Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (1 395)

plagát

Epizóda zo života zberača železa (2013) 

Docela silná životní epizoda. Můžeme vést polemiku o tom, nakolik si svou netečností zavinili hrdinové svoji situaci sami, ale způsob, jakým Danis Tanovič vykresluje bezvýchodnost jejich situace, skrze zdánlivé banality všedního života, až z zoufalým krokům, které jsou lidé ochotni udělat pro záchranu svých blízkých, prostě zabírá. Ne snad, že bych se zásadně dojmul, na to film ani nehraje, ale k přemýšlení určitě donutí.

plagát

Útek (2012) 

Všechna klišé útěkářských filmů vecpaná do 80 minut. Jen s tím rozdílem, že lovnou kořistí i nemilosrdným honcem jsou ženy. Chlapi jsou zde pouze za komparz sloužící k tomu, aby dělal problémy, občas měl cukání v kalhotech, nebo zemřel. Co se vizuální stránky týče, tak podle režiséra je víc cool se netrefit. Šípem, mečem i nožem. Nepopírám, že o postavách bych se možná rád dozvěděl více, ale na druhou stranu, ono šlo hlavně o to, aby se všichni proběhli po norských lesích. Což si herci i štáb dozajista užili. Ale přeju režisérovi serióznější látku a stejně velkou chuť se takhle vyřádit.

plagát

Arbitr (2013) 

Pravicovější film, než instruktážní video pro mladé rekruty Dělnické strany. Chladná, odtažitá severská provokace, která se do kůže zarývá právě tím, jak si drží nekompromisní odstup od diváka. Ta proměna mladého sympaťáka v arbitra lidského práva na bytí je až příliš dobře zpracovaná na to, než aby o ní nešlo po skončení dlouze nepřemýšlet. Machiavellistické „účel světí prostředky“ se při budování hrdinova plánu nezastavuje před ničím, tudíž emocionální vrchol přijde už s vkládáním meče sv. Vojtěcha, ale na razantnosti a diskutabilnosti jeho činů to nepoleví, spíše naopak. Se samolibým výrazem na sebe koukám do zrcadla a zvedám palec nahoru.

plagát

Světový šampión (1927) 

Film, jehož hodnota je nepopiratelná spíše z historického, než-li z diváckého hlediska. Ani nově zrestaurovaná kopie, ani živý klavírní doprovod skladatele Neila Brandta prostě nezakryje téměř devadesát let stařeckého nánosu. Hitchcock sice v mnoha ohledech naprosto parádně komponuje scénu, s dokonalou sebejistotou přechází z humorné grotesky do sportovního dramatu, ve kterém se osudově střetávají dva muži, aby získali srdce jedné ženy, ale po skončení vám vytane na mysli hlavně to, že kdyby to trvalo polovinu času, pravděpodobně byste se bavili ještě o něco lépe.

plagát

Milo (2013) odpad!

Když vám z rekta vylézá démon, proti kterému je i ranní detox po večerním pojídáním chilli procházkou růžovým sadem, je něco špatně. Má to fajn nápad, trochu bizarností, ale jinak je to šílená nuda, ve které nevadí fekální humor, jak slibovali tvůrci, ale spíše jeho absence. Sranda na úrovní děcek základní školy.

plagát

Intimní místa (2013) 

První pecka festivalu. Sexuální problémy současné generace podané v tak dokonale hořskosladkém balení, až mě z vlastního smíchu chvílemi mrazilo. Je v tom nahota, otevřená sexualita a přitom žádná perverznost. Jen lidi jako my, v jejichž věku jsme, nebo brzy budeme. Sexuologická sonda hlubší, než hrdlo vysloužilé pornohvězdy. Vzalo mě to tak, že jsem ochoten tomu prominout i to, že ze všech příběhů má pořádný konec vlastně jenom jeden (a to ještě ten nejméně zajímavý). 4 a ½.

plagát

Mládí (2013) 

Dramaturgicky rozbředlý bordel, který dvě hodiny řeší něco, co by si zasloužilo tak dvacet minut mínus a dva, tři dějové zvraty do plusu. Motivace pouze nadhozené, postavy nevykreslené a v závěru nedořešené. Kdyby se cokoliv z toho, co čekáte, že by se stát podle tradičních měřítek mělo, vynadali byste tvůrcům za laciné klišé, ale zároveň by nedošlo k ohryzávání sedaček před váma. Tohle bude doufám zapomenuto dřív, než festival opustí poslední celebrita.

plagát

Halleyova kometa (2012) 

Výbuchy úlevného smíchu tam, kde to tvůrci nezamýšleli, pomalu se vyprazdňující kino a moje osobní pobídka ke zhlédnutí jednoho netradičního utrpení. Proměna v zombie zobrazená jako antagonismus všeho, co jste doposud znali. Hrdinův zjev, výtečná maskérská práce a režisérův um, kdy to do vás pere pomalu se táhnoucími záběry, kdy praskají boláky na zádech a šklebící se jizvy se rychle spravují leukoplastí. Není to horor v tradičním pojetí, ale dobře vám z něj nebude. Škoda, že po geniální scéně na patologii to předčasně končí. Masturbační výkon a ambivalentní mořská plavba jsou už totálně mimo.

plagát

Sebecký obor (2013) 

Tvrdá ostrovní rána do břicha, ve které se režisérka nemazlí ani s hrdiny, ani s divákem samotným. Malý Arbor pro mě osobně ztělesňuje to, co bych jako učitel v životě nechtěl mít posazeno ve třídě, a přitom si postupem času říkáte, že tomu arogantnímu, sprostému frackovi vlastně pomalu ale jistě začínáte fandit. Mám tomu trošku za zlé to, že toho okázalého "sraní mramoru" se v devadesáti minutách najde možná až příliš (a přitom kluci umí občas zahláškovat opravdu vtipně) a že k tomu ohňostroji to směřuje možná až příliš okatě. Ale tím, jak tvůrci pracují s náladou počasí a minimem hudby to nakonec ve výsledku vyzní přesně tak surově, jak původně bylo zamýšleno. Přesně ten typ filmu, který z domácích sociálních dramat dělá neškodné "člověčinky" až příliš silně.

plagát

V tieni (2012) 

Detektivní linka ztracená pod nánosem ideologické očisty, kterou nevytáhne ani fakt, že i v komparzu vidíte známé herecké tváře a že Ondříček to vizuálně prodává jako suverénní evropský film. Cool fasádu snese spíše rozjuchaná současná komedie, než-li dobové zúčtování s temnou kapitolou národního dějepisu. Promarněná šance, jehož povrchní pozlátko jenom stvrdila nadílka Lvů.

Ovládací panel
23. naj používateľ Česko
1 813 bodov