Lucretius

Zkuste se na tento uznávaný a jako příklad Hrabalovsko-Mezelovské poetiky uváděný film podívat s někým kdo není čech/slovák. Tj. nezatíženým znalostí herců, či Hrabala. Nečetl jsem předlohu, ale čekal bych, že v základní rovině šlo o příběh o uplém manželovi, který chce poslušnou ženu, lidovém bráchovi, co vnese život a dá impulz k vzpouře nepodmanivé manželky. Jenže, Hanzlíkova postava není prostý otravný dobrák, ale sobecký vyčůránek. Není jasné, proč jsou všichni z postavy Magdy Vašáryové mimo. Ta relativně bezohledně využívá vlastní nedotknutelnosti a působí, že ji na maželovi hlouběji nezáleží. Moc se neukáže, na čem je založený jejich vztah, proč jej má rádá, vyvstává jen rozmazlenost a sobeckost. To ji učiní nesympatickou a její chování ztrátí opodstatnění jako spravedlivá vzpoura proti servilitě. U dnešní tvorby by to člověk odmávl jako neumětelství, jenže Menzel, který o pár let později natočil mistrovskou Vesničku dobře věděl, co dělá. O výše zmíněné problémy příběhu mu nešlo proto, že film je myšlen jako šmírácký. Nejvíc je to vidět při pohledu na postavu Magdy Vašáryové, která by intuitivně měla být subjektem příběhu, ale je čistě objektem. Máme mít požitek z pohledu na ní, jak je nahá, nalije se, jí, či se chová rozmazleně, ale nikoliv z prožívání toho, co prožívá ona, z identifikace s ní. A takový je celý film, s nadsázkou by šlo říct, že je ve stejném pytli s Výměnou manželek. Nemáme se bavit tím, že s postavami prožíváme příběh, ale tím, že na ně čumíme, posmíváme se jim, povyšujem se na ně. Až to vypadá, že jediná sympatická postava (!!!) Jiřího Schmitzera má působit neduživě proto, aby si divák řekl - tomu bych ji objel hned. Erotično ve filmu není poetizované, ale šmírácké a předvídá Menzelovu pozdější slizkost. Herci jsou hereckou špičkou, ale při bližším pohledu jde film proti jejich umu. Jedniný, kdo hraje je Jiří Schmitzer a to možná režie ani nechtěla. Z Pepina dělá scénář sobce, čímž jde proti přirozené dobráckosti Jaromíra Hanzlíka natolik, že ona dobrota nakonec působí jen jako zástěrka vyčůranosti. Petr Čepek dostává jako vždy ze svého prostoru maximum, ale nemá co hrát. Nejsmutnější je ale role Rudolfa Hrušinského, jehož herecká genialita a lidská autorita je vecpána do oplzlého dědka, o co horší, doktora, který nezapomíná zmiňovat jeho "rodičky", tj. že se holkám dívá mezi nohy. Body můžu dát tak za ASMR rovinu pití piva a požírání vepřového, za to, že něco z prvorepublikové atmosféry přece jen zachyceno je a že si člověk uvědomí co je šmíráctví ve filmu a že takové díla nestojí za moc.

Nekrolog herců, režiséra a snad i celého žánru. Jako rozlučka s lidmi, co mají v topce Scarface a Kmotra, slovy z filmu "všichni jsou mrtví", to není natočeno zle. Možná vypadá nefér vytahovat kritiku Avangers, jenže ono to je k věci, protože Irishman sám stojí na fan rovině k mrtvému fetiši, což působí úsměvně k tvrzení, že se jinde údajně redukují filmy na atrakce. Hlavně jde o to, že formálně není Irishman aktualizovaný, prostě jen posounul dříve omletým způsobem děj do doby, kdy mafiáni zestárnou a umřou. Je to prostě filmařsky strašně zastaralé a maskovat to jako "poctu" na tom nic nemění. Scorsese je nepochybně velmi zručný, ale imho kreativně mrtvý už od počátku tisíciletí. Jako uzavření subžánru, ok. Rozhodně bych snímek nehodil do pytle s nějakým vyšším uměním pokud někdo chce takový pojem používat a ať už to znamená cokoliv. Nemám pocit, že by mi sděloval něco obecnějšího o lidech, ani že by mi ukázal něco, co bych si nepředstavil, před tím neviděl, či způsobem, jakým jsem neviděl, že by v sobě měl cokoliv, co by přesahovalo žánrovou zábavu.

