Isherwood

Šátek přes obličej je dogma a bobr na pláži pokrok. Což je vtipné a smutné zároveň, ale ta desítky minut trvající poetická vata uspí líp, jak rána palicí do hlavy (bez chleba).

Poklidná severská zima, pětiletá femme fatale, a já, nic netušící o ději, či čemkoliv jiném, sedící zařezaný do sedačky brněnského Artu, s vědomím, že za půl roku bych se měl stát učitelem taky. Žánrové čisté tak moc, až mě napadají slova o klouzání po povrchu, a přitom se to zařezává pod kůži, jako máloco za poslední dobu. Dlouho jsem neměl takhle sevřené hrdlo.

Pro generaci dnešních čtyřicátníků rezonující nostalgie, pro mě naprosto obludná sbírka kombinace zmateného děje, monotónních hudebních čísel a děsivých masek. Prvních dvacet minut jsem to bral s nadsázkou, ale po příchodu do „země za zrcadlem“ to sklouzne do něčeho tak nepopsatelně bizarního, že ač to začnete nenávidět sebevíc a modlit se za konec, chcete si to rvát rovnou do žíly i nadále. Film plný paradoxů, který každému doporučím, ale sám ho už nikdy nechci vidět.

Balkánská polní cesta, road movie v autobuse, okupace za dveřmi a dokonalé postavy na palubě. Skvělý antagonismus de Bontovy Nebezpečné rychlosti. ;-)

Zoufale monotónní a neskutečně roztahaná historka o jednom pouštním putování, u které prominu absenci silnějšího děje, ale naproti tomu odmítám nefunkční postavy, blábolivé dialogy a momenty, které postrádají jediný kousek zdravého rozumu. Herci si natáčení protrpěli fest, já sledování bohužel taky.

Ještě větší chybou, než čekat od Gangster squad nové L. A. – Confidential, je pustit si dva dny předtím… L. A. – Confidential. Limonádová hra na gangstery, která šlape především na ‚sunny‘ notě mi ani tak nevadí, protože herci padnou do dobových obleků přesně, cigaret se vykouří nespočet a záminek pro to, aby se rozštěkaly Thompsony, se v ději najde přehršel. To vše zkousnu do momentu, než si Fleischer řekne, že by chtěl být novým DePalmou a z vtipného konverzačního humoru přepne do vážného módu, kde se nechytá ani omylem. Vlastně všechny akční scény jakoby do filmu narval někdo dodatečně, ze dvou ženských postav má ukotvení v ději jen jedna a samotnou policejní jednotku táhne Brolinovo charisma a Goslingův úsměv. Vše pak korunuje sbírka otravných hollywoodských klišé. Zasloužený fail.

Chápu, že dostat Usámu byla především zásluha zdlouhavé byrokracie v kombinaci s osvěžujícím waterboardingem, ale první hodina tohoto filmu je čirá esence nudy, která na obrátkách začne přidávat až po útoku na základnu v Afghánistánu, aby vše korunovala závěrečná akce, která je něco tak precizně a chladnokrevně natočeného, až zůstává nad kumštem režisérky rozum stát; každopádně o tom, jestli tenhle snímek přišel moc brzy, nebo už pozdě, se dozvíme až za pár let. 3 a ½.

Bez pevnější dějové kostry, zato se zručným režijním vedením a sevřenými dramaturgickými kleštěmi servíruje David Ayer pár výseků ze života řadových policajtů, kteří neberou drogy, ani úplatky, zato vymáhají zákon dle nejlepšího vědomí a svědomí. Fajn změna, kterou by Ayer možná zvládnul i bez POV-čka, ale díky skvěle napsaným a ještě lépe zahraným postavám (Gyllenhaal a Peña jsou jedna z nejsehranějších policejních dvojek vůbec) to funguje v každičkém momentu; včetně toho, že emocionálně nakopne ta poslední scéna úplně nejvíc. 4 a ½.

Návrat do Středozemě po tolika letech je fajn, ty tři hodiny jsou v dokonalém WETA světě uchvacující pořád, jak v momentech infantilního blbnutí (knížka sama o sobě je pohádkou), tak i ultimátních samoúčelností (bitva hromových mužů ze skal), přesto mám pocit, že je to všechno tak nějak… vyprázdněné. Hlavně proto, že tam absentuje jakýkoliv imaginativní moment osobitého tvůrce a jediným životným momentem celého filmu se tak stane akorát hádankářská hra s Glumem. Nakonec je mi vlastně zpětně líto, že to nerežíroval Guillemo del Toro, PJ má tenhle svět totiž rád možná až příliš. Líbilo se mi to, a přitom nemám jediný důvod to ještě někdy vidět znovu.

Paráda! Fantastická žánrovka, která sype jedno klišé za druhým v takové kadenci, až jsem dvě hodiny chrochtal blahem. Ten film funguje ve všech myslitelných polohách, od (ne)předvídatelného příběhu, padnoucí hudby, hláškujícího hrdiny, až po několik scén, které chtějí být za čas citovány (úvod, koupelna, honička, i ten deštivý závěr). Tady nezůstane u jedné kino projekce.