Bouře duší

nemám úplně srovnání,protože jsem doposud neviděl žádný jiný Lotyšský film,ale pokud jsou všechny na podobné úrovni,tak kam se hrabe naše současná filmografie.Neumím si představit,že by něco podobného vzniklo v našich končinách a že jsme podobných vojáků - hrdinů měli určitě také hodně.Bouře duší je každopádně skvělé po technické stránce a to i přes to,že bych si první světovou představoval ještě podstatně drsnější a špinavější.Příběhově to sice není až takové,protože krom hlavního hrdiny je tu ještě kvantum dalších postav,ke kterým si ale divák nemá šanci vytvořit jakýkoliv vztah a velmi rychle mu splynou v anonymní dav.Což je trochu škoda.Ani bitevních scén není moc,ale když už jsou,tak nejsou vůbec špatné a osobně jsem rád vlastně za jakýkoliv film z první světové,už jen proto že jich je málo.Jakoby tenhle konflikt neměl co nabídnout narozdíl od druhé světové.Přitom se ukazuje že to není pravda...80% (19.01.2021)

Lotyšský film? Moc jsem nečekal, ale stejně jako u 1944 (2015) jsem dostal definitivně jeden z nejlepších evropských filmů o válce, který je naprosto srovnatelný po herecké i produkční stránce s hollywoodskou produkcí. Klíčový je ale zvolený styl vyprávění spolu s příběhem, který skvěle vystihuje dobovou beznaděj, deziluze, ale i radost z maličkostí. Zatímco třeba Legiony byly jen dětem velkolepých scén, poslepovaných variantou na romanci, Bouři duší jsem věřil, že se to tak skutečně stalo - ať už se filmaři drželi knižní předlohy více či méně, což nedokážu posoudit. Jedinou vadou na kráse byly některé trochu zbytečně natahované scény, ale není to nic vyloženě kritického, co by kazilo celkový dojem (viděl jsem tu delší verzi, 123 minut). Těším se, co dalšího na nás z Pobaltí ještě vypadne! 80 % (11.06.2022)

Průměrná až podprůměrná bitevní vřava za císaře pána, zprostředkovaná lotyšskou armádou. A právě exotika v podobě vzácně vídaných vojenských stejnokrojů značky Lotyšsko je na filmu tím nejzajímavějším. Celkový dojem z filmu je ale vyloženě záporný. Snímek postrádá nějakou vrcholnou scénu. Za dvě hodiny si nevytvoří nic unikátního. Bitvy jsou povětšinou jalově natočené, nejde z nich žádné napětí ani energie, v úžasu jsem z nich rozhodně nezůstal.  Navíc lotyšská armáda není žádný pluk, nýbrž sestává z pár vojáků, co čítají tak maximálně rotu. V popředí dějství stojí extrémně nesympatický sedmnáctiletý mladík, který je měkkota (klišé č. 1) a nerad zabíjí protivníky (klišé č. 2). Narukoval po násilné smrti své matky (klišé č. 3), načež spolu s ním do armády vstoupil i jeho postarší otec - válečný veterán (hovadina úděsná). Působilo to směšně. Mladíka ztvárnil otřesný typ jménem Oto Brantevics, který má v repertoáru jednu grimasu, víc nepředvedl. Je znát, že režisér Dzintars Dreibergs absolvoval na poli hraného filmu svoji premiéru. Předtím točil jen samé dokumenty, jistě záslužná práce, ovšem hraný film má zcela jiná kritéria, které režisér plně pomíjí. Absolutně se mu v prvé řadě nedaří diváka zaujmout. Klidně mohl z extrémních situací na bojišti, kterých se jistě mohla naskytnout hojnost, vytěžit stěžejní adrenalinový bod svého vyprávění. A neděje se tak. Mimo bojiště je film ryze skvoucí tragédie, rozplizlé vyprávěnky mimo bojové zákopy a valy jsou těžce nezvládnuté, naprosto vše působí nudně a prázdně. Ke všemu se na obzoru rýsuje rušivá a nadbytečná romantická linka s místní děvečkou. Na bojišti se divák občasně umaže od nečistot a krevního průtoku, jenže je toho poskrovnu. Dvě hodiny se vlečou. Závěr to sice nevytrhl maximálně, ale i tak se v něm stačí sejít to nejlepší. Poprava vojáků má rysy drastické podívané, náhled na ústřední  postavu nabral cosi méně šablonovitého, jenže režisér s tím stejně přišel pozdě a s novým rozměrem svého hrdiny neuměl až tak dokonale pracovat. Vždy bude platit, že filmy z 1. světové války většinou souboj o atraktivitu s filmy z 2. světové války prohrávají.  Najdou se výjimky, třeba 1917 bylo poutavé a svěže natočené, Tohle drama prostě v ničem (technicky nebo emočně) nezapůsobilo. 4/10 (14.02.2022)

Pohled na první světovou válku 1)  z pro nás nezvyklého úhlu nepostrádá zajímavost._____ 2)  Rozpočet je očividně přiměřený lotyšským možnostem, ale celkovému vyznění filmu nijak neubírá._____ 3)  Oto Brantevics (mladík Arturs), věk nezjištěn, byl vybrán z 1 300 uchazečů o roli přesto, že dosud neměl žádné herecké zkušenosti. 28letý Raimonds Celms (Artursův bratr Edgars) mě rovněž zaujal._____ 4)  Výstižný koment o kvalitě dabingu: Mates Hradecky***. (15.09.2021)

„Lotyšští střelci! Při útoku na Němce uspějete. Poštěstilo se vám bojovat bok po boku s nejlepšími jednotkami ze sibiřské 12. armády. Svými bajonety osvobodíte Jelgavu. Čekají na vás otcové a matky. Vy je obejmete v paprscích vítězství.“ Jenže na některé nečeká žádné objetí s rodiči, ani boj po boku nejlepších jednotek, nýbrž kulka, a to vystřelená třeba i spolubojovníkem…Vystavěním příběhu možná trochu obyčejný, zpracováním ovšem kvalitní válečný film. Vyjukaného Arturse si rychle oblíbíte a prožíváte vše s ním. Od úvodního nadšení, přes ztráty, deziluzi, čím dál marnější boj o život až po skutečně hrdinství a převzetí zodpovědnosti („Zamířit. Pal. Dolů. Nabít.“). V mnohém mi to připomnělo estonsko-finský film 1944. I zde se rychle mění oficiální přátelé či nepřátelé. Tak či onak, zákopový chaos člověka pohltí, přitom jsou ale bojové scény dostatečně přehledné. Žádné epické střety, nýbrž adrenalinové záchvěvy nezáležící ani tak na schopnostech, jako spíš štěstí jedince. Konec očekávatelný, ale zklamán jsem nebyl. Dám solidní 4*. (18.09.2022)