Jonathan Brandis z devadesátkového To, River Phoenix ze Stůj při mně, Nadaný žák Brad Renfro a nedávno Anton Yelchin. Zdá se, že hlavní dětské role v Kingových adaptacích podstatně zkracují trvání dospělosti..