noriaki

The Doors mám hodně rád, ale Jim Morrison pro mě žádnou superhvězdou není. Na jejich písních mnohem víc oceňuji melodie než texty, a o jeho povaze si myslím svoje. Nemůžu ovšem popřít, že ho Val Kilmer zahrál naprosto fantasticky. Oliver Stone vystoupil ze své režisérské škatulky, a natočil uměřenou a neangažovanou, ale přesto velice přesvědčivou reklamu na šedesátá léta. Tuhle atmosféru by si měl užít i ten, kdo dobovou hudbu zrovna nemusí.

Království nebeské si dlouho neslo pověst výborného filmu zaříznutého nemilosrdným studiem. Do kin dorazil brutálně osekaný sestřih, takže zamýšleně hluboký a etikou protkaný příběh nezaslouženě vyhořel. Dlužno dodat, že původní verzi jsem neviděl, takže dobovou legendu potvrdit nemůžu. Musím ovšem uznat, že režisérský sestřih dává vzpomenout na ty nejlepší historické velkofilmy všech dob. Vyprávění bravurně zvládá přechod mezi davovými a komorními scénami, aniž by upadalo tempo. Postavy mají dostatek prostoru aby působily plasticky, ale zároveň se ze snímku nestalo konverzační drama. V nefér srovnání s tématicky (trochu) příbuzným Návratem krále epos Ridleyho Scotta propadá, ale pořád je to špičkové řemeslo, které se prakticky netočí.

Každý představitel Bonda má alespoň jednu skvělou bondovku. Pierce Brosnan měl to štěstí, že jeho byla hned ta první, protože v době svého nástupu měl hodně těžkou úlohu. Tradiční nepřítel v podobě Sovětského svazu zmizel, a stejně jako politická situace, procházel hlubokou transformací i akční žánr. Bondovky vždycky stály tak trochu mimo čas, ale vnější vlivy úplně ignorovat nemohly. Daltona spláchla snaha konkurovat Arniemu a Slyovi, takže to chvilku vypadalo, že se špiónská dobrodružství přežila. Jenže v době Zlatého oka už kariéra obou superhvězd zamířila prudce dolů, a objevili se noví hrdinové. Šarmem sršící a vždy elegantní James Bond nebyl sice sarkastický a upocený John McClane, ale byl mu určitě podobnější, než nabušený kulturista s obří krochnou. Bondovky chytly druhý dech, a ukázalo se, že když Connery utáhne film v šedesátkách, jeho slabší kopie to zvládne i v devadesátkách.

Líbilo se mi, jak se tam demolují ty Renaulty. Mimo tohle a několik slušně nasnímaných, skvěle vymyšlených mlátiček toho ve filmu moc nebylo. Děj jeden přímočaře od bodu A do bodu B, ale i když neoplývá kudrlinami a odbočkami, občas mi chování postav unikalo. Spoutaný maník se nechce nechat odvést, ale proti záchraně vehementně protestuje. Černošská policajtka občas pomáhá, občas překáží a občas vyloženě škodí. První díl byl jako zjevení a ten druhý je pořád solidní řemeslo, ale přece jenom jsem čekal trochu víc.

Jestli chcete vidět pohodovou vánoční komedii, a nemáte duši abyste ocenili Lásku nebeskou, nebo smysl pro humor aby vás pobavil Sám doma, tak je tohle asi nejpřístupnější možnost. Na mou svatou pětici nejlepších vánočních filmů ztrácí prakticky ve všem, ale když to porovnám s věcmi jako Rolničky, kam se podíváš, tak je to pořád slušná zábava.

Režie přesná, herci skvělí, atmosféra nadprůměrná, ale stejně mě to nebavilo. Harrison Ford má pravdu, tohle se v originále nemělo jmenovat Zběsilost, ale Umírněná zneklidněnost, protože tempo je docela pomalé. Bohužel díky němu nevznikl pečlivě vystavěný paranoidní thriller, ale spíš lehce roztahaný a vzhledem ke zúčastněným bolestně průměrný film.

Celý film se odehrával ve vlaku, ale ani to mě nepřinutí, abych mu dal víc než dvě hvězdičky. Mimořádná událost má chytrý nápad a slušnou režii, jenže oboje devalvovala urputnou touhou být za každou cenu vtipnou společensku satirou. Ani nevím jestli mě víc štvaly chodící škatulky kterým režisér říkal lidi, nebo šroubované dialogy trhající uši. Jestli si někdo myslí, že člen začínající rokové kapely bude mluvit takhle, tak je blázen. Ve finále film nefunguje ani jako chytrá reflexe - protože je dost pitomý, ani jako absurdní komedie - protože je příliš angažovaný, ani jako odpočinková veselohra - protože není vtipný.

Je zajímavé, jak může být stejný příběh vyprávěn tak odlišně. Na rozdíl od pozdější americké adaptace není o charakteru Toma Ripleyho žádný pochyb. Je to systematický manipulátorský psychopat, který si jde tvrdě za svým cílem. Bohužel se tímhle přístupem příběh omezil na přímočarý nemorální thriller, kterému by špetka rafinovanosti a nejistoty jen prospěla. Tentokrát ovšem pointu nepochválím. Je příliš laciná, než aby byla uvěřitelná, nebo vysvobozující.

Takže jak? Byl takový už od počátku, nebo se jen zapletl do pavučiny lží z níž nemohl vycouvat? Skvělý výkon Matta Damona drží naživu obě varianty, a především díky němu je postupná proměna lehce ospalého letního příběhu do mrazivého thrilleru tak působivá. Filmu strašlivě pomáhá, že v době natáčení byli všichni na vrcholu tvůrčních sil. Jude Law zrovna zažíval raketový vzestup, Gwyneth Paltrow toho roku vyhrála Cenu akademie, a Cate Blanchett ji vyhrát měla. Oscar Antonyho Minghelly ještě nestihl na poličce nachytat prach, a ten Damonův byl ještě mladší. Vynikající film, s perfektní mrazivou pointou.

Emoce se objevily jen prchavě a chyběla mi přesvědčivější atmosféra beznaděje. Pak bych byl ochotný tvrdit, že se dívám na jeden ze tří nejlepších filmů roku. Všechno ostatní je totiž perfektní. Někdo se zaměří na skvělou výpravu, jiného ohromí výborná kamera, nebo ho zaujmou skvělí herci. Mě uhranul fantastický hudební motiv, který sice působí jako vykradený z nějakého postapo sci-fi, ale do filmu z První světové kupodivu přirozeně zapadl. Tahle válka v nekonečném blátě, v níž je každý útok krvavý jako vylodění na pláži Omaha, si totiž s apokalypsou v ničem nezadá. Příběh předloze příliš věrný není, ale hrůzy války vystihl stejně působivě a drtivě názorně.