noriaki

Námět je parádní. Parta dětí na zahradě omylem otevře portál do jiné reality, možná dokonce do samotného Pekla. Jenže důležité je tam slovo "dětí". Nejde o komedii, to ani omylem. Ve skutečnosti je to na dětský film hodně drsné a strašidelné. O regulérní horor ovšem nejde. Chápu že někdo, kdo to viděl ve formativním věku z toho mohl následujících deset let žít, jenže na mě to zpětně nefunguje. A než namítnete, že ani fungovat nemůže, tak si vzpomeňte na Stranger Things, které prakticky stejný trik provedlo naprosto suverénně.

Takže to vezmeme popořadě. To že Andy Serkis je skvělý záporák, víme už od Pána prstenů, ale tady nijak neoslnil. Idris Elba se Bondem stát nemůže, a pokud má Barbara Broccoli špetku rozumu, tak se jím nikdy nestane. Pád z nebes je na poměry kriminálek docela krutý, jenže na laťku nastavenou seriálem je naopak spíš vyměklý. Chybí i jeho typická nálehávost a drtivost, protože dvě hodiny na jeden případ jsou zkrátka moc. Konec se mi moc nepozdával. To se nad Lutherem radši doopravdy měla zavřít voda.

Asi chápu proč se tenhle film umanutě přirovnává k Top Gunu. Drzý floutek Tom Cruise, testosteronová rivalita, Tony Scott na režijní židli a lovestory se skvělou titulní písní. Jenže rozdílů je taky dost. Cruise herecky vyzrál, Tony Scott už nebyl jen námezdní síla a té romanci tentokrát věřím. Ne jenom kvůli následnému jedenáctiletému manželství, ale protože si na ní dal scénář záležet. Bouřlivé dny postupně trochu zapadly, což je podle mě škoda, protože takových filmů se moc netočí.

Kdybych si měl tady najít nějakého sympaťáka, tak to bude nejspíš Eddie, skvěle zahraný Slyovým bratrem. Jenže Mickey Rourke má charisma jak kráva, takže i když mi většinu času lezl na nervy, tak jsem mu nakonec ten jeho vysněný život přál. Faye Dunaway dala vzpomenout na své o dekádu starší role a znovu předvedla hereckou extratřídu. Jeden z mála mých oblíbených filmů, kde je alkohol kladná postava.

Bez debat slabší než úvodní dvojdíl, ale kladů není málo. Fantaghiro je pořád nádherná, hudba pořád skvělá a pohádková atmosféra drží. Tímhle dvojdílem se představuje zlá Temná čarodějnice zahraná Briggite Nielsen. Docela mě překvapilo, že je jenom o dva měsíce starší než než Alessandra Martines.

Obecně si myslím, že čím dál se Rusové drží od hollywoodských klišé, tím líp, jenže tady to neplatí. Plytká "americká" první polovina filmu je mnohem zábavnější, ukotvenější a sebejistější, než rozbředlá druhá část. V ní se tempo zpomalilo, akce se vytratila a začaly se řešit traumata. Nevím jestli nedošly peníze na efekty, nebo si scenáristka myslela, že se správný katastrofický scén bez dojímavých scén neobejde, ale každopádně to zážitku neprospělo. Škoda, protože do té doby byl film perfektní. Čtyři hvězdičky jsou trochu nadhodnocené, ale ne úplně mimo mísu.

Nestává se často, aby se naše kinematografie inspirovala západním filmem, a kvalita nijak podstatně neklesla. Signum laudis je ostrá protiválečná satira s vynikajícím obsazením, mezi nímž Vlado Müller vyčnívá nejen díky své velké postavě a hřmotné povaze. Na odkazovaný Železný kříž v jednotlivostech ztrácí, ale v celkovém dojmu zase tak ne. Zmíním ještě skvělou hudbu Zdeňka Lišky. Nepamatuju si z ní jedinou notu, ale kdybych ji ještě někdy slyšel, bezpečně ji poznám.

Dřív jsem ten film nenáviděl, pak dlouho neviděl a nakonec ho vzal na milost. Stejně si myslím, že je to jeden z těch horších počinů Oldřicha Lipského. Jenže jeho um byl tak obrovský a komediální talent Milana Lasici a Júlia Satinského natolik suverénní, že se na pohodový průměr vyškrábal v celku bez problémů. Některé scény jsou ale hluché a tak trochu trapné.

V hloubi devadesátek, kdy jsem z Armády temnot znal akorát krátkou ukázku přilepenou na konec druhého dílu, vypadala jako nejlepší film na světě. A ono to vážně není špatné. S každým pokračováním Smrtelného zla ubylo hororu a přibylo humoru. Trojka už je regulérní komediální fantasy, které se ani nepokouší vyděsit, ale hlavně pobavit. Sam Raimi se úplně utrhl ze řetězu a chrlil jeden šílený nápad za druhým. Stará dobrá motion animace a skvěle padnoucí hudba se postaraly o specifickou atmosféru, která pomohla když občas překročil míru. Naštěstí se to moc často nestávalo.

Klasické akční béčko jakých se v devadesátlých letech točily stovky. Tohle se vymyká snad jen počtem mrtvých na minutu stopáže. Děj je dost krutý a krvavý, což pochopitelně ničemu neškodí, ale protože zápletka působí jako spin-off Odpadlíka, tak mě to docela překvapilo.