Gustáv Valach

Gustáv Valach se narodil 16. března 1921 ve slovenské obci Hontianske Nemce. Odmaturoval roku 1940 na gymnáziu v Banské Štiavnici. Už za studií se čile věnoval ochotničení, kterému se věnoval i za studií Právnické fakulty bratislavské Slovenské univerzity a současně i na Státní konzervatoři Bratislava (1940 – 1942). Zároveň pracoval též jako rozhlasový hlasatel a nastoupil do armády Slovenského štátu (1943 – 1944).

A nakonec se po skončení války stal jedním z předních členů bratislavského činoherního souboru Slovenského národního divadla (15. srpen 1946 – 1959 a 1962 – 31. prosinec 1992). V letech 1959 – 1962 musel jako přesvědčený a hluboce věřící katolík odejít z divadla a pracoval manuálně jako dělník v Polygrafických závodech v Bratislavě a Pozemních stavbách. Po roce 1992 odešel do penze.

Slovenský herec Gustáv Valach byl hercem v přísném realismu, často hrál postavy přísných, rovných a charakterních zemitých postav, což mu dopomáhala i jeho statná postava, hluboký barytonový hlas se skvělou artikulací, mimika, gesta a chůze. Využíval prvky psychologické, niterné, výrazové, emociální a prokreslené.

Pohyboval se mezi postavami uťápnutými, pokornými i poníženými a nekompromisními, rebelantskými, zpupnými a hrdými. Byl hercem protikladů – vášnivým i vyrovnaným, furiantským i jiným, tragickým i komickým, inteligentním i hloupým, dobrákem i bezcharakterním zloduchem. Byl též známým recitátorem a zdatným zpěvákem (několik výstupů zaznamenaly i gramofonové desky). Rád četl různé texty a výzvy během bohoslužeb, mítincích a shromážděních.

Za celý svůj život se s úspěchem představil v inscenacích „Buky pod Polanou" (Jano Kalamár), „Ženský zákon" (Jano Malecký), „Statky – zmatky" (Ondrej Pálčik), „Strakonický dudák" (Kalafuna), „Herodes a Herodias" (Manahen), „Loupežníci" (Franz Moor), „Bílá nemoc" (Maršál), „Bačova žena" (Bača Ondrej), „Čarodějky ze Salemu" (John Proctor), „Král Lear" (Král Lear), „Antigona" (Kreon), „Hamlet" (Polonius), „Sen noci svatojánské" (Oberon), „Romeo a Julie" (Tybalt), „Zločin a trest" (Porfyrij), „Ljubov Jarová" (Pikalov), „V předvečer" (Jegor Bulyčov), „Platonov" (Trileckij), „Krčma pod zeleným stromem" (Repáně), „Strýček Váňa" (Astrov), „Meridián" (Tomáš Bedík), „Vassa Železnovová" (Prochor) či „Mosty na východ".

Na rodném Slovensku si např. zahrál filmové úkoly Joži Bujny (PRIEHRADA), Štefana Rendka (LAZY SA POHLI), Babjaka (BAJ SA SKONČÍ ZAJTRA), Hronce (MLADÉ SRDCIA), Katúňa (RODNÁ ZEM), Marka Cudráka (POLE NEORANÉ), Maca (ŽENA Z VRCHOV), ředitele (PREVIERKA LÁSKY), hosta (POSLEDNÝ NÁVRAT), Petruláka (TRIO ANGELOS), prokurátora (KTO SI BEZ VINY), Haviara (SENZI MAMA), Šimona (DRAK SE VRACIA), hudce (JAVOR A JULIANA), Brixela (DOLINA), Pavla Haštiaka (KTO ODCHÁDZA V DAŽDI...), Viktora Raucha (HORÚČKA), starého Kuzmy (PENELOPA), Terezčáka (KOHÚT NEZASPIEVA) a další. Využívali ho i čeští režiséři točící slovenské filmy.

Ovšem o hodně větších a výraznějších příležitostí Valachovi nabídli čeští filmaři (u nichž i debutoval) ve snímcích: BÍLÁ TMA (partyzán Demo), NEVĚRA (mechanik a bývalý partyzán Karel Trlica), zejména ZTRACENCI (zběhlý kyrysník), PRVNÍ PARTA (lamač Josef Adam), PRÁČE (koktavý svobodník Dalibor Šamonil), AŤ ŽIJE REPUBLIKA (pacholek Cyril Vitlich), NOC NEVĚSTY (hodný obecní blázen Ambrož), TOUHA ZVANÁ ANADA (rybář zvaný Kormidelník), PAVLÍNKA (vojenský invalida Josef Linhart), STÍNY HORKÉHO LÉTA (vesnický lékař Pavel Valchar) a u diváků oblíbená Gajerova trilogie POD JEZEVČÍ SKÁLOU, NA PYTLÁCKÉ STEZCE a ZA TRNKOVÝM KEŘEM (hajný Straka). V českých filmech využil svoji skvělou češtinu a v několika i zazpíval.

Výrazně spolupracoval i s rozhlasem („Ostrov pokladů", „Třicet nočních výstřelů" i „Hory mlčí"), dabingem (např. SEDM STATEČNÝCH), televizními filmy (ŽENSKÝ ZÁKON, PŠTROSÍ VEČÍREK, ČERNÁ OVCE, PIKOVÁ DÁMA, KRČMA POD ZELENÝM STROMEM aj.) i seriály.

Za své herectví získal Státní cenu Klementa Gottwalda (1955) za výkony ve hrách „Strakonický dudák" a „Mosty na východ", za televizní tvorbu dvakrát Trilobita (1966 a 1969), titul Zasloužilého umělce (1969), Cenu Ministerstva kultury SSR (1976) za „Krále Leara" a Křišťálovou růži (1994). Gustáv Valach zemřel 27. dubna 2002 v Bratislavě ve věku jednaosmdesáti let. Jeho život přibližuje sborník „Gustáv Valach: herec pokory a vzdoru" (2004).

Jaroslav "krib" Lopour