Lucretius

Atmosfera Číny smíchaná s lehkou depresí industriálních oblastí je vynikající (i když v tomto ohledu mi přišel ještě o dost silnější režisérův předchozí film Noční vlak). Charaktery, z části díky kulturní odlišnosti tamních lidí, z části dějem, se trochu vymykají klasickým hodnotícím kritériím, skrz které člověk většinou postavám rozumí. Až si není úplně jistý, nakolik jde o záměr. Nejsou ani kladné, ale Yi'nan Diao je neodsuzuje, jen ukazuje jejich smutné vybočení ze systému. Ten též nekritizuje, nejde o sociální kritiku. Zajímavý obraz toho jak lidi někde žíjí podtržený silným příběhem mladé ženy.

Našláplá režie, scénář promyšlený a vypilovaný vysoko nad průměr běžných blockbusterů, výborně napsané smysl davájící dialogy, které pevně vycházejí z charakterů postav, profilují je a ve většině neslouží jen k posouvání děje, ale jsou zábavné samy o sobě. Film se velmi silně drží nastavených předpokladů a celou dobu je smysluplně, ale zároveň překvapivě domýšlí (např. Spockovi vztahové potíže - je vystižen problém, na který vlastně muselo dojít a se kterým ani partnerka, co Spocka zná, úplně nepočítá). Přesně takhle se filmy mají dělat. A soundrack, main theme za mě lepší než SW i s LOTR. Viděno tolikrát, že už nejde víckrát. Nejoblíbenější vysokorozpočtová sci-fi.

Za prvé, je matoucí označovat Hua Mulan za historický film. Neříkám, že vše musí být jak Markéta Lazarová, ale tohle je historické tak na úrovni Vinnetoua. Což by nevadilo, je dobrodružní film, ne histrorický, ne drama. Hlavní problém je, že bojové schopnosti Mulan jsou ve filmu předvedeny jednou (!) v krátké bitce s okolními vojáky. Má ovládat kung-fu, ale neukáže jej. Skoro celé povýšení z řadového vojáka na generála je odvyprávěno formou zkratky. Stejně je na tom film s ilustrací taktických schopností Mulan. Ve filmu není jedinná bitva, ale ani situace, kterou by vyhrála/vyřešila nějakým chytrým plánem. Film není nudný, ale přesně ty stránky, které mají klasickém příběhu o Mulan potenciál být klíčové pro dobrodružné vyprávění, vynechá a nenahradí je ani žádnými jinými zajímavými momenty.

Vadí mi, pokud příběhy chtějí působit tím, že se postavy těsně "míjejí", případně pokud ty, které jsou kladné a měly by spolupracovat - vyměmit si nějakou informaci - to z nějakých důvodů neudělají, takové to "proč si to proboha neřeknou", či "proč už si nedají pusu". Starší Superman a jeho tajení identity před Lois je esencí tohoto estetického vzorce a pro mě je v podstatě nekoukatelný. Tohle zde tvůrci zjevně odmítli, asi se proti tomu i vymezili. Hlavním postavám se dávkují informace podobě jako divákovi a i to co ví divák navíc se postavy rychle dozvědí. * V klasickém Supermanovi se celkově tematizuje zakrývání identity (ať už tu "spávná" je Superman, či Clark), což je ale, když se člověk zamyslí, zcela nepodstatné. Se Supermanovou přítomností by se měly řešit úplně jiné věci, které se mimochodem řeší v Dawn of Justice. * Lois je úžasná, stejně jako všichni herci, nakopnutý úvod, realističtější pojetí v první polovině, parádní hudba, tohle mi hodně sedlo, ze superhrdinských věcí možná nejvíc (spolu s Iron Manem 3).

Je to dobré. "Do Neznáma" mnohem blíže seriálu než předchozí film, a to v negativním smyslu, snímek ztratil část filmové působivosti. První problém je ve scénáři. Do temnoty bylo hodinářsky promyšlené a mělo ony chytře působící momenty, kdy je člověk překvapen řešením situace, ale přitom vlastně dává dobrý smysl a je přísným důsledkem předchozího. Tohle se vytratilo, Do neznáma si mnohem víc pomáhá nadsázkou a tlačí člověka do pozice - moc přemýšlet a je jen sranda. * Univerzuum Star Treku v sobě má dvě scénaristicky silné vlastnosti, antigravitaci a teleportaci. Člověka pak jejich větší nevyužití zamrzí, zvláště když vidí, jak v Do temnoty dokázali na teleportaci založit zápletku a kreativně se s ní vyblbnout. * Na druhou stranu, Pegg je zjevně velký fanda původního seriálu a je vidět. * Scénář dále (mimo jiné) trpí podobně jako u nových Star Wars a to neschopností správně "škálovat" velikosti konfliktů. Star Wars se snaží člověku namluvit, že jde o intergalaktický konflikt, přitom to působí jako válka dvou menších měst. Nevzbudí to velikostí ani dojem, že spolu bojují dva státy, natož tak planety. Zde podobně - mocný záporák s mezihvězdnou armádou má najednou problém s hrstkou lidí, co mu vběhnou do základny. * Do temnoty mělo výbornou režii a hlavně vynikající dialogy. Zde obojí jen ok, právě slabší dialogy znamenají, že i postavy jsou míň zajimavé a zábavné. Přese všechno - je to dobré, je to pořád zábava každou minutu filmu.

