Jannik Schümann

Jannik Schümann je německý filmový, televizní a muzikálový herec a dabér. Vyrostl v hamburské městské části Kirchwerder a již jako dítě se nadšeně zajímal o jazz dance a hip hop. Díky své zálibě pro tanec získal v devíti letech roli mladého Mozarta (jménem Amadé) ve stejnojmenném muzikálu v hamburském divadle Neue Flora. Na jevišti si ho tehdy vyhlédla jedna agentka, která mu dala smlouvu a zajistila mu v dalších letech výuku herectví.

Své první televizní role se dočkal roku 2003 v jedné z epizod Létajících doktorů. O čtyři roky později si zahrál v dvoudílném televizním filmu Das Glück am anderen Ende der Welt a poprvé se objevil v jednom z dílů Místa činu s názvem Liebeshunger – později si zahrál v epizodách Gegen den Kopf (2013) a Wir kriegen euch alle (2018). V témže roce (2007) získal první zkušenosti s dabingem a sice v dobrodružném rodinném snímku T3I: Tři pátrači a Tajemství ostrova kostlivců, ve kterém namluvil postavu Justuse (svou úlohu si zopakoval i v pokračování o dva roky později). Mezitím si zahrál v muzikálu Uda Jürgense s názvem „Ich war noch niemals in New York“, který se hrál v sezóně 2007/8 v hamburské operetě.

Širšímu publiku se dostal do povědomí díky roli intrikářského Henryho v cenami ověnčeném televizním dramatu Homevideo (2011), v němž byla mj. problematizována tematika kyberšikany v prostředí školy. O rok později si odbyl svůj kinodebut ve filmu Barbara (2012), ve kterém si zahrál vedlejší roli Maria, za níž byl nominován na New Faces Award. Cenu však získal Jannikův kolega Jonas Nay – právě za film Homevideo. Ve stejném roce na sebe upozornil rolí problematického syna ředitele v televizním snímku Mittlere Reife (2012). Jannik byl za svou roli společně s několika dalšími mladými kolegy oceněn Hesenskou TV cenou (Hessischer Fernsehpreis).

První hlavní roli získal ve filmu Spieltrieb (2013), který byl adaptací stejnojmenného románu od Juli Zeh. Za jeho první velkou výzvu lze považovat roli transexuálního Finna/Helen v televizním snímku Mein Sohn Helen (2015). Za svůj výkon byl podruhé nominován na Hessischer Fernsehpreis, cenu však nezískal. O rok později se objevil ve filmu Střed mého světa (2016), který se rovněž zabývá LGBT tematikou v období dospívání.

Z Jannikovy televizní tvorby můžeme zmínit účast v nejedné epizodní roli v různých kriminálních seriálech. Objevil se mj. v SOKO Wismar, SOKO Hamburg, Kommissarin Lucas, Bella Block a v neposlední řadě v seriálu Die Diplomatin, který se částečně odehrává v Praze. Roku 2019 si zahrál v druhé řadě historického seriálu z nemocničního prostředí Charité, ve kterém si po filmu Střed mého světa zopakoval homosexuální roli.

Vedle výše zmíněných seriálů a filmů se objevil v pohádce Tři pírka (2014) či v romantickém snímku Katie Fforde: Odvrácená strana lásky (2014). Jeho nejčastější hereckou partnerkou je Emilia Schüle, s níž si zahrál ve snímcích LenaLove (2015), High Society (2017) a Bezbožní (2017), přičemž ve druhém a třetím z nich se objevil po boku Jannise Niewöhnera, se kterým ho pojí i přátelství mimo plátna a obrazovky.

Vedle ryze německých filmů se podílel ve vedlejších rolích na koprodukčních snímcích Až na dno (2017) s Jamesem McAvoyem a Alicií Vikander, a Zraněná srdce (2019) s Keirou Knightley a Alexandrem Skarsgårdem v hlavních rolích. Roku 2020 vznikl fantasy snímek Monster Hunter od Paula W.S. Andersona, v němž si Jannik zahrál po boku Milly Jovovich a Rona Perlmana.

Jannik Schümann má dva bratry (přičemž je již strýčkem), ve volném čase hraje rád na piano a žije střídavě v Berlíně a rodném Hamburku.

Na konci roku 2020 se Jannik veřejně vyoutoval prostřednictvím sociální sítě Instragram, kde sdílel fotografii se svým přítelem, Felixem Kruckem. Na začátku února 2021 vyšla v deníku Süddeutsche Zeitung na titulní stránce obrázková hommage komunitě LGBTQ+ v podobě fotografií 185 německých herců a hereček – mezi nimiž byl i Jannik Schümann – kteří se tak veřejně přihlásili ke své menšinové sexuální orientaci, a tím veřejnost podnítili k diskuzi o tématu, jež je stále aktuální a ožehavé.

Radek "Stanislaus" Flekal