noriaki

Protože jsem knihu dočetl doslova před pár dny, tak můžu prohlásit, že je to asi nejvěrnější možná adaptace. Nechybí jediná důležitá scéna ani zajímavá postava. Prostředí je přesně takové, jaké jsem ho viděl ve své fantazii. Herci se mým vymyšleným představitelům pochopitelně nepodobají, ale většina z nich snese i přísnější měřítka. V jakém jiném filmu si spolu zahráli Christian Bale, Charleton Heston, Oliver Reed a Christopher Lee? Jedinou větší výtku mám k hudbě. Ze soundtracku si nepamatuju ani notu, což je dost tristní. Pořádné burácivé ústřední téma by zahustilo atmosféru a dodalu tomuhle nestárnoucímu dobrodružnému příběhu pořádný šmrnc.

Stylová a místy strašlivě krutá kriminálka, které neuškodila téměř braková nadsázka, ani lehká naivita. Vůbec nevím, proč si pořád myslím, že je Walter Matthau komediální herec, protož jsem ho viděl v několika thrillerech, a vždycky byl perfektní. Tady si zahrál protřelého zloděje, který má každý je ve všem o dva tahy dopředu. V detailech sice děj moc nedává smysl, jenže vynikající výprava všechny nedostatky zakryla. Na film se nádherně dívá, což by mohlo znít jako samozřejmost, ale ani omylem není. Kéž by takhle vypadaly všechny sedmdesátkové thrillery.

Vin Dieselovo ego přerostlo jeho pud sebezáchovy, takže v novém díle chybí Rock a chybí tam Jason Statham. Charlize Theron dostala minimum prostoru a Kurt Russell s Helen Mirren ještě méně. Diesel zkrátka vyškrtal kohokoliv, kdo by mohl ohrozit jeho pozici největší hvězdy série. Postavil zápletku na snaživých, ale úplně nudných panácích bez špetky zajímavosti, a aby si to pojistil, přitáhl zpátky i Lucase Blacka. Dobře věděl, že z Johna Ceny mu konkurence nevyroste, protože i když dělá všechno možné, herecky na to prostě nemá a nikdy mít nebude. Stejně jako obsazení je zkriplená i akce. Oku lahodících záběrů je tentokrát tak do traileru, a u všech jsem měl neodbytný pocit, že jsem je už někdy viděl, a byly i lépe natočené.

Viděl jsem to v americkém překladu, což filmu určitě uškodilo, protože v ruštině zní všechny ty poetické proslovy přece jenom líp. Film by se dal charakterizovat jako zmařená šance. Námět sliboval skvělou hard sci-fi kombinaci Vetřelce, Sunshine a Koule. Jenže se režie chopili střihač z výborného Saljutu 7 a kameraman z ještě lepší Balkánské hranice, a natočili nemastnou, neslanou břečku. Herci mi přišli strašlivě nevýrazní a obraz měl nechutně televizní vzhled. Šlo to natočit ještě i hůř, ale o moc hůř ne. Fotky ze zdejší galerie nemají s dějem společného prakticky nic.

Tyhle syrové heisty s nemilosrdnou zápletkou mám hodně rád. Stanley Kubrick natočil strhující thriller který nestojí na pointě, ani na příběhu, ale na způsobu vyprávění. Režisér si pohrál s časovými rovinami, takže jeho téměř sedmdesát let starý film působí i dnes překvapivě svěže. Nový subžánr tím pochopitelně nezaložil, protože na něco takové nebyli diváci ani zdaleka připraveni. Historie na něho ovšem nezapomněla.

Výborný film o temné díře alkoholové závislosti, který je o to mrazivější, že je autobiografický. Tolik kritizovaný konec tedy odpovídá realitě, ale o žádný happy end se nejedná. Autor předlohy se vyléčil ze své závislosti, sledoval jak scénář podle jeho knihy dostal Oscara, a stal se úspěšným spisovatelem. Alkohol ho přesto znovu dostihl, takže nakonec dokončil to, co původně nedokázal - spáchal sebevraždu. Film je poplatný době vzniku, takže samotná alkoholová závislost je notně přikrášlená a i zpustlý Ray Milland je pořád okouzlující fešák. To Jack Lemmon o sedmnáct let později ve Dnech vína a růží byl mnohem větší troska.

Film je umění závislé na rozvoji techniky, a proto platí, "čím je lepší technika, tím je větší volnost ve vyprávění příběhu". Zvuk způsobil pravé nadšení a přestože se většina lidí z branže domnívala že němé filmy dokáží přežít, udržely se pouze další čtyři roky. Mluvené slovo se stalo novým standardem a podnítilo mohutnou vlnu inspirace, takže za pár let vypadala kinematografie úplně jinak.

V minulém díle jsme si ukázali jak má vypadat správná bondovská píseň, v tomhle si naopak ukážeme, jak vypadat nemá. Madoninna Die Another Day se člověku vryje do paměti, což je ovšem to jediné pozitivní co se o ní dá říci. S trochou nadsázky to platí i o zápletce, protože i když jsem si pamatoval, že je to "ta bondovka se severníma korejcema", děj se mi úspěšně vykouřil z hlavy. Není se moc co divit. Záporák je zajímavý jen ve svém "převleku", ale i tak je jeho motivace přinejlepším divná. Atmosféra potemněla, objevuje se morální kocovina a pochybnosti o dříve nedotknutelném hlavním hrdinovi. Poslední brosnanovka předznamenává temnější a deziluzivní craigovky.

Hon na sériového vraha v pomalu kolabujícím Sovětském svazu ve stylu severských kriminálek? Tak to si dám líbit. Jenže to točili Rusové, takže všechno je o kousek dál, než by bylo příjemné. K žánru patří psychicky rozložení vyšetřovatelé, jenže ti místní si pomalu sahají na dno své černé duše. Vrazi jsou adekvátně zkažení, prostředí patřičně zanedbané a vedlejší postavy dotvářejí obraz bídy a morální vyprahlosti. Atmosféra by se dala krájet. Nebýt zmateného a doslova idiotského střídání časových rovin, věřil bych, že se dívám na skrytý klenot. Extrémně silný závěr tuhle realitu téměř zhmotnil.

Říkejte si o tomhle dílu co chcete, ale faktem je, že Bond nikdy neměl tak krásné duo dívek. Jedna nádherná a talentovaná herečka, druhá ještě krásnější a o trošku mladší - co byste chtěli víc. Zápletka tentokrát zůstala za očekáváním, ale Robert Carlyle zopakoval husarský kousek Jonathana Pryceho a udělal ze svého tuctového záporáka fascinující postavu. Místy jsem s ním dokonce soucítil. Titulní píseň od Garbage působí jako závan starých časů, přesto se k modernímu pojetí hodí víc než výborně.