Уездный город Е
Jelnja - Stadt des Ruhms
Town of Glory
VOD (3)
Obsahy(1)
Elnya je jedno ze stovek provinčních ruských městeček. Leží 400 km na západ od Moskvy nedaleko běloruských hranic, má 10 000 obyvatel. Jediné, co je na něm pozoruhodné, je jeho hrdinský titul - bylo to první ruské město osvobozené od nacistických vojsk na začátku druhé světové války v roce 1941. Šlo o nejtěžší období války. Dva měsíce po vpádu nacistů na ruské území byla sovětská armáda naprosto demoralizovaná. Nikdo nevěřil, že by bylo možné Hitlera zastavit. První drobný úspěšný protiútok byl pro ruský národ paprskem naděje. Město se stalo symbolem osvobození. Další dva roky se však Rusové s Němci o město přetahovali a stejně jako celé západní Rusko se město stalo dějištěm brutální bitev. Počet obětí v okolí Elnye do konečného osvobození v říjnu 1943 se odhaduje na desítky tisíc, lze tudíž jen těžko hovořit o vítězství s velkým V. Pod městem dodnes leží tisíce nenalezených a nepohřbených těl vojáků, podobně jako v celém západním Rusku, kde padly miliony lidí. Kolosální ztráty byly důsledkem ignorance sovětských úřadů, tato pravda však zůstává i nadále nepohodlnou. Propaganda současného moderního státu toto "vítězství" zneužívá k vlastní manipulaci. Válka, a to nejen druhá světová, ale také pozdější válka v Afghánistánu, Čečensku či Sýrii, se stala součástí ruské mytologie a hraje roli i v mytologii našeho městečka. V rukou státní propagandy se tragédie mění v cosi líbivého. Tento proces jsme zachytili během tříletého natáčení města a jeho obyvatel. (Bontonfilm)
(viac)Videá (2)
Recenzie (34)
Je to smutné, keď jediným uplatnením mladého človeka s nejakou perspektívou je vstup do armády. Stalo sa to nielen v zapadnutom ruskom mestečku, ale aj v iných krajinách. Armáda jednoducho potrebuje ovečky, keďže málokto normálny by tam vstúpil, aby bol neskôr niekam vyslaný zabíjať úplne neznámych ľudí. Takže takéto miesta a komunity musia byť podporované a pestované. Z dokumentu by sa iným zostrihaním dal celkom dobre vyrobiť aj propagandistický náborový dokument do ruskej (alebo akejkoľvek) armády, a možno taká verzia aj existuje, aby sa mohla vysielať aj v Rusku. Najsilnejšie scény sú zo škôl a škôlky, kde je deviatačka Mária Zubková skutočná superstar. Politické školenie ženstva od jej fanatickej mamy bolo už dosť cez čiaru a neviem, či bolo autentické, alebo kompletne hrané a autentické boli iba slzy. Celkovo v dokumente chýbal už len rozhovor s Putinom osobne, nielen ako neodlepiteľný plagát na stene kúpeného bytu. –––– Chlapec je budoucí vojak a nemá cesty zpèt. Chlapec je budoucí hrdina, který se postaví za své přátele. Až trochu vyrosteme, vstoupíme do armády. –––– Jak řekl náš prezident Vladimír Vladimirovič Putin: Západu se nebojím! Také řekl: Bude-li se schylovat ke konfliktu, udeřím jako první. ()
E jako Jelňa, název v češtině prostě nefunguje. Dokument o tom, že ruské vlastenectví je stále zaseknuté na slávě Rudé armády a ve městech, kde nezbyl žádný průmysl, je armáda v současnosti jediná šance pro mladé. A o stále stejné komunistické rétorice, podle které jsem fašista, jelikož neuznávám Putina za spirituálního vůdce. Jelikož Rusko není tak daleko, je to dost znepokojivý obraz. ()
