noriaki

Na to jak je King ctěný spisovatel, tak jeho adaptace až podezřele často dopadají mizerně. Under the Dome se řadí k těm povedenějším, ale jak se dalo čekat, tak na seriálu je zdaleka nejlepší námět a ostatní aspekty zůstaly za očekáváním. Atmosféra mohla být temnější, obyvatelé městečka šáhlejší, nebo jejich osudy tajemnější. Nepochybuji o tom, že předloha taková je. Tenhle seriál mi připadá jako za vlasy přiražená verze Solarisu. Jen bez mrazivé pointy, deprese a psychologie. Malé plus je, že kamera hraje s divákem fér hru, takže se při troše všímavosti dá udržet před vlnou událostí. A ještě dvě věci. Patos není adekvátní náhražkou napětí a Mike Vogel by nemusel v každém seriálu sbalit francouzskou Kanaďanku.

Další příběh z paralelní reality Star Trekovského univerza, ve které je něco málo z toho co všichni praví trekkies znají a drtivá většina je úplně jinak. Jednou to příjemná změna, tažená vybičovanou akcí, podruhé jde skoro jen o tu akci. Scénář navršil spoustu narážek, odkazů a citací na Původní sérii ve snaze vstřebat něco z její propracované historie, leč bral všecko takovým poklusem, že se na ní ve výsledku jen přiživuje. Přátelství Spocka a Kirka se rozvíjelo dlouhá léta a tady mělo vykrystalizovat během pár hektických dní. A takhle je to se vším. Povrchnost střídá tupost a sem tam probleskne občasná křečovitá snaha o nostalgii. Kdyby nebylo našlapaného vizuálu a charismatického Benedicta Cumberbatcha (v téhle pokřivené verzi Federace je to pro mě skoro sympatická postava) a pochopitelně pořád chytlavého ST vesmíru, tak bych byl ještě mnohem kritičtější. Škoda že není na stole žádný projekt přímo navazující na už vysílané seriály a filmy. A ta kamera typu "Battlestar Galactica" už mi občas lezla na nervy.

Chybí mi v popisu žánr mysteriózní / fantasy, protože s historií tohle moc společného nemá. Pár postav je reálných, obecné obrysy dějinných událostí plus mínus taky, ale zbytek je čistá fikce a autorská licence. V principu nemám nic proti. Prostředí renesanční Florencie je hodně zajímavé samo o sobě a se správně paranoidní zápletkou by to byla bomba. Byla, protože tenhle projekt rozhodně dokonalý není. Ve všem se najdou malé chybičky. Od trochu lacinějšího vizuálu, přes občas otravně sebestředného hrdinu v hlavní roli, až po za uši přitaženou mytologii. Bohužel od druhé série je dál je to už úplná fantasmagorie a třetí jsem radši úplně vynechal.

Pustil jsem si to hlavně kvůli mladé Rachel McAdams, v bláhové naději že ona a Rob Schneider dostanou zhruba půl na půl prostoru. Ale bohužel, většinu času se kamera věnuje opičímu herectví druhého jmenovaného. Nemám jí to za zlé, rozmazlená puberťačka v těle čtyřicetiletého chlapa nabízí mnohem větší potenciál pro scény fekálního humoru, než naopak. Velká vada na kráse je, že ani takhle film není moc vtipný. A když už, tak kvůli reakcím ostatních postav. Alespoň Anna Faris znovu předvedla, jak moc jí to v komediích sluší, a zasloužila se o třetí hvězdičku.

Fascinuje mě ten dokonalý kontrast odcizeného a lidského. Sterilní prostředí letišť, anonymní hotelové pokoje, zaměnitelné prostory firemních korporací, profese přinášející beznaděj, a přece je v Up in the Air tolik optimismu, vřelosti a nepatetického citu, jako v málokterém filmu. A to nejde o žádnou slaďárnu ani tragédii, jen o obyčejný, kapku banální příběh, z dnešního trochu melancholického světa. Navíc jsem tady pořádně objevil Annu Kendrick, která se s konkurencí Clooney & Farmiga popasovala s obrovským přehledem. Top 10 za rok 2009.

Elizabeth Hurley, Elizabeth Hurley a Elizabeth Hurley. Když už nic, tak tohle jsou tři pádné důvody proč se podívat na Bedazzled. Občas jsem zalitoval že děj pořád odskakuje do sice vtipně vymyšlených a chytlavých fikčních světů, leč mající tu nevýhodu, že tam roli lákadla převzala mnohem méně zajímavá Frances O´Connor. Ale byla by chyba soustředit se jen na krásu božské (ďábelské) Elizabeth, a opomenout její herectví. Tahle role jí sedla, a stejně tak sedla Fraserovi ta jeho. Světe div se, ale v tomhle filmu mi občas připadal téměř i něco jako sympatický.

Marně v tom hledám onu slibovanou kontroverzi. Historie Spojených států očima Olivera Stona není ani nijak zvlášť pobuřující, ani objevná. Trochu kritická, možná jdoucí proti oficiálnímu výkladu co se učí v amerických školách, ale pro Evropana prakticky normální. Základem je politický realismus, a zboření několika mýtů. A nějaké ty levicové tendence, pochopitelně. V prvních dílech se zatím projevily jen tím, že režisér uznal Sovětskému Svazu stěžejní úlohu v rozvrácení Třetí Říše, nepochybuji ale že v dalších epizodách budou čím dál častější, a stále méně stravitelné.

Špionážní drama na pomezí mystifikačního dokumentu a filmové pocty československé kontrarozvědce. Formální stylizace je povedená, a prvních dvacet minut se dá mluvit i o napětí a atmosféře. Nevadí minimalistické herecké výkony, ani nezúčastněná odtažitost. Bohužel se celý snímek postupně režisérovi rozpadl pod rukama. Překombinovaná zápletka a kadence dalších a dalších laboratorních testů, výslechů a pátrání mě nakonec začala nudit, a v ději jsem se téměř ztratil. Citelně by prospěla nějaká zapamatovatelná scéna, zvrat, nebo třeba výraznější postavy, než anonymní vyšetřovatelé.

Na prvotinu to není vůbec špatné. Sophie Lellouche natočila chytrou, a svým způsobem neobvyklou komedii, za kterou by se nemusel stydět ani sám Woody. Občas sice děj zaskřípal, ale to není nic co by vyloženě kazilo dojem. Většinu nedostatků totiž zakryla sympatická zaláskovaná dvojice a hravý pohled na svět očima lékárnice v hlavní roli.

Rakušákům by se tenhle film mohl pouštět jako takový industrial horor, aby na vlastní oči viděli, jak ledabyle se u nás staví jaderné elektrárny. Flink, drobné podvody, vlastní zájmy a nekompetentnost shora i zdola je zcela běžná, každý si hrabe na svém písečku. Uvědomělost se na sklonku socialismu už nenosí. Celkově to dává docela kritický film o stavu společnosti. Vyznění podporuje i šíře děje. Scénář se neomezil jen na samotnou stavbu, ale občas nahlédne i do zázemí oberinženýra Hlaváče, a divák má možnost posoudit i jeho rodinu. Každý ze členů hraje jednu karikaturu, nejzajímavější je hipík Kříž, jež píše poezii, žije pro umění a estetiku, ale jeho osud je zcela banální. Jak charakteristika vypadá dobře na papíře, v reálu to tak slavné není. Spousta nudných výplňkových scén a mizerné dialogy srazily hodnocení o dvě hvězdičky dolů.