Odcházeti s podzimem

Tajemství záletných romancí. Frejíři v negližé. Kavalérie noci. Portrét dámy, do jejíhož závoje zapletly se hrdličky i vrány, který orámovali Goethe s Hitchcockem. Dámy, konfrontované s "letními hosty," které nebylo přáno chlubiti se žalem nad jiskrnou, švarnou náručí. Vítanou modlou, která i mou maličkost uvedla do mdlob. Ševel šavlí, klapot naleštěných bot. Magie modravých očí, s karmínovou skvrnkou na hrudi uniformy, roztříštěná v mnoha ženských srdcích. (03.03.2020)

Slečna cudných myšlenek, která nemá problém je naplnit i v praxi, nás zve do svého světa, ve kterém se stylizuje do...vlastně do toho, co sama uzná za vhodné. Do bezcitné pesimistky, jež mávne rukou nad čímkoli, do lehké dívčiny dostávající, ale i dávající, do rozmazlené holčičky, která jednou nedostala to, co chce, do vášnivé krásky, pro kterou lze i zemřít, ale i do bezradné ženy. Nádherná atmosféra dobové povrchní společnosti s přetvářkou a lpěním na veřejné pověsti. Příběh o Regiments Erna s nevídanou dějovou linií, nádherným slohem, režií a Blankou, která bravurně zvládá všechny polohy zde vypsané. Po filmech Jarní Povětří či Čest a sláva zde opět předvádí svoje kvality. Krška to zvládá na výbornou i bez hudební podpory, stačí mu pár tonů klavíru. Další nenápadný TV film, který s přehledem převálcuje tucty dnešních pokusů. (25.06.2014)

Dramaticko-romantický film (podle povídky Fráni Šrámka), místy to na mě působilo až jako takový zdařilý secesní povídky příběh. Film líčil příběh maloměstské krasavice (Blanka Bohdanová), která vystřídá řadu milenců z důstojníků místní vojenské posádky. Avšak po smrti jednoho z nich se vpravý do role vdovy. Je to těžké dilema mezi neskutečnem-vidinou, a skutečností, mezi touhou a realitou. Asi nejlepší televizní film od tohoto slavného režiséra, scénáristy ale hlavně velkého lyrika a poety viz třeba snímky Řeka čaruje, Měsíc nad řekou, či Stříbrný vítr. Mimochodem námět tohoto filmu pocházel právě z pera Václava Kršky, který před X lety-nazpět jako filmařský začátečník společně ještě s Františkem Čápen zrežíroval podle tohoto románového námětu svůj společný debut Ohnivé Léto. (20.12.2006)

Bilancování armádní matrace, která na konci s hrůzou zjistí, že není jediná ve městě.. Zajímavě vystavěné televizní drama prostoupené cynismem, melancholií a deziluzí. Šrámkův filmový zprostředkovatel Krška tam dodal tolik impresionismu, že jsem při hřbitovní scéně čekal expresionisticky se vynořujícího Maxe Schrecka.. (02.03.2020)

Tvůrčí adaptace krásné Šrámkovy povídky překládá skličující, ba dusící retrospektivní vyprávění – či hrdinčino propadání se – s bouřlivou pointou v dialog s minulými milenci z píseckých kasáren, prokládaný echy minulých rozhovorů – s vojáky a matkou, doslovený srovnatelným roztržením (se). Přestože se mnohé z prózy – atmosféričnost, silná společenská kritika a především hmotnost všech těch druhých (druhých vojáků a druhých lidí) – vytratilo, síla hereččina bezohledného obnažení přikovává diváka k jeho vlastnímu pranýři (k jeho vlastním bilancím) srovnatelnou měrou. Odevzdávala-li se hrdinka Krškova snímku před smrtí toho vyvoleného – nebo vylhaně vyvoleného? – zdejšímu regimentu, až se stala směšnou Regimentsernou, miluje po Bartlově smrti, ovanuta mrazivým stínem mrtvého, svou fikci, která se zdá vykoupit všechno předešlé, nesrozumitelné hřešení vůči maloměstskému salonnímu vychování. A znovu se stává figurkou, nestravitelným soustem v lidských ústech, které v nich roste – a dusí je stále víc každým stiskem zubů. (07.09.2019)