Josef Trojan

Zajímavej kluk, v Šarlatánovi byl výborný. Těším se, co nám ještě předvede. Myslím, že má dobrou budoucnost i bez slavného přijímení. 

Apolskis

Jeho výrazné oči i rty má po své mamince.

No snad dá od té poblouzněné Emmy Smetany, která se na něj furt lepí ruce pryč.

Josef Trojan působí jako melancholický, přemýšlivý, uzavřený, introvertní, vážný typ, který se jeden čas  zhlédl v Kafkovi, který je mu blízký a jeho fyzická podoba s ním je zarážející. Po svém tatínkovi Ivanovi má touhu odvádět perfektní práci, pracovat na sobě a to i po lidské stránce, po mamince je emočně spíše přecitlivělý. Sám o sobě říká, že mu chybí vůle.

Dědeček Ladislav herec, tatínek Ivan herec, maminka Klára herec, strýc Ondřej herec a režisér. Sourozenci František-student žurnalistiky, a o desítku let mladší  Antonín a Vašek. Jeho strýc je olympijský vítěz a lékař Lukáš Pollert.

Jeho traumatickým bodem je strach z toho je vnímán protekční dítě že je „ten od toho“ Trojana“, podle rolí je ale zřejmé, že tatínek mu cestu k herectví nezametal.
Prvně si  zahrál v Andělovi Páně ve čtyřech letech a další film přišel až za šest let a to Smíchov pláče, Brooklyn spí. Objevuje se v malých rolích v seriálech Svět pod hlavou Dáma a Král. V seriálu Skvrna už má velkou roli. V Ceně za štěstí má jeho postava prvně jméno.
Přichází hlavní role alkoholika Adama v Abstinentovi a velká role v Šarlatánovi kde hraje se svým otcem stejnou postavu ale v rozmezí let.

Studium gymnázia v ročníku před maturitou vzdal, měl pocit, že vztahu k tomu čemu se věnuje a kam směřuje je jen ztrátou času. Je na volné noze, aktuálně se živí prací na recepci a ve sklárně, nadále bydlí s rodičemi.

Chystá si vybírat profese, které by mu dali něco do herectví. Přesto že si na taje herecké práce jako individualista chce přicházet postupně sám, tedy samostudiem, láká ho odjet do Anglie, kde by chtěl chodit i na filmové a divadelní kurzy, ale i zvládnout jazyk.
Velmi jej láká hrát divadlo a v kontextu toho přijal pozvání do undergroundového divadla ve vzdáleném Ekvádoru, kam se chystá odjet.

O své generaci říká“ chybí nám větší trpělivost a píle. Ne vždy si uvědomujeme, že všechno nemůžeme mít hned a že nejdřív musíme poctivě pracovat, než budeme moct sklízet nějaké ovoce“.

Pierre Niney   v českém vydání

Jo voni ho teď budou cpát všude, že jo.  Proč ho nejdřív rodiče, oba hérci, nenaučili mluvit? Je pravda, že když Jiří Schmitzer začínal, tak mu taky skoro nebylo rozumět.

Další z dynastie Trojanů.