Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (1 396)

plagát

Tajomný muž (2012) 

Pokud jsem Laugierovi u předchozích kousků spílal za ledabylý scénář, musím zde tuhle výtku proměnit v pochvalu, protože skvěle napsané postavy vtáhnou do děje, přičemž jsou natolik životné a skvěle zahrané (Jessica Biel není jen hezká tvářička), že ustojí i dějové zlomy, které nemám problém si logicky obhájit, což je jev v žánru nevídaný. Možná taky proto, že do hororu to má vlastně docela daleko. [Btw: Stephen McHattie je reinkarnace Lance Henrinsena v tom nejlepším slova smyslu. :)]

plagát

Návrat Temného rytiera (2012) 

Teprve až po druhém zhlédnutí jsem plně pochopil a docenil to, proč Nolan po vzývané dvojce otočil kormidlo a opět zajel do komiksových vln, podobně jako u prvního dílu. Trojka totiž víc než cokoliv jiného především uzavírá trilogii. Chápu ty zklamané ohlasy, které čekaly něco ve stylu vtipného anarchistického magora Jokera, ale výtky o mizerném odvyprávěném příběhu neberu ani omylem. Slovní spojení ‚monstrózní epika‘, které mnozí kolem používají, se totiž na tohle hodí jak nic jiného. Nekompromisní Bane hrubou silou sráží Gotham na kolena, aby jej před tím, než mu dá ochutnat smrt, přinutil trpět. Stejně tak jako jeho strážce v černé kápi. Tohle není od bratrů Nolanových vyjádření jejich světonázoru, tohle je kritika všech, pro které je myšlenka sociální spravedlnosti politickou modlou. A proto, než poslední atom dokončí štěpnou reakci, je třeba povstat fyzicky, ale hlavně duchovně. A to je motor celého filmu, který buduje Nolanovo precizní vyprávění, které funguje jak v dialozích postav, tak v překvapivě střídmé, ale výborně surové akci. To vše pak už jen skvěle doplňuje Zimmerova hřmotná hudba, bez které by ten film fungoval o třetinu méně. Pokud tohle chce u Warnerů někdo restartovat, měl by už teď přemýšlet o změně povolání. PS: Christopher Nolan je spolu s Davidem Fincherem nejlepším filmovým vypravěčem své generace. Bez debat.

plagát

Extrémne rodiny (2012) (relácia) odpad!

Uzřel jsem nové dno televizní zábavy. Žumpu, ve které dramaturgové JOJ-ky plavali kraulem, zatímco kolem nich se v hovnech, které kdysi byly dobrým vkusem, utopila dobrá televizní zábava. Tohle není žádná "freakshow" pro milovníky lidské blbosti. Tohle je nucená prostituce v přímém přenosu. Teď už jenom vzít kameru a navštívit ústav pro mentálně postižené, bude to dozajista sranda, až k tomu bude moderátor sázet hlášky typu "...a tady ten malý retard netuší, že vidličkou tu polévku nikdy nesní", to se bude divák smíchy za břicho popadat. Gratulujeme. Můžeme se těm lidem smát, že jsou tak hloupí, že sami se sebou vlezou do televize. Jenže tam je jasně vidět, že jejich laťka intelektu je v mnoha případech snížená a někteří jsou možná na hranici svéprávnosti, čímž mě hnedka napadne, že si asi nejsou schopni si uvědomit nějaký další důsledek svého chování. Viz. první díl, kdy se rodiče snaží oženit syna, kterému táhne na 30, ale po zápalu mozkových blan zůstal mentálně tak o 13 let níž. Ale jak tohle ku*va může někdo vydat ve formátu televizní zábavy? Pokud se dramaturgové oženou formulkou, že pouze uspokojují poptávku, tak sorry, ale v tom případě je naše společnost definitivně zdegnerovaná skrze vlastní zhovadilost. Tahle cynická zábava byla kdysi dávno doménou uzavřených internetových komunit á la 4chan, atp. Teď je to standard pro všechny. Nebudu nikomu vyprávět o morálce, ale tohle fakt hodně za lajnou.

plagát

Hnev Titanov (2012) 

Těžká pohoda. Jasně, kdybych to chtěl poplivat, můžu šáhnout do kterékoliv minuty stopáže, ze které bych k tomu účelu vycedil minimálně pět věcí. Jenže, Liebesman podle pravidla „moc toho neumím, ale aspoň to bude hlučné a rychlé“ jede po celou dobu, přičemž z toho nesleví ani na okamžik. Což se o jeho předchůdci říci nedá, takže už žádné dlouhé zívání, ani krvácející oči. Worthington v pohodě, ale božská sestava je prostě boží. Trojka je tady napřesrok. PS: Docela bych v režisérově podání viděl rád i nějakou serióznější látku.

plagát

Prometheus (2012) 

