Odcházeti s podzimem

Ponuré drama s výraznou secesní stylizací. Úžasná atmosféra!! Kamera Miloslava Harvana skutečně čaruje! Blanka Bohdanová v roli maloměšťačky Erny, která se peleší s celým armádním mužstvem a přitom žije ve svém vysněném světě, zamilovaná do důstojníka (uhrančivý Vít Olmer), který se hned na začátku příběhu zastřelí do srdce. Potom se jí v myšlenkách zjevuje nejen mrtvý muž, ale i ostatní důstojníci, se kterými měla co do činění. Vezme na sebe úděl vdovy, protože si myslí, že se oficír zastřelil kvůli ní, na hřbitově ji však čeká překvapení, které ji z mylného a vsugerovaného oparu rychle vyvede. Pod vším tímto dojmem iluze hraje melancholická klavírní hudba, jehož autor bohužel v titulcích uveden nebyl. Obsazení Erniných milenců také stojí za povšimnutí - Josef Větrovec, Petr Kostka, Vlastimil Harapes a další. Odcházeti s podzimem je překrásný film plný symbolických odkazů a je důkazem, že v šedesátých létech vznikala nejlepší filmová díla. (02.03.2020)

Tvůrčí adaptace krásné Šrámkovy povídky překládá skličující, ba dusící retrospektivní vyprávění – či hrdinčino propadání se – s bouřlivou pointou v dialog s minulými milenci z píseckých kasáren, prokládaný echy minulých rozhovorů – s vojáky a matkou, doslovený srovnatelným roztržením (se). Přestože se mnohé z prózy – atmosféričnost, silná společenská kritika a především hmotnost všech těch druhých (druhých vojáků a druhých lidí) – vytratilo, síla hereččina bezohledného obnažení přikovává diváka k jeho vlastnímu pranýři (k jeho vlastním bilancím) srovnatelnou měrou. Odevzdávala-li se hrdinka Krškova snímku před smrtí toho vyvoleného – nebo vylhaně vyvoleného? – zdejšímu regimentu, až se stala směšnou Regimentsernou, miluje po Bartlově smrti, ovanuta mrazivým stínem mrtvého, svou fikci, která se zdá vykoupit všechno předešlé, nesrozumitelné hřešení vůči maloměstskému salonnímu vychování. A znovu se stává figurkou, nestravitelným soustem v lidských ústech, které v nich roste – a dusí je stále víc každým stiskem zubů. (07.09.2019)

Slečna cudných myšlenek, která nemá problém je naplnit i v praxi, nás zve do svého světa, ve kterém se stylizuje do...vlastně do toho, co sama uzná za vhodné. Do bezcitné pesimistky, jež mávne rukou nad čímkoli, do lehké dívčiny dostávající, ale i dávající, do rozmazlené holčičky, která jednou nedostala to, co chce, do vášnivé krásky, pro kterou lze i zemřít, ale i do bezradné ženy. Nádherná atmosféra dobové povrchní společnosti s přetvářkou a lpěním na veřejné pověsti. Příběh o Regiments Erna s nevídanou dějovou linií, nádherným slohem, režií a Blankou, která bravurně zvládá všechny polohy zde vypsané. Po filmech Jarní Povětří či Čest a sláva zde opět předvádí svoje kvality. Krška to zvládá na výbornou i bez hudební podpory, stačí mu pár tonů klavíru. Další nenápadný TV film, který s přehledem převálcuje tucty dnešních pokusů. (25.06.2014)

Bilancování armádní matrace, která na konci s hrůzou zjistí, že není jediná ve městě.. Zajímavě vystavěné televizní drama prostoupené cynismem, melancholií a deziluzí. Šrámkův filmový zprostředkovatel Krška tam dodal tolik impresionismu, že jsem při hřbitovní scéně čekal expresionisticky se vynořujícího Maxe Schrecka.. (02.03.2020)

Zdařilá televizní inscenace, fillmové zpracování Ohnivé léto je mi svým podáním bližší. I když Václav Krška vycházel v obou případech ze své vlastní předlohy, vznikly dva naprosto odlišné formáty. V této komornější a úspornější verzi jsem ocenila především výkon Blanky Bohdanové, které se před kmerou měnila z koketérního děvčátka ve vyzrálou životem otlučenou mladou dámu. Není žádným tajemstvím, že k televiznímu zpracování se často sahalo díky finančním úsporám, což je patné i zde. Kvalitnější filmový materiál by určitě výsledku prospěl, hudba je velmi jednochudá, děj se odehrává převážně v interiérech. V rámci těchto zúžených mantinelů dopadl výsledek velice dobře. (03.03.2015)