Řemeslně velmi solidně natočený válečný film z první světové války srovnatelný se západní produkcí. Vypadá daleko dráž než kolik stál. Režijně a scénáristicky je též zvládnutý, není nudný, chování postav dává nějaký vnitřní smysl. Problém je v poselství filmu. Válečný film dnes může bavit akcí, ale jen pokud se nebere moc vážně. Čím realističtější a vážnější je, tím hůře je udržitelné poselství "chtějte být taky hrdinové a obětovat se ve válce jako postavy filmu" a je potřeba přejít do protiválečné polohy "válka je vždy tragédie a svinstvo". "Dveselu putenis" chce být vážný, ale pořád je blíže prvnímu poselství, přičem se pohybuje někde na hraně. Naturalistické vyobrazení války by mohlo být čteno jako protiválečné, ale jde spíš o "podívejte, jací to byli chlapáci a jaké hrůzy museli překonat". Když hlavní postava mladičkého vojáka poprvé zabije nepřítele, film jakoby se ani nerozhodl jestli jde o negativní scénu, kdy hrdina obětuje část své humanity pro ostatní, nebo pozitivní scénu, kdy hrdina překoná sám sebe a stane se silnější. Film vznikl k oslavám sto let od založení Lotyšska. Je určen pro domácí publikum a jde mu mimo odvyprávění příběhu i o posílení národní identity a etosu Lotyšů. Z hlediska dvoumilionového Lotyšska s třicetiprocentní minoritou rusů, které bylo dlouho pod Ruskou okupací začleněno v Sovětském svazu, to filmu lze stěží mít za zlé. Jde o dojemný příběh, není nijak iritující, ani zlý. Jen díky výše zmíněnému zůstane uvnitř Lotyšska a nedosáhne na mezinárodní úspěch, na který by technicky bez problémů měl. Tři jsou málo, čtyři je moc, tři a půl.

Prvně, jde o mistrovské dílo, v člověku rezonuje a zůstane. I přes relativně uvolněnější dobu vzniku je extrémně odvážný. Současně má i jistou umírněnost, z komunistů nedělá jednorozměrné bestie, což jej činí mnohem uvěřitelnější. Spíš napadá komunistickou demagogii jako takovou. Je po všech stránkách vynikající, nemá smysl se bavit o nějakém tempu či hereckých výkonech. Pasáže se zpěvem jsou neuvěřitelně působivé, mimo folklóru zachycují i něco mnohem obecnějšího o lidském přátelství. Mimochodem, jsem rád, že jsem film viděl až ve věku srovnatelném s věkem protagonistů, vidět ho mladší, spoustu přehlédnu. Nicméně, podle mě, k tomu aby byl ze světového pohledu v té uplně nejužší kategorii mu něco chybí. Prvně, pokud je člověk z Valašska, či Moravy obecně, je potřeba trochu odhlédnout od biasu z emocí k vlastnímu regionu. Jasný je geniální pozorovatel a valašskou vesnici dokázal zachytit jako nikdo jiný. Zobrazil také skupinu přátel, kteří vyrostli ve svobodné zemi (přičemž natáčel po dvaceti letech komunismu). V první třetině se nadechuje k něčemu, co by jej mezi lidi jako je Tarkovskij katapultovalo. Tj. viditelně zobrazit onen přerod charakterů skupiny lidí ze svobodné společnosti do mentality lidí žijících v totalitární společnosti. Tím by částečně vykročit z Československa a konkrétní situace do univerzálněji platné roviny. Zajímavé je, že potenciál pro vytvoření takového díla Jasný první třetinou projeví, nicméně v druhé a ani v třetí třetině jej moc nerealizuje. Talent a pozorovací schopnosti k tomu určitě měl. Zaměří se "jen" na (fenomenální) prokreslení vesnice s více měné ne až tak důležitými osudy. I když je snímek primárně pro domácí publikum (což explicitní v epilogu a vlastně i názvu), ke světové špičce by měl být univerzálně srozumitelný, což úplně není. Zkušenost s komunismem vyžaduje relativně hodně. Pro diváka bez zkušenosti s dobou, s věcmi typu rozhlasu na začátku (klobouk dolů za odkaz na devalvaci v 1953, či krev v oblilčeji), s celou tou komoušskou estetikou, symbolikou slivovice - vodka a spoustou dalších film ztrácí na srozumitelnosti. Znalost kolektivizace v Československu, na kterou film upozorňuje, se taktéž do jisté míry předpokládá, bez ní srozumitelnost děje mizí víc, než by měla. Např. není úplně jasné proč vlastně sedláci nechtějí vstoupit do JZD a další motivace postav. Obecně, filmy mohou vyžadovat pro komplexnější pochopení nějakou zkušenost, ale jádro by mělo být mělo dávat smysl i bez ní. Film má zkušenost zprostředkovávat, nikoliv vyžadovat. Prostě, Jasný naznačí o stupeň hlubší a univerzálnější dílo, ale nakonec jej nerealizuje a zůstane jen u vynikající dechberoucí fresky. Kažopádně, Všichni dobří rodáci jsou hravě v jakémkoliv širším smyslu film světové úrovně a mezi nejlepšími českými filmy jsou nepochybně taky.

