POMO

Milé dětské dobrodružství v osmdesátkovém hávu, s pohádkovou hudbou a natočené na kouzelných 16mm. Sháňka vajíček do koláče pro mámu, paintballová výzbroj, konflikt s hledaným gangem vedeným zlou sektařkou, hezká horská příroda západoamerických hor. Lehce toporné herecké výkony (především kovboj z gangu) jakoby byly součástí režisérovy hry s naivním dětským vnímáním reality. Weston Razooli miluje filmy, rozumí dětem a rád vzpomíná na své dětství. Jeho love letter tomu všemu, s naprosto BOŽÍM použitím panenské hudby z Cannibal Holocaust v epilogu, který mě díky ní dojal k slzám. [Sitges FF]

Film je smutným dramatem a tváří se jako inspirovaný skutečnou událostí. Objekt exorcismu - křehká holka s traumatem po silné životní tragédii - je pro okolí neškodnou trpící obětí pohnutého osudu, zatím co její vymítač je fanatický šílenec a násilnické hovado. Krátké hororové vsuvky v podobě démonických zjevení se snaží děsit ráznou hlasitostí, ale vůbec nefungují. Tvůrci se jimi snaží prodat film jako horor, což je podvod. A vystavět funkční drama na postavách neumí. [Sitges FF]

Thriller o rodinné tragédii a pomstě, ve kterém nefungují emoce, a ze kterého se pozdějším odkrýváním nečekaných faktů vyklube religiózní kázání o pokání za špatná rozhodnutí: Neřídit se svědomím je větší hřích, než ho vůbec nemít. Film je kombinací dějiště, tématu a religiózního rozměru hodně spjatý se španělskou kulturou, co může být taky důvod, proč mě coby severoevropského ateistu nechal chladným. Na druhou stranu, umím si ho v rukou jiných tvůrců se všemi jeho dějovými aspekty představit i jako kulturně univerzální a působivé drama se zajímavou myšlenkou. Je to pouze o autorském přístupu a schopnosti vyprávět pro všechny (americká kinematografie). **1/2 [Sitges FF]

Od korejského vyslance na Oscary bych s tímto námětem a obzvláště teď, pár let po brilantním Parazitovi, čekal sofistikovanou společenskou satiru. Ale Concrete Utopia je pouze technicky vymazlená postapokalyptická žánrovka s běžnými konflikty mezi postavami a kýčovitým závěrem, snažícím se o přímočaré dojetí bez předešlého budování vztahových emocí. Jako blockbuster pro masy jistě funkční, už samotný Byung-hun Lee je velký herecký tahák, ale i to spíše jen pro asijské publikum. [Sitges FF]

Kvalitní pavoučí horory za celých více jak sto let kinematografie spočítáme na prstech jedné, s přimhouřením oka na dvou rukách. A jsem rád, že mezi ně nově patří tato francouzská arachno-jízda. Zážitek z ní je ale silně závislý na míře vaší arachnofobie, protože není o líbivých postavách ani hezké přírodě. Odehrává se naopak v paneláku na sociálním francouzském sídlišti a její hrdinové jsou rebelští kšeftaři a výrostci, na kterých přežití vám začne záležet nejdříve v poslední čtvrtině filmu. Onen panelák je ovšem okrouhlá designová pecka se vzorem pavučiny, pavouků je čím dál víc a vypadají jako živí (ve francouzské žánrovce mladých nadšenců!), a nejedna scéna vám intenzitou děsu zadělá na zadržený dech a husí kůži. Čtvrtá hvězda platí pro kino zážitek s dobrým ozvučením. [Sitges FF]

Dobře vystižená psychologie nejistoty, kdy holka, která vstoupí ve špatném počasí do cizího karavanu, neví, jestli jeho majitel je nebo není nebezpečný. Hodinu trvající dialog, kdy se dvojice zkoumá a čeká na reakce toho druhého, prokrývaný vrzáním karavanu ve zvukově silném hřměním, větru a dešti. Chlap je divný, neprůhledný a především paranoik. Což po jistých událostech vede k halucinogenní divočině s pro diváka zmatečným smícháním faktických karet na stole. Škoda. [Sitges FF]

Sympatická žánrovka o malajské holce ze základky, která se začne měnit v tygra. A někdy ji svítí oči jako mimozemšťanovi. První půlhodina, kdy se spolužačkami tráví běžné dny koukáním do mobilů a tlacháním o ničem, zkouší divákovu trpělivost. Ale nástupem šikany na škole a prvních proměn v šelmu film začne bavit. Ne jako horor, ale jako dětská fantasy s citlivě vykreslenými stavy složité holčičí puberty. S protagonistkou soucítíme a nervně vypjaté proměny s roztomile naivními maskami můžeme vnímat jako metaforu její obrany vůči “zlému okolí”. Film je zasazen do malajské džungle, která mu i ve spojitosti s mýtickou aurou tygra dodává příjemně exotický feeling. [Sitges FF]

Hold francouzským hororům z 60. a 70. let (např. Jean Rollin). Hezký retro vizuál a adekvátní soundtrack včetně snových vokálů. Ale dějově je film mdlý. Dvě teenagerky prchnou z katolické holčičí školy na zámeckou párty pro dospělé a tam zažívají první kontakt s kluky, ze kterých jeden je upír. Nic víc. Vznešená nuda s pseudo dramatizací a trestuhodně nevyužitým potenciálem. [Sitges FF]

V leporelu festivalových filmů, kde si spousta tvůrců něco zkouší nebo se o něco pokouší, naprosto báječné osvěžení. Od úvodních titulků sebevědomě a s nadhledem zrežírovaná, postavami parádně rozehraná partička kdo z koho a kdy. Tarantinovka z pouštní kavárny, sice bez jeho řízných dialogů, ale stejně dobře promyšlená, překvapující, černohumorně vražedná a báječně zahraná skvěle vybranými “známými vedlejšími herci”. Super propojení námětu s textem songu v závěrečných titulcích. Po Reptile další letošní mimořádný americký autorský debut! [Sitges FF]

Lucemburských filmů moc nevídáme, a historických filmů z temných období Lucemburska už vůbec ne. O to vzácnější je tento německy mluvený a drsný příspěvěk do historického žánru, který hned v černobílém prologu překvapí chladnokrevnou syrovostí. Špinavost a tyranii pak cítíme i v barevném pokračování příběhu o odhodlané (a hezké) mstitelce, ale už ne tak intenzivně. Film je přes divácky atraktivní námět pomsty dialogově a kresbou postav těžký, dalo by se říct až těžkopádný, k divácké katarzi pajdá jako jedna z vedlejších postav z prořezanými achilovkami. Ale ke kruté historické době a temnému tónu vyprávění ta těžkopádnost tak nějak sedí. [Sitges FF]