noriaki

Tak si to shrneme. Matthew má milující snoubenku a stejně ji podvádí a v pohodě jí plánuje opustit. Je bláznivě zamilovaný do jiné dívky a bez problémů se vyspí s její domělou spolubydlící. Lže všem okolo a v klidu nechá vybouchnout důležité obchodní jednání v práci, kterou mu dohodil jeho budoucí švagr. Přidejme k tomu, že ona vysněná Lisa je z těch tří holek nejmíň zajímavá, takže scénář není to jediné, co nedává smysl. Paul McGuigan měl ale zrovna svou vrcholnou pětiletku, takže z toho natočil ucházející romantické drama s pohlcující atmosférou. Až jsem se divil, jak suverénně se film vyšvihl nad průměr, do něhož by bez něj bez debat patřil.

Thriller tak pomalý, že mu za hudební doprovod mohou posloužit klavírní sonáty Ludwiga van Beethovena. Z celého filmu je cítit zvláštní únava, skoro jako kdyby si Coeni přáli, aby si divák prožil to co hlavní hrdina, který je uvězněný v nekonečné smyčce ubíjejí rutiny. Když se z ní pokusí osvobodit, ukáže mu osud jeho místo. Vychvalovaný zamotaný scénář mi ovšem moc nesedl. Čekal jsem trochu větší rafinovanost a doufal v nemorálnější pointu.

Nebudu předstírat že jsem znalec méně známých aspektů období Husitských válek, ale s tímhle zmateným stylem vyprávěním bych nepochopil sled událostí, ani kdyby Jákl natočil dokument o tom, co jsem prožil minulý čtvrtek. Kdyby to byl jediný problém filmu, tak by si ještě mohl gratulovat. K necharismatickému hrdinovi a kameře s vyblitými barvami se přidal i neodbytný pocit laciné televizní produkce. Škarohlídské recenze tvrdící, že se jen dvě hodiny pobíhá po lese jsou přehnané, protože výprava působí solidně a kostýmy jsou opravdu skvělé, jenže abych při ději cítil byť i jen prchavý závan epiky, tak to ani omylem. Hodně mi chyběla hudba. Ambientní zvuky by se možná hodily do hororu, jenže zapamatovatelný motiv, nebo hrdinská píseň - i kdyby měla být jenom instrumentální, by pro atmosféru odvedla mnohem víc práce. Bitky jsou ovšem hodně fajn. Kruté, krvavé a chytře vymyšlené.

Jednička byla výborná, svěží a hravá. Dvojka pořád solidní, trochu přepálená. Trojka je už jen neurážející a lehce dýchavičná. Snižování kvality dílů je nepřehlédnutelné, ale co by za tenhle pozvolný sestup dala třeba Fantastická zvířata. I trojka Bohatýra je pořád v klidu sledovatelná, zábavná a sem tam přijde i s něčím originálním. Potenciál nového prostředí ovšem zůstal trestuhodně nevyužit.

Režijně a produkčními kvalitami dost možná nejlepší Scorsese, herecky nejoceňovanější De Niro a film který objevil Joea Pesciho - už jen to poslední stačí k tomu, abych kolem něho chodil v uctivém předklonu. K Zuřícímu býku jsem přistupoval skepticky, ale učaroval mi od první chvíle. Tenhle emocemi bublající životopis skvělého boxera, chronického potížisty a mizerného manžela je tak vtahující, že jsem občas zapomněl, že se dívám na film. Aniž bych chtěl přímo srovnávat, tak při pohledu na boxerské scény si uvědomíte, jak mizerná a nenápaditá je choreografie soubojů v prvních třech dílech Rockyho.

Posuzovat míru militarizace ruské společnosti podle dne oslav vítězství ve Druhé světové válce je zhruba stejně pošetilé, jako odhadovat příčetnost amerického národa podle kostýmů na Halloween, nebo stanovovat množství věřících lidí podle počtu vánočních stromků v českých bytech. Výpovědní hodnota dokumentu je tedy nevalná, a v zásadě moc nefunguje ani jako sonda do duše ruského člověka. Šestnáctiletá snaživá holka ještě neměla čas nabrat rozum, babička která přežila koncentrační tábor bude svým osvoboditelům pochopitelně vděčná, a opilec který se sice dušuje že Putina nenávidí, ale není schopný strhnout jeho plakát ze zdi svého bytu, protože "to sice zkoušel, ale nešlo to", si může z téhle výmluvy udělat životní moto. Úplně stejně dle svých slov přestával s alkoholem. Zjistil jsem, že život v zapadlých ruských městech je těžký. Ale to platí snad o všech upadajících periferiích co jich na světě je.

Jednička byla příběhově sevřenější, akčnější, s lepším vývojem postav a s úchvatnějšími scenériemi. Jenže James Cameron je pořád král světa, takže i tohle trochu rozdrcané dobrodružství je naprosto s přehledem za plný počet. Co se týče efektů, tak je to neskutečná paráda, která si strká do kapsy téměř všechno co kdy kdo natočil - konkuruje mu snad jen Villeneuve, to lepší z Nolana, a tím bysme skoro mohli končit. Pandora má očividně pořád co nabídnout, takže i když plavání v mělkých vodách nezaujme tolik jako pobíhání v korunách pralesních velikánů, tak jsem se nenudil ani minutu. Proto mi ani tolik nevadilo, že se události vlastně nikam moc neposunuly a závěrečná bitva nic pořádně nerozhodla. Pokud je to vůbec možné, tak jsou lidé ještě zkaženější než v prvním díle. Vím že se to nikdy nestane, ale byl bych přešťastný, kdyby Cameron jedno pokračování věnoval poměrům na matičce Zemi. Tamní společnost musí být buď úplně zoufalá, nebo Západní civilizace definitivně padla, a její nástupce se vrátil k hodnotám z nejdivočejší fáze kolonialismu. Top 10 za rok 2022.

Ti dva se měli potkat jindy, nebo nikdy. Mike Figgis vzal knihu tehdy neznámého Johna O'Briena a přizval si Nicolase Cage a Elisabeth Shue. Všichni tři společně se vzepjali k životnímu výkonu a natočili romantické drama, z něhož mi nebylo dobře na duši. Fantastická atmosféra podpořená náladovou hudbou, zdevastovaným Benem a zoufale zamilovanou Serou, dala vzniknout filmu, který už si nikdy nepustím. Ale ne proto že je tak špatný, ale proto že je tak skvělý.

Z něčeho už se zkrátka nikdy úplně nevzpamatujete, a i když se ze všech sil snažíte, váš život jak jste ho znali, už zpátky nedostanete. Tajemná řeka je lahůdkový psychologický thriller, který je sice až příliš předvídatelný než aby mě svým silným závěrem semlel, ale zato je tak výborně zrežírovaný a zahraný, že se mu to stejně tak trochu povedlo. Scéna u řeky mě šokovala méně, než fakt že hudbu skládal sám Clint Eastwood. I kdybych filmu tu pátou hvězdu dát nechtěl, za ni prostě musím.

Žjóva, to mělo vrstev. V tomhle filmu je snad všechno. Konspirace, mimozemská invaze, hledání ztracené víry, rodinné hodnoty i osudovost. Mel Gibson a Joaquin Phoenix by asi udrželi pohromadě i chatrnější scénáře, a M. Night Shyamalan měl z kraje tisíciletí formu jako hrom, takže výsledkem je velice solidní thriller, který díky sympatické délce nenudí ani při pomalejším tempu. Nebýt slabšího závěru, byl bych ještě nadšenější.