Provinční městečko, tedy přesněji Уездный город, a to E je přesněji J, protože oním městečkem je Jelňa čili Ельня, 77 km přímou východní čarou od Smolenska. Jelňa (zhruba 10 000 obyvatel) se zde vynořilo z množství ruských újezdních měst proto, že bylo jako první osvobozeno Rudou armádou; tedy spíš pseudo-osvobozeno; po první prohrané bitvě u Smolenska byla Jelňa v protiofenzívě dobyta zpět, byť jen na krátkou dobu, nyní je to první osvobozené město. Bogoljubovův dokument nás (v jeho) další bitvě o Jelňu ataktuje mnoha překvapivými a zřejmě pro mnohé nečekanými obrazy, které po jednom shlédnutí není možno bezprostředně analyzovat ani posuzovat; alespoň já se toho neodvážím. A tak jen přízemně, plížením a plazením: Dokumentarista Bogoljubov si moudře „vytáhl“ dva hlavní hrdiny (ostatní jsou jen statisté s prefabrikovaným názorem): vojáka Sergeje, který prochází okolím s detektorem a hledá hroby padlých vojínů (pokud najde něco jiného, např. nevybuchlý granát, zakope ho zpět). Celkem již objevil asi 27 kosterních pozůstatků, které jsou později slavnostně pohřbeny do společného hrobu. Další hrdinkou je šestnáctiletá gymnazistka Mášu, která „ve vojenském“ zpívá na armádních vzpomínkových slavnostech. Máša je mladá a nezkušená a navíc ovlivněna svojí dominantní a ctižádostivou matkou. Oba hrdinové se fyzicky nepotkají, mají však mnoho společného (a to je obsahem a smyslem filmu). Určitě si nemyslí, že adorace hrdinů 2. světové války je budováním zázemí na novou. Možná se jim nelíbí, že země, které osvobodili, jim nyní nedobře oplácejí a obkroužili ji nepřátelskou aliancí (to zde také zaznělo). I u nás na dědině se uctívá památka čtyř vojáků zabitých v 1. světové válce (ve 2. nebyl zabit nikdo). Tím nechci ovšem bagatelizovat "ruský problém", je to však především náš problém. Pokud tvrdíme, že Rusové jsou jiní, potom je třeba zjistit proč, a v čem to může ovlivnit náš vzájemný vztah. Za svůj život jsem blíže poznal zhruba desítku Rusů; bez nadšení a potíží nebyl žádný. Bogoljubovův film nezastírá ovšem ani mnohé příznaky fašismu. Proberme si je třeba podle Umberta Eca (Il fascismo eterno – Věčný fašismus, každému aspektu je v této studii uveden zhruba odstavec, zde jen heslovitě): 1. Tradicionalismus, 2. Nedůvěra k modernímu světu, 3. Priorita činu před myšlením, 4. Nesouhlas je zrada, 5. Odmítání jinakosti, 6. Orientace na (nové) střední třídy, 7. Spiklenecké teorie, 8. Bohatství a rozmařilost něpřátel, 9. Permanentní příprava na válku, 10. Pohrdání slabými, 11. Kult hrdiny, 12. Kult zbraní (jako náhrada penisu, proto atraktivní i pro ženy), 13. Populismus, 14. Newspeak. Stačí, aby byl přítomen jeden aspekt a hned se vysráží fašistická mlhovina (Umberto Eco). A jakpak je to u nás doma? Zkusme si probrat podle uvedeného schématu... To nejlepší si Bogoljubovův nechal až na konec; tradiční ruskou rozpolcenost (тоска): Sergej si u láhve vodky stěžuje na to, že Rusko nežije, jen přežívá, a Máša se zdráhá opakovat to, co jí její matka předříkává. Sergejovi už nelze pomoct, Máša má ale svojí budoucnost před sebou a já ji v ní přeji opravdu všechno nejlepší. () (menej) (viac)
