POMO

Docela zábavná švédská komedie s ne moc líbivými, ale v zápletce dostatečně funkčními postavami. A s mordy, které - vzhledem k tomu že film nemá ani špetku hororové atmosféry - překvapí neúměrnou brutalitou. Chválím přístup, že film první masakry vedlejších postav neukazuje a dynamicky je prostříhává do veselých okamžiků party hlavních postav. Jejich likvidaci pak ukazuje detailněji, což vytváří alespoň nějaký koncept “slasher gradace”. A úplně poslední mord je vysloveně lahůdka. Za něj pevná třetí hvězda.

První segment v bytě / na ulici / v obchodě je kongeniálně zfilmovanou paranoiou. S husí kůží a otevřenou pusou jsem byl svědkem úvodu jasného filmu roku, filmu, na který jsem čekal celé desetiletí, který mě dostával do cinefilského transu každým záběrem, střihem, výrazem či pohybem Joaquina Phoenixe. Druhý, odlehčený a komičtější segment pořád držel laťku vysoko a vzbuzoval zvědavost, co přijde dál. Ale od segmentu v lese začal film dějově ztrácet všechno, čím si mě získal. A stal se nesourodým spatlancem motivů a metafor, které v psychologické studii hlavní postavy nedávají smysl. A pokud mají dávat, divák už dávno ztratil zájem je rozklíčovávat.

…a Střihoruký Edward našel v Belle životní lásku… Intelektuál Yorgos Lanthimos ve fantaskním světě Tima Burtona s notnou dávkou sexu, společensky žhavým tématem emancipace a zarámováním do artové formy pro nejvyšší filmová ocenění. Osobitým humorem prošpikované groteskní podobenství o dospění a uvědomění si ženského Já. Báječná černobílá parafráze na Frankensteina s geniálním zobrazením pudového chování zvědavé dětské mysle v dospělém těle s jeho fyzickými potřebami. Výstižný proces pádu mužského rácia a ega po zamilování se do sexuálně živočišné, mentálně rozhárané ženskosti. Duchem evropská artová laskomina, za jakou dychtí všichni hollywoodští herci. Pátou hvězdu možná časem dám, možná ne. Hodně scén mi přišlo přepáleně strojených a ne tak vtipných, jako většině řachtajícího se publika. [Sitges FF]

Zajímavý námět s nekonvenční charakterizací postav, obzvláště nejednoznačného hlavního Akiry, a nečekanými souvislostmi s jejich minulostí. Detektivní kriminálka s chladným, ale šmrncovně zábavným Miikeho rukopisem, s neustálým odhalováním nových faktů, které dávají předešlým zvláštním událostem smysl. Bohužel ale bez dostatečného emocionálního angažmá, které by z filmu udělalo silnější zážitek. [Sitges FF]

Výborná metafora úspěšného restartu skomírajícího vztahu! Něco v nás zkrátka musíme zabít a pak pokračovat s novými My. Z technického řešení, se kterým zde přichází Karoline Lyngbye, by šlo udělat fenomenální vynález. Když režisérka před projekcí přiznala obdiv k filmům Davida Lynche nebo Villeneuvemu Enemy (pro mě jeho nejlepší kousek), zabývajícím se rozdvojenou osobností, nikdo v sálu ještě netušil, jak blízko k nim nás zavede. Její Superposition je psychologicky vymazlená schizo hříčka, ve které se najde každý, kdo si prošel rozpadem partnerského vztahu. [Sitges FF]

Upírská Addams Family? Milá komedie o mladé hodné upírce, která nechce zabíjet a o emo klukovi, který nechce žít. A zamilují se do sebe. Pomalý film temných nočních barev, ale s jemným vnímáním pocitů ústředních postav a osvěžujícími humornými vsuvkami. Nic převratné, ale příjemné, určitě smysluplnější než pseudo-artovina o podobné mladé upírce Sama nocí tmou. [Sitges FF]

Film vtáhne do tematiky pochmurného světa šíření snuff videí na dark webu a do soudního procesu s vrahem tří dívek, který své makabrózní “dílo” natáčel na kameru. Ale ani jedno z toho pořádně nerozvine a nejvíce času věnuje krátkodobému přátelství mezi dvěmi divnými holkami, které se kvůli fascinaci vrahem účastní procesu jako divačky. Nadšené reakce z filmu nechápu. Sice je precizně natočený a dobře zahraný, ale obsahově naprosto míjí veškerý potenciál silného námětu. [Sitges FF]

Milé dětské dobrodružství v osmdesátkovém hávu, s pohádkovou hudbou a natočené na kouzelných 16mm. Sháňka vajíček do koláče pro mámu, paintballová výzbroj, konflikt s hledaným gangem vedeným zlou sektařkou, hezká horská příroda západoamerických hor. Lehce toporné herecké výkony (především kovboj z gangu) jakoby byly součástí režisérovy hry s naivním dětským vnímáním reality. Weston Razooli miluje filmy, rozumí dětem a rád vzpomíná na své dětství. Jeho love letter tomu všemu, s naprosto BOŽÍM použitím panenské hudby z Cannibal Holocaust v epilogu, který mě díky ní dojal k slzám. [Sitges FF]

Film je smutným dramatem a tváří se jako inspirovaný skutečnou událostí. Objekt exorcismu - křehká holka s traumatem po silné životní tragédii - je pro okolí neškodnou trpící obětí pohnutého osudu, zatím co její vymítač je fanatický šílenec a násilnické hovado. Krátké hororové vsuvky v podobě démonických zjevení se snaží děsit ráznou hlasitostí, ale vůbec nefungují. Tvůrci se jimi snaží prodat film jako horor, což je podvod. A vystavět funkční drama na postavách neumí. [Sitges FF]

Thriller o rodinné tragédii a pomstě, ve kterém nefungují emoce, a ze kterého se pozdějším odkrýváním nečekaných faktů vyklube religiózní kázání o pokání za špatná rozhodnutí: Neřídit se svědomím je větší hřích, než ho vůbec nemít. Film je kombinací dějiště, tématu a religiózního rozměru hodně spjatý se španělskou kulturou, co může být taky důvod, proč mě coby severoevropského ateistu nechal chladným. Na druhou stranu, umím si ho v rukou jiných tvůrců se všemi jeho dějovými aspekty představit i jako kulturně univerzální a působivé drama se zajímavou myšlenkou. Je to pouze o autorském přístupu a schopnosti vyprávět pro všechny (americká kinematografie). **1/2 [Sitges FF]