Občas mi připadalo, že se dívám na Twilight prostřihaný záběry ze starších Star Wars. Film je striktní v cílové skupině 10-16 let. S malou vyjímkou zloděje, nemá postavy v aktivním dospělém věku, buď jsou to středoškoláci, nebo jejich staří rodiče a učitelé. I původní SW byly o vztahu s otcem, resp. generačním konfliktu, ale jejich narativní čistota je prostě dělá zabavné i pro "dospělé", divák nepotřebuje být ve věku Luka, aby mu děj dával smysl. Zároveň jsou i dobovou výpovědí. Zde sdělení chybí. Postavy se chovají debilně i na daný typ filmu a cílovku, záporák typem obličeje vypadá, že se každou minutou rozbrečí. * Je zajímavé, že nikdo z trojce "Lea/Luke/Han" nedokázal zestárnout k (jakémukoliv) charisma. Lea působí jako průměrná americká babka, kterou potkáte v někde marketu ve státech, viz třeba vtip dvou dam "ať tě sílá provází". Nechápu, proč by si zrovna je někdo zvolil jako válečné vůdkyně. Z logiky příběhu by mělo jít o "elity" v nějakém smyslu, ale působí strašně průměrně, prostě jako lidé "co nechodili na univerzitu". Nevyzařuje z nich žádný intelekt, životní zkušenosti ani moudrost snad ani na to, aby hlouběji chápaly smysl toho, zač bojují. V případě Luka - ne každému sluší vousy. Od Jediho by opět člověk čekal, že bude něco vyzařovat, ale převážnou část filmu je to jen divný starý muž, typově člověk, co jezdí na maloměstě s popelářema a má problém se základní komunikací. Nepodaří se mu vytvořit iluzi toho, že jeho chování má nějaký hlubší důvod. Ptát se na dějové věci typu, proč si myslí, že Jediové nemají dál existovat nemá moc smysl, protože příběh je dementní komplet a brát jej vážně nelze. * Mladší generace herců taky nevypadá, že se zrovna hlásí na výšku. Nejde o "civilní herectví", film se cíleně vyhýbá jakékoliv postavě, která by působila jen trochu chytře v libovolném smyslu. Celé to vlastně vypadá jak školní divadelní hra na učňáku. * Téměř nulová akčnost soubojů se světelnými meči je zjevně záměrná. Ok, možná člověk je přesycený klipově efektních šermířských soubojů. Jenže, ani bojové akční scény nejsou originální a film se ani nesnaží zakrývat, že už je člověk někde viděl. Samo o sobě nevadí, ale nenašel jsem nic, čím jiným by byl zajímavý. Svět SW má potenciál být univerzálním vesmírným prostředím, které je dost bohaté, cool a i relativně nadčasové. Tahle šaškárna zmíněný potenciál nenaplňuje.

Vcelku dobře natočný thriller s více méně povedenou snahou o nelineární strukturu vyprávění. Od Taiwanu bych asi čekal trochu více hrůzy, ale hlavně mi přišlo, že film ničím vyloženě nezaujme. Ani příliš netěží z prostředí, ani v něm není v něm nic moc nového. Možná jsem něco nepostřehl, ale podobných snímků je spousta a to často s komplexnějšími postavami a hutnější atmosférou.

