Provinční městečko E

Válka prostupuje i po více než sedmdesáti letech od jejího konce celé městečko, jeho podobu i smýšlení jeho obyvatel. Propaganda je všudypřítomná a děsivé je, že dává rovnítko mezi současností a minulostí. Už do dětí v mateřské školce se vtlouká: nacisté=současná Evropa a my, Rusové, stojíme jako hráz proti nim. ____ Dokument dobře pracuje s válkou propagandistickou, která vyzdvihuje hrdinství a slávu a s válkou reálnou, kdy babička vzpomíná na hrůzy, které skutečně zažila nebo rodiče truchlící po synovi padlém před několika lety v Čečensku. Zatímco propagandistická válka láká mámivým přeludem glorioly hrdinství, vzpomínky na skutečnou válku bolí i po letech a varují. Zdá se ale, že v městečku realistický hlas nikdo neslyší a všichni se spíše vyžívají ve slavnostech, recitacích a propagandou změněných vzpomínkách na bývalou slávu a dnešní úkol zůstat těmi jedinými spravedlivými, čistými, kteří opět zachrání svět před zlem, tentokrát v podání západní Evropy. _____ Je to děsivý obrázek, a bohužel, pochopitelný. Když vidíme bídu obyvatel městečka, nezaměstnanost, alkoholismus, celkový rozvrat, pocit opuštění a zrady - může z takové konstelace vzejít jen něco strašného. Zvlášť, když je přiživována jen propagandou zbarvenými vzpomínkami a údajně jediné slavné chvíle - na válku. SHRNUTÍ: Můžeme se na to dívat jako na experiment ve stylu Truman show, ale tohle je celá země! P. S. Velmi výmluvné je, že ve městečku stojí jeden památník padlým vedle druhého, zatímco hned vedle v lese stále ještě leží, i po více než sedmdesáti letech, nepohřbené ostatky padlých. Tady nejde o skutečně padlé, tady jde o iluzi a propagandu. (03.06.2021)

Křivý projekce, podomácku šité uniformy, huráplakáty v pekelné grafice, debilní choreografie, patetický nevkus, pevné skráně a těžká víčka. To vše v šedavých barácích rozpadajících se měst, do kterých naposledy investoval někdy někdo při poslední pětiletce. Zkrátka lunapark Rusko, jak ho máme rádi. Proto mě také irituje ta potřeba redudandních komentářů autora a vytváření návodných situací v prostředí, které stačí jenom snímat, aby nám došlo v jakém marasmu jsme se tu ocitli a že z pohledu zúčastněných persón není ze současné politické situace v Matce Rusi skutečně lepší východisko než Putinova politika panslovanské nadřazenosti neustále přiživovaná oslavnými rituály druhoválečných (sporadických) úspěchů. Zdejší famózní komická figurka Máša, která má ve čtrnácti letech osmikilový svazek diplomů, certifikátů a osvědčení z rozličných soutěží a přehlídek, přičemž vyplňuje akorát prostor pro připitomělou vlasteneckou vsuvku připitomělé vesnické slavnosti, ve které se na ožralí mužici realizují skrze smrt svých předků a známých, by celé téma utáhla sama. A mimochodem je to natočené v neuvěřitelně obřím rozlišení a s tou kvalitou obrazu bojují zjevně i tvůrci, protože ona jeho dokonalost jej dost zbavuje jakékoli estetiky a svébytnosti, ergo vypadá to dost hnusně. PS: Když zpívá Máša při jedné té oslavě na pódiu, tak za ní promítají dle těch pár záběrů definitivně nejlepší válečný film na světě. Rozhodně přivítám tipy, co by to mohlo být za snímek. (20.12.2020)

Tak jsem pořád čekal, kdy jako že začne odhalování přetvářky, ukazování pravdy a jiné podobné kejkle. A ono nějak, já nevím, co vlastně že jako. Jistě, německá koprodukce vzbuzuje otázky, zda nejde o kyselé hrozny z toho, že slovanský untermenš si dovolil pokořit germánského nadčlověka a dokonce si připomínat, že ten zápas o vlastní přežití vyhrál. Když babka se slzami v očích vzpomíná, jak byla jako dítě nahnaná Němci do koncentráku a co pro ni znamenalo uvidět prvního ruského vojáka v bráně, když byl tábor osvobozen, tak nevím proč bych ji měl za to odsuzovat. A ožralu, co žije vlastním přičiněním ve sračkách, mám zase asi obdivovat čistě jen proto, že nadává na Putina. Naopak. Že jsou tam vidět kuriózní věci typu pop takřka nábožně svírající kalacha či recitační soutěže dětí o vlastenectví, které je do nich napchaté dospělými? Mno a co. Zrovna jsem viděl spot s českými dětmi, jak vehementně odsuzují komunismus. Ať mi nikdo netvrdí, že ti naši malí špunti na rozdíl od těch, co jsem viděl tady, jsou opravdu uvědomělí a mají to čistě ze své vlastní hlavy. No a že se tam rýpe do NATO. No, kdo upřímně věří, že my pro Rusko chceme jen dobro a demokracii. NATO není armáda spásy, je to agresivní válečný pakt, který sice mele o obraně, ale nikdy se v reálu nebránil, vždycky útočil v zájmu svých členů. Kol a kolem celkem demagogická sranděra. (04.05.2021)

E jako Jelňa, název v češtině prostě nefunguje. Dokument o tom, že ruské vlastenectví je stále zaseknuté na slávě Rudé armády a ve městech, kde nezbyl žádný průmysl, je armáda v současnosti jediná šance pro mladé. A o stále stejné komunistické rétorice, podle které jsem fašista, jelikož neuznávám Putina za spirituálního vůdce. Jelikož Rusko není tak daleko, je to dost znepokojivý obraz. (05.05.2021)

Samozřejně ruská širá duše je nepochopitelné a stále se nepostavili čelem k vyvražďování milionů vlastních obyvatel Stalinem, který se stal nepochopitelně nedávno v Rusku v anketě nejpopulárnější postavou. Pro mě, který se zajímá o druhou světovou válku ale dokument nepůsobí vůbec komicky z pohledu nejmladší generace tzv. sněhových vloček, kteří rezignovali na pojmy jako národ, vlast, tradice nebo rodina. Jen v Bělorusku během války zahynul každý čtvrtý obyvatel, tedy každá rodina o někoho příšla. Ruský národ jen těsně unikl genocidnímu vyhlazení od Němců. Proto se zde udržují tyto tradice. Slovo tradice pochází z latinského slova Tradere, něco pěstovat. Pokud něco nepěstujete, zanikne to. Nabízí se srovnání s Jungem, který po příjezdu do Německa, nacistickou ideologií zmítané země měl pocit, že je v obrovském ústavu pro choromyslné a že zde nevydrží ani den. Za nějakou dobu si zvykl a po několika dnech se všeobecnou psychózou "nadchl". Když se pak vrátil do rodného Švýcarska musel se opět na pár dní adaptovat. Jak říká biolog a pedagog Vladimír Komárek, tento jev je zejména patrný na myšlenkové a pocitové atmosféře velkých měst, jejichž génius loci je kondenzací vědomých i nevědomých nálad lidí. O existenci lokálních pravd se může přesvědčit každý, kdo hodně cestoval. (11.02.2024)