Čierne uhlie, tenký ľad

Rok 1999. Promrzlá periferie, posypaná uhelným prachem. Černošedá tma, křupající sníh. Existence na kraji útěšnosti. Předstíraná normálnost, smutek. V tomto prostředí se začnou v továrnách na zpracování uhlí nacházet kusy lidského těla. Po následující bizarní události vyšetřující kriminalista opustí policii. O pět let později. Opět kusy zmrzlých těl, paprskovitě se logicky zbíhající u jedné osoby. Psychologicko-masochistická záležitost. ■ Co se mi nelíbilo: Úplný závěr. Některé logické konstrukce jsou trochu vycucané z prstu. Hlavní hrdina mohl být typově maličko jiný - nicméně pokud byla cílem co největší normálnost, pak je vše ok. ■ Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=P7iwTGvpdus (13.04.2015)

Vynikající a strhující atmosféra čínské kriminálky. To uhlí, a v něm části těla na obrovském území, ten led i s půjčovnou bruslí a někdo, kdo umí zabít. Třeba dva kriminalisty. Potud super. Pak ovšem děj zjednodušil. Když jsem dvacet minut pozorovala hlavní ženskou hrdinku, která údajně dle vyšetřování byla do vražd zapletená, skoro se mi hrůzou začal odloupávat lak na nehtech. Žena? Anorektické bezkrevní látro, jakýkoliv humanoidní android by to sehrál s větším výrazem. A to mi zkazilo film. Víc jak tři to nebude. (03.01.2017)

Marigoldova paralela s Bongovým geniálnym opus magnum Salinui chueok je na mieste. Pod mrazivým režijným dotykom Yi'nan Diaoa dochádza k ďalšiemu prehodnocovaniu základných rysov žánru, v ktorom ide až na pôdu. Ohlodaná premrznutá kostra kriminálnej narácie predvádza pomalé opatrné kroky po klzkom tenkom ľade a špinavom čiernom uhlí, zatiaľ čo priamo mieri, pridŕžajúc sa hesla "od ničoho k niečomu", do jasného finále. Vzhľadom na tempo a krásne čisté snímanie akoby sa industriálne a malomestské prostredie stávalo ďalším aktérom príbehu, postavou, ktorá určuje vývoj deja a situácie. Strhujúca hra s vizuálnym a auditívnym obrazom (ktorý exceluje v tichých momentoch s ohlušujúcimi vstupmi diegetických ruchov často z priestoru mimo záberu kamery). Špinavosť a priamočiara nedramatická realistickosť (ktorá hraničí s nediváckosťou) vytvára prostý až vulgárny (často čierny) situačný humor v opozícii proti vážnemu tónu a úmornému pátraniu detektíva, ktorého v rukách čoraz mocnejšie zviera žena. Minimum akcie, absolútna koncentrácia. Zručne prevedený chirurgický rez medzi žánrovými tradíciami, kompaktne zvarený dramaturgickou istotou a jemnou špecifickou poetikou. Pokiaľ zahraničné kritiky upriamujú pozornosť na ďalšie ázijské filmy, prezentované tento rok na Berlinale a Bai ri yan huo označujú za spomedzi celkového výberu (protikladne k verdiktu poroty, ktorá ho ocenila Zlatým medveďom) slabší, môžem povedať jediné - už sa tých zvyšných neviem dočkať. 90% (29.11.2014)

Brilantní žánrová pirueta, která invenčně pracuje s vlivy noir i náznaky hardboiled detektivky a propojuje je s typicky asijskými postupy a rytmem vyprávění. V lecčems tahle zvláštní oscilace mezi nesourodými náladami a výbušnými zvraty v záběrech připomene fenomenální detektivní epos Joon-ho Bonga Vzpomínky na vraždu, každopádně Yinan Diao je originál. Práce s barvou, rytmem, předkamerovým prostorem a postavami je jedinečně soustředěná, přehledná, neokázale náznaková a mistrně si zahrává s očekáváními. Ohňostrojová pointa se změnou vztahu femme fatale naprosto odzbrojující. Smích a slzy. Jeden z filmů roku bez debat. [90%] (05.07.2014)

Vzhledem k prostředí i naporcovaným obětem poměrně depresivní krimi drama, ale rozhodně nelze konstatovat, že špatné. Ovšem je nutno připustit, že sem tam přijdou slabší chvíle a napětí není patřičně hutné jak by jeden představoval. Nedostatkem je zde vlastně i důvod, který mne ke shlédnutí snímku motivoval - a tím je hlavní herečka Gwei Lun Mei. Přecijen role tiché, tajemné a bojácně vyhlížející ženy, navíc podezřelé jako vražedkyně, jí prostě nesedí, nemá šanci předvést své herecké kvality ani půvab - tahle dívka zapůsobí svým kouzlem i úsměvem v úplně jiných rolích. A konec samotný byl takový podivný, nesedl mi. 65% (05.02.2017)