Isherwood

Chybějící obraz v paměti voličů komunistů.

Když už máte v ruce tak silné nosné téma ke zfilmování, je opravdu nutné ho zpracovat tak, aby u něj neusnuli jenom otrlci a ocenili naopak jen absolutní hipsteři?

Dokonalé znásilnění diváckých očekávání. Z ničeho jiného jsem neviděl odcházet tolik diváků, jako právě z Pole v Anglii. Ale nepopírám, že že rozklíčovat to nějak rozumně asi moc nejde. Za metodickou příručku k filmu jsem ochoten prozradit, jak jsem se stal Agentem ČSFD.

Přesně ten typ filmu, na který musíte mít náladu. Stejně jako třeba na knížky Cormaca McCarthyho. Je však otázkou, jestli existuje lepší možnost si vychutnat takhle pomalý snímek ještě lépe, než na plátně Thermalu a v jeho pohodlných sedačkách, protože skvělí herci pohybující se v tak jednoduché story to budou mít na domácích přehrávačích ještě těžší, což je od režiséra trošku nefér.

Skvělá práce s queer tematikou, která se všem neduhům žánrových snímků vyhýbá obrovským obloukem, si sama sobě nakonec podrazí nohy tím nejlacinějším závěrem, v němž se zabrnká na mučednickou notu, aby se publikum mohlo dojmout; do té doby suverénně zrežírované, plné jednoduchých a dlouhých kamerových záběrů, minima dialogů a skvělé ambivalentní atmosféry.

Lidová komedie a přesně ten typ filmu jaký Zdeněk Troška nikdy nenatočí. Film, který humor valí z plátna větším proudem, než-li karlovarská vřídla. Takhle nápaditě zpracované running-joky jsem snad ještě neviděl. Úplně nejvíc mě ale překvapuje, že většina podobných snímků ztratí ve druhé třetině dech, aby ve finále mohla moralizovat. Tady se tlačí na pilu až do úplného závěru. Ovace ve stoje pro tvůrce naprosto zasloužené.

Alkoholový trip do pekla vlastního nitra, ve kterém netušíte, co je, bylo a co je jenom jako. Má to své silné momenty, především ve chvílích, kdy hrdina účtuje svůj vlastní vztah s dcerou, ale na konci se dostaví těžká kocovina. Bolí vás hlava, trochu i žaludek, ale dáte si kafe a za pár hodin je to pryč.

Divácká obec v Sundance si poplakala a poslala nám sem, do buranova střední Evropy, film, který nás má dojmout nad tím, že lidská práva jsou za mořem trochu mimo kurz v momentě, kdy se začnou mezi sebou kočkovat různá etnika. Sorry guys, ale já v tom vidím především dokonale vykalkulovanou selanku o polepšeném černochovi, který nastoupil do špatného vlaku. Herci bez diskuze boží, režijně vlastně velmi jisté, ale ten jímavý tah na bránu diváckých slz prostě odmítám akceptovat.

Dokonalý příklad festivalové artovky, tedy toho typu filmu, jakého jsem se před odjezdem do Karlových Varů bál. Nekonečná road-movie, minimum slov, repetitivní děj. Sestřih záběrů z čela vlaku skrze různé krajiny je úžasný, zbytek je o přemlouvání se z filmu neodejít.

Historickým významem by se neměla maskovat filmařská rozporuplnost. Fyzické to je první hodinu, pak už mi to bylo jedno. Závěrečný titulek je past na diváka.