POMO

Ulrich Thomsen je dobrý herec, o tom žádná, ale Nikolaj Lie Kaas dával roli Carla výraznější charakterové rysy, klíčové pro drajv filmu. A “nový Asad” je naprosto nevýrazný side-kick, takže buddie chemie mezi nimi, tak podstatná pro tuto detektivní sérii, je takřka fuč. Ještě větší problém je ovšem - a to i kdybychom film vnímali nezávisle na předešlých dílech - v samotném zpracování. Marco effekten je mdle a staticky zrežírovaný, dialogy přeplněnému ději chybí dynamika, neumí ztrhnout a akční scény (pokud je tak vůbec můžeme nazvat) působí jako z průměrného českého TV seriálu (nejmarkantnější je to v honičce na staveništi). Motiv s českými Romy coby šedou zónou příběhu bude už z principu v našich končinách kontroverzně vnímaný, ale i odhlédnouc od lokálních spojitostí působí rozpačitě. Bohužel, pokud se s příštím dílem něco výrazně nezmění, tato zajímavá série skončila předešlou Složkou 64.

Režie neskutečně tlačí na pilu v napínavosti scén, jakoby servírovala průlomové žánrové události. Přitom ale neservíruje nic objevné (kromě původního nápadu se ztlumováním zvuku u hluchoněmé holčičky) a spíše se inspiruje jinde (kameramanská exhibice ve skvělém úvodu a lá Spielbergova Válka světů). Hlavním problémem filmu je ovšem ještě větší kontrast mezi skvělým vizuálním provedením a pitomostí scénáře, než v jedničce. Filmu chybí základní chytrost a selská logika zkušených, komplexně přemýšlejících scénáristů. A režijním boostování napětí zajímavým vizuálem v obklopení toliké hlouposti se jeho tvůrci (nevědomky) přiznávají k vlastní krátkozraké tvůrčí rádoby sofistikovanosti, která je místy takřka k smíchu.

Žánrové řemeslo slušných technických kvalit, sice kombinující známé věci, ale v sympaticky našlapaném dějovém módu a s požehnanou dávkou brutality. V kombinaci epičnosti a béčkovosti na podobné vlně jako Snyderova Army of the Dead, ale charakterově důstojnější. Počet nesmyslů jedna-ku-jedné vyvážený cool momenty.

Kolosální trash s otravnými postavami a nevkusným rozostřováním obrazu za nimi, který ale udrží pozornost, protože se v něm děje dost “pleasing” věcí pro fanoušky žánru. Rozpačitý divácký zážitek jakž-takž zachraňují taky Bautista, který je nejenom muskalatura ale i osobnostní tahoun, a zombie tygr, který by toho slaďáka od Anga Leeho sežral jedním hltem!

Možná zatím nejlepší ze série. Nejen Josh Lucas a Will Patton, ale i vyšší production values z filmu dělají docela nabušené dobrodružství. Samozřejmě temné a násilné dobrodružství, které se z idylkového prostředí texaského ranče divoce prostřílí až do takřka postapo prostředí jako od Snakea Plisskena. Ambicióznější jsou zde jak akční scény (dvě z nich jakoby pomrkávali na slavné jednozáběrovky z Children of Men), tak tematické léčení ran z trumpovské anti-mexikánské éry. Scenáristicky sympaticky a aktuálně vytěžujíc politicky pozoruhodný námět celé této série. Silné 3*.

Jakože propracovanější scénář než v předešlých dvou dílech, s jakože překvapivými momenty. Odehrávající se v Las Vegas. Snahu o dějový upgrade ale podkopává těžce laciná režie a pitomé dialogy, připomínající horší americké osmdesátkové horory. První mord každopádně děsivý a pořádně krutý, nic další ve filmu se mu pak již nevyrovná.

Citové pobláznění jednoho joudy živelnou hipisáčkou. V psychologicky přesném dramatu, který se pohříchu nerozvine v něco vyhrocenější a překvapivější než v lehce nedořečenou festivalovou symboliku. Jako portrét do zoufalství spadlého samotáře ale funguje dobře a zaujme i nahlédnutím do fungování společnosti na malém řeckém ostrově.

Slibné mysteriózní tajemno filmu se zajímavou lokací bohužel vyústí pouze v okoukanou X-Files pointu. I postavy se občas chovají jako v prvotině méně pozorných, na detaily nedbajících tvůrců. U jmen v závěrečných titulcích vám dojde, že jde o rodinně kamarádskou filmařskou sešlost. Slabší tři hvězdy.

Kritika povrchnosti životního stylu a pokřivených hodnot biznismenů z Wall Street, střižená do zábavného slasher thrilleru s podtóny černé cynické komedie. Baleovi role sociopata sedí na jedničku, film dobře vypadá a je svižně sestříhán, ale působí stejně povrchně a chladně jako kritizovaný subjekt. Třeba sexuální scény překvapí otevřeností, ale nejsou tak osobní a hlavní postavu definující, jako třeba ve Studu. Spíš jen chtějí překvapit a šokovat ve vodách hvězdně obsazeného mainstreamu.

Partnerská konverzačka rozhádané dvojice v jeden dlouhý večer, v jednom odlehlém baráku coby divadelním jevišti. Dvojice, která si projde ostrou emoční vybíjenou, aby si opět připomenula proč drží spolu. Herecké dvojce to spolu sedne, některé části jsou více osobní, jiné zbytečná vata, a motiv (ne)přijetí filmové kritiky (páreček se zrovna vrátil z premiéry jeho filmu) a jejího obsahu není na osobní konflikt dvojice nijak smysluplně napojený. Ani jako samostatná linka do filmu nic moc nevnese. Úvodní jednozáběrová expozice v kombinaci s černobílem načrtne vyšší tvůrčí ambice, ale film zůstane obsahově v monotónním průměru. Washington a Zendaya se ale snaží, o tom žádná.