QoS ukázalo jednu z cest součastného akčního filmu, s uvěřitelností, ale nikoliv kopií Bournea. Mendes QoS ve všech směrech ignoruje a natočil komedii, případně parodii. Skyfall se vrací k naivnímu ději, což sice zapadá do konceptu retrokomedie založené na odkazech na Conneryovské Bondovky, ale je promrháním předchozího. * Opěrným tématem je rozpor staré dobré časy s poctivými špióny a akčními hrdiny vs. nesrozumitelný, ale mocný svět počítačů s omlazeným Mossem z IT Crowd. Samo o sobě retro téma. Možná kolem roku 1997, v počátcích informační revoluce v pořádku, ale teď aktualní asi jak Sarajevský atentát Jana Rumla. * Bond má být někdo -in- ve smyslu zorientovaný v přítomnosti, hrající aktuální hru a schopný ji vyhrát. Tu se vyšlo z toho, že se Bond orientoval v době vzniku starých bondovek, zasekl se tam a řeší krizi jak z toho (což trochu hrozivě připomíná narážky na Mendesovu režii před vznikem filmu, že Bond bude řešit krizi středního věku). Snesitelné jen potud, pokud Mendesovi věříme, že to nemyslí vážně, ale jen jako východisko pro komedii. Podstatné je "jen", Skyfall jako akční film tím selhává. Sledujeme člověka s geriatrickými problémy o kterého se v akci divák bojí a který vyhrává né schopnostmi, ale de facto náhodou (varan). * Scénář - Pojdeme na venkov, kde budeme mít výhodu protože se bude řešit po staru (protože proč, co to znamená po staru? jako že tam nemůžou počítače?). Úrovní úvahy připomíná Arnoldovo Komado. Může fungovat jako třeba Yattaman, kde stupidnost děje je sama odkazem na původní seriály, ale pak nebude fungovat jako akční film, na což si ani Yattaman nehraje. * Craig hraje ve všech třech filmech jinou postavu, série je zbytečně narušena i do budoucna - namísto charismatické Dench je dobrák Finess = něco jak bodrý Thorton z MacGyvera, naivní Q (ne ve smylsu charakteru, ale postavy samotné), Moneypenny zbytečná a nakonec i samotný věk Bonda, kdy má problém s fyzickými testy a je zralý tak na kurz práce na PC. Prostě film nelze brát vážně, je to fanouškovský příspěvek starým Bondovkám, ale to mi příjde málo a škoda.

"Cessate, Omai Cessate". Skutčně jsem si to užil jen napodruhé, napoprvé ani napotřetí mě to až tak nevzalo. Problém Lady Vengeance je imho v nadužití žánrových prostředků. Kroky, které Geum-ja podniká jsou v rámci žánru díky obvyklé celkové nadprůměrnosti hrdinů většinou ignorovány. Geum-ja neobvyké fyzické schopnosti nemá, její vzhled i chování přesto jakoby naznačuje, že k boji dojde. Příběh pak nepůsobí jako vypravěčsky promyšleně skládání kroků odrážející realizaci mnohaletého plánu, ale spíš jen že se tam hlavní hrdinka hodinu "pomotává" a pak si pro svého protivníka příjde. Pořád jde o výborný, audiovizuálně nádherný, dynamický film. Jen mám pocit, jakoby na mě úplně nezafungoval tak jak měl.

I když je trochu jiné prostředí, celkem často jsem si vzpoměl na Diablo. Havrani, vypálené vesnice, kláštery a celková atmosféra. Závěrečná narážka už byla jen třešní :) Inspirované estetikou počítačových fantasy rpg/dungeonů (části v podzemí, příšery, first person záběry s loučí, v podstatě orkové), Béčkový příběh tomu odpovídá. Proč ne.

Jakkoliv oceňuji Campbellovu odvahu posunout filmy z Bondem jiným směrem, příjde mi, že Casino Royale tomuto filmu spíš škodí, než s ním utváří jednotný celek. Forsterův Bond není "naštvaný" Bond z CR (kde je ještě řízlý Brosnanovským šovinistickým otrapou), je to jiná postava. Je mnohem lepší vycházet pouze z informací, které jsou o ní v QoS (viděno před i po). Jinak celkově o třídu výš než předchozí díl, realističtější pojetí, propracovanější postavy, akce, vtipy. Uvidíme, co s tím dál provede Mandes. Zajímavé komentáře: dezorz, Adrian, Marigold, KF recenze.

Pokud jde o atmosféru, postavy, prostředí a způsob vyprávění, je ještě o kus dál než Toki wo kakeru a je za pět hvězd. Ale příběh... většinou nevadí, ale tu se bohužel příběhová nadsazenost k příjemné civilní atmosféře příliš nehodí. Hodnocení je zavádějící, něco mi brání dát 4. Určitě velmi příjemný zážitek od autora s opravdovým potenciálem.