Křivý projekce, podomácku šité uniformy, huráplakáty v pekelné grafice, debilní choreografie, patetický nevkus, pevné skráně a těžká víčka. To vše v šedavých barácích rozpadajících se měst, do kterých naposledy investoval někdy někdo při poslední pětiletce. Zkrátka lunapark Rusko, jak ho máme rádi. Proto mě také irituje ta potřeba redudandních komentářů autora a vytváření návodných situací v prostředí, které stačí jenom snímat, aby nám došlo v jakém marasmu jsme se tu ocitli a že z pohledu zúčastněných persón není ze současné politické situace v Matce Rusi skutečně lepší východisko než Putinova politika panslovanské nadřazenosti neustále přiživovaná oslavnými rituály druhoválečných (sporadických) úspěchů. Zdejší famózní komická figurka Máša, která má ve čtrnácti letech osmikilový svazek diplomů, certifikátů a osvědčení z rozličných soutěží a přehlídek, přičemž vyplňuje akorát prostor pro připitomělou vlasteneckou vsuvku připitomělé vesnické slavnosti, ve které se na ožralí mužici realizují skrze smrt svých předků a známých, by celé téma utáhla sama. A mimochodem je to natočené v neuvěřitelně obřím rozlišení a s tou kvalitou obrazu bojují zjevně i tvůrci, protože ona jeho dokonalost jej dost zbavuje jakékoli estetiky a svébytnosti, ergo vypadá to dost hnusně. PS: Když zpívá Máša při jedné té oslavě na pódiu, tak za ní promítají dle těch pár záběrů definitivně nejlepší válečný film na světě. Rozhodně přivítám tipy, co by to mohlo být za snímek. ()
nevím co přesně chtěli tvůrci natočit.Jestli o "ubohosti "ruského lidu který má v paměti miliony svých mrtvých a ctí si je.Nebo o "zkaženém"dětství mladých?Já to chápu spíš tak že Rus musí být připraven na vše.Vědí co se děje venku na rozdíl od západní mládeže.A vypíchnout jednoho alkoholika který nadává na Putina a sám si ani nepoklidí kolem vlastního zadku??Poslední záběry z pochodu Nesmrtelných kdy každý nese fotografii svého člena rodiny kterého jim vzala druhá světová.Ty hovoří za vše .Ty lidi tam nikdo nenahnal.A viděla jsem záběry i jinde kdy jeden člen nepobral ani všechny fota svých členů rodiny .Přišel o všechny.Nakonec to vyznělo tak že se Rusko ani nemá bránit a jen jako ovce čekat až je někdo podřízne???Připomělo mi to film Bělij tiger..Bílý tank jako nepřítel který se může vynořit všude.Můžete mě kamenovat ale to je tak asi vše.Na světovém hřišti kde se hraje o moc, to nic nezmění ()
Galéria (10)
Fotka © Hypermarket Film
Zaujímavosti (2)
- Natáčení začalo v roce 2014 právě v době ukrajinské revoluce a anexe Krymu. Natočeno bylo jen několik zkušebních scén, pak následovala pauza a v natáčení tvůrci dokumentu pokračovali až v roce 2016. (Rollo_Tomasi)
- Natáčení se šestnáctiletou Mášou, která v dokumentu se zápalem zpívá písně a recituje básně, bylo možné jen za přítomnosti její matky. Pokaždé před natáčením musela Mášu na natáčení osobně připravit a důkladně s ní vyzkoušet všechno, co bude před kamerou říkat a dělat. Když tvůrci dokumentu chtěli, aby je nechaly nahlédnout hlouběji do svého každodenního života, matka jednoduše jakékoli další natáčení odmítla. Přesto se jim podařilo jen jednou promluvit si s Mášou svobodně a bez matčina dozoru. Byl to dlouhý rozhovor, kdy mluvili spíše tvůrci, zatímco Máša poslouchala. Máša se nakonec aspoň trochu uvolnila a přiznala, že největší strach má ze smrti své mámy. (Rollo_Tomasi)
Súvisiace novinky
Festival Jeden svět 2020 je zpět!
Festival Jeden svět se na podzim vrátí na filmová plátna v náhradním termínu. Diváci a divačky tak nebudou ochuzeni o silné a inspirativní dokumentární filmy, na které už nemohli přijít do kin kvůli… (viac)
Reklama