Těsné tři hvězdy, neb snímek je pořád ještě zábavné sledovat a je srozumitlné, kdo má být hodný a kdo zlý. Jinak se film topí v problémech. Za prvé, působí, jako by Derek Yee nejen že vzal 30 let starý scénář, ale i jej formálně natočil způsobem, jak se filmy točily před třiceti lety. Ovšem nikoliv jako vědomou poctu explotaci, jakoby prostě jen nedokázal natočit jinak. Což není pravda, vzhledem k vynikajícímu předchozímu "Men tu", či "Mongkoku". Hlavní postava má být zjevně výrazně mladší než je věk Jackieho Chana a její stárnutí není konzistentní se stárnutím jiné postavy (mělo by mu být tak 35-40). Není ani úplně zřetelné, kdy se film odehrává. Úroveň naivity je tvůrčí rozhodnutí, ale zde je až tak velké, že to celé přestává být věrohodné. Zobrazení jakuzy, triád, či třeba gangu mladistvích a vlastně celý děj je tak na úrovni představ starších dětí a nabádá k pocitu, že tvůrci zobrazovanému prostředí nerozumí. Výpovědní hodnota snímku je minimální. Přesto, že k tomu téma přímo vybízí, film neřekne skoro nic o odlišnosti mentalit, kultur, či o tom, jaké to vlastně bylo být ilegální čínský imigrant v Japonsku. A když už, tak to nějaká z postav pronese explicitně (japonci nekradou), rozhodně není vyjádřené v nějaké psychologické rovině. Což je obrovská škoda, seriozní vyobrazení daného prostředí by bylo velmi zajímavé a bral bych jej všemi deseti.

Je to milé, celkem vtipné a co se týče cestování po Číně všemi prostředky, velmi autentické. Mimo zábavnou dějovou linku film poskytne dobrou představu o tom jak to tam vypadá, respektive vypadalo v době vzniku, ve městech i na venkově. Včetně všudypřítomného smogu. Takový pohodový výlet po střední Číně.

Svižně natočná komediální oddychovka o třech kamarádech a jejich cestě za uspěchem v období od 80. let do přelomu tisíciletí. I když je naivní stylizace obroušená o cokoliv co by předsatvovalo nějakou skutečnou reflexi, či kritiku, i tak pusobí studentské vyskoškolské prostředí koncem 80. let v Číně minimálně neokoukaně a svěže. Děj je volnou inspirací příběhem Jacka Ma a jemu podobných lidí. Někomu může vadit, že film dost pracuje s přiblblými motivačními poučkami z manažerských příruček a ne vždy úplně s odstupem. Co pro někoho může být ještě hůře stravitelné je fakt, že jde trochu o nacionalistickou agitku pro čínské mladé lidi o hospodářském vzestupu Číny. V tomto kontextu je pak zajímavé pozitivní chápání Ameriky jako cíle, ke kterému se chce Čína dostat. Tento motiv byl v době vzniku filmu (2013) v Číně velmi silný. Dnes už to tak není a číňani se berou o poznání rovnoceněji. Mimochodem, film hodně vypráví obrazem, takže když na něj narazíte třeba v Číně, děj pochopíte v klidu i bez titulek.

V úvodní části film naznačí klasický motiv (snad až základní čínský kulturní mem) školy s tvrdými, ale nakonec moudrým a dobře to myslícími učiteli. Všechny postavy, včetně těch hlavních, takové čtení situace automaticky akceptují. Jenže při hlubším pohledu to tak není, učitelé jsou obyčejní magoři a za jejich fanatismem a sadismem žádné moudro není. Film to ale explicitně divákovi nikde neřekne. A to platí i globálně, po celý dobu filmu se divák nemůže spolehnou na etickou interpretaci kterou zastávají hlavní postavy, nemá obvyklé vodítko. Tím se zvýšuje jeho pozornost, má větší nadhled nad událostmi a v konečném důsledku vzniká neuvěřitelně působivý a vtahující obraz půlstoletí osudů hlavních postav ve vztahu k divokým historickým událostem Číny.