Spoilerová dojmologie! Je tomu plus mínus pár dní přesně deset let, co jsem viděl prvního Vetřelce, film, který vzbudil můj zájem o kinematografii jako takovou a otázka, co všechno bylo před tím, mě vlastně hryže už dekádu. Z čistě subjektivního hlediska k tomu tedy nemám výhrady, protože film mi moje otázky zodpověděl. Především potvrdil to, že vetřelci jsou biologická zbraň, kterou asi neovládne nikdo. Potud dobrý. Ale když se na to kouknu s odstupem, podpořeným krátkou pofilmovou debatou při čekání na rozjezd, dost dobře nechápu, proč scénáristi museli ten film v druhé polovině zlomit do polohy survival hororu, přičemž postavám nadělili logiku neschopných teenagerů. Vizuálně, včetně výtečného Streitenfeldova audia, tomu taky není co vytknout, (teda, až na Weylandovu masku, to je fakt průser) ale chybí mi tam jediná kulervoucí scéna, něco, co by mě táhlo do kina na druhou projekci. Což je vlastně strašná škoda, protože první hodinu Scott tvořil zajímavější svět, než nedávno James Cameron. Po vylezení ze sálu spokojená čtyřka, protože marketingová kampaň šla mimo mě, ale během dvacetiminutové cesty domů se ten film rozležel až příliš.

plagát

Lyončania - Príbeh gangu (2011) 

I spící gangster je pořád gangster, takže když starý kamarád ve zbrani dluží prachy mladším ročníkům, o zářezuchtivém novém policejním komisaři ani nemluvě, je potřeba vytáhnout kvéry zpoza řemene pod koženou bundou a i přes manželčino lamentování vyřídit účty pěkně po francouzsku, tedy bez zbytečných keců, nutnosti efektního tajtrlíkování při přestřelkách, a s parádně kamennými hrdiny, kteří by v klidu mohli suplovat hřebíky do rakve, což v současnosti umí nejlépe právě bývalý nositel policejní placky Olivier Marchal.

plagát

Ochranca (2012) 

Jason Statham se stává tak trochu žánrem sám pro sebe, neboť záleží jen na režisérovi, kolik zloduchů jím nechá zřezat do mrtva, přičemž tady to schytala čínská triáda, ruská mafie a několik zkorumpovaných policajtů, což není z morálního hlediska úplně na škodu, obzvláště, když to do nich Jason pere v efektním stylu urban-combatu, ale pokud si u takového kinematografického výplachu kladete ryze artové otázky ve smyslu „O co vlastně pořádně šlo s těmi trezory?“, získáte jistotu, že tomu víc jak 3 a ½ hvězdy prostě nenapálíte.

plagát

Prepadovka (2011) 

Nemějte mi ty tři hvězdičky za zlé, ale asi vážně chci od filmu víc, protože i když režisér s choreografem pochopili, co všechno lze z herců vyždímat (a že to rozhodně překračuje všechny myslitelné meze toho, co jsme doposud viděli), ten děj na mentální úrovni herní arkády prostě ve druhé polovině sklouzne do bolestného stereotypu a vlastně se už jenom opakuje dříve viděné, navíc ten finální souboj tím notně tratí na atraktivitě taktéž, takže pokud budu chtít v hospodě nad tímhle rozjímat, mohutně si loknu při vzpomínce na fígl s ledničkou, ale zbytek bude jak z té levné hlášky „…víš jak ten týpek zřeže toho druhého, ne?“, což asi napovídá mnohé o tom, že podruhé už bych to regulérně protrpěl; vlastně těm, kteří tomu pálí plnou palbu tak trochu závidím. :)

plagát

Procitnutí (2012) (seriál) 

Líbilo se mi to, a přesto budu nadávat. V prvé řadě na NBC za to, že zamítnula vznik druhé řady kvůli nízké sledovanosti, a tím seriál zůstal předčasně ukončen – přetočený konec a hromada nedořešených motivů prostě neuspokojí a bude to pálit ještě dlouho. Za druhé by si to měli vyžrat i sami tvůrci. Co na tom, že se na place motali lidé jako David Slade a Miguel Sapochnik. První tři díly jsou totožné kopie jednoho konceptu, kdy se ‚reality‘ střídají na vteřinu přesně, ať už jde o posezení u psychiatra, či řešení samotných případů, ale nic nového nenabídnou. V momentě, kdy se Michael Britten – nejlepší součást seriálu, vynikající Jason Issacs, který má konečně kladnou roli a hraje ji dokonale – začne vrtat v možné konspiraci, začne to být konečně zajímavé. Blbé na tom je, že už běží druhá polovina seriálu. Dovedu si představit alternativní realitu, kdy by tahle dobře vymyšlená pecka stála na řešení jediného případu, resp. dvou, v každé realitě jeden, a dotáhla do chytrého konce to velké spiknutí. Takhle dávám 3 a ½ hvězdičky, které s krvácejícím srdcem zaokrouhluji dolů.

plagát

21 Jump Street (2012) 

Mohl bych lamentovat nad tím, že pod jiným režisérem by lépe fungovala ta ‚buddy-chemie‘, ale pak jsem si vzpomněl na tu R-kovou nálož sprostých vtipů, a seznal, že ač to má svá hluchá místa (mínus pět minut stopáže by nebylo na škodu), řval jsem smíchy až příliš často na to, abych to jen tak zatratil do vod průměru. Už jen ten moment, kdy týpkovi ustřelí penis a on ho pak sbírá zubama ze země, je něco, co prostě normálně